monica otmili: Divím se, že extrémní pravice byla zakázána, zatímco extrémní levici nikdo nezrušil, nezakázal, její zbytky sedí ve sněmovně. Možná to bude tím, že část těch, co dělají politiku dneska, ji dělali taky za komunistů. Nedokážu pochopit, jak někdo může mít tak zastíněnou mysl a ve dvaceti s holou hlavou hlásající Hitlera a popírat holokaust, když jsou tu stále žijící důkazy, které tu hrůzu zažily na vlastní kůži!
libor: Dubček, Černík, apod. - to ale byli také komunisté. Celý ten koncept "socialismu s lidskou tváří" - jakkoliv nebyl nikterak podrobněji rozpracován - byl na hony vzdálen klasické kapitalistické společnosti. Tedy, ve svých závěrech tehdejší reformní komunisté nebyly moc odlišní od velké části těch ze současné KSČM (a ano, od některých zločinů 50. let se KSČ distancovala už v roce 68).
Elementární rozdíl spatřuji v tom, že za tehdejšími komunisty stál silný, imperialisticky rozpínavý Sovětský svaz, který tu dnes pochopitelně absentuje. Únor 1948 by nenastal bez jeho přítomnosti, stejně jako Maďarsko 1956 a náš srpen.
Z tohoto hlediska mi to komunistické rovnítko moc nesedí.
Docela se mi líbí tato interpretace Srpna: střet lehce naivních, idealistických komunistů (Dubček,...), kteří hráli dvojí hru (jednu se svými obyvateli a druhou se sovětským impérie) a technokratických sovětských "soudruhů" (kterým už nějaké ideály socialismu byly dávno fuk a zajímalo je jen a pouze mocenské rozložení ve světě).