Samovznícení

1. listopad 2013 | 23.42 |

Samovznícení nebo také spontánní samovznícení člověka (angl. zkratka SHC) je dodnes nevysvětlený jev, kdy se z neznámé příčiny vznítí tělo člověka. Zajímavé je, že většinou se oheň nerozšíří do okolí a nepoškodí ani šaty, které měl dotyčný oblečené. Nejvíce je poškozen trup, ale třeba chodidla zůstávají i nedotčená.

První takový případ je datován z roku 1613, kdy v Anglii z neznámé příčiny uhořel ve svém domku tesař a jeho dítě. Manželka přežila s popáleninami, tělo tesaře prý hořelo ještě tři další dny. Další známý případ z ne tak dávné doby je z roku 1989, kdy v Maďarsku uhořel muž, který si odskočil z auta vykonat potřebu. Svědkem byla jeho manželka, která před vzplanutím popisovala, jak se nad mužem zničehonic objevila modrá aura. Podle lékaře měl na hýždi stopy po elektrickém výboji a jeho orgány byly zuhelnatělé. 
Prvním člověkem u kterého bylo SHC oficiálně prohlášeno za příčinu smrti, byl 67letý Ir M. Faherty před 2 lety nalezený uhořelý ve svém bytě. Oheň však poškodil jen podlahu a strop nad tělem. Podle soudního lékaře McLoughlina nebyla zjištěna žádná vysvětlitelná příčina, proč muž uhořel a jeho byt nebyl poškozený celý.

Právě osamělí staří lidé jsou oběťmi SHC nejčastěji. Další spojitostí je, že často tito lidé trpěli depresemi, špatným psychickým stavem a sklony k sebevraždě a mnohdy byli závislí na alkoholu. Ten byl zpočátku považován za hlavní příčinu, ale dnešní věda ví, že alkohol se v těle nehromadí, aby byl pak schopen vznítit se, ale naopak se štěpí, tato možnost tedy byla vyvrácena. Alkohol však může hrát roli v tom, že mnoho případů považovaných za SHC byly ve skutečnosti nehody způsobené tím, že osaměle žijící opilý člověk usnul u krbu, svíce, se zapálenou cigaretou apod. 

Co ale u případů, kdy lidé vzplanuli venku? Mezi teorie, které se toto snaží vysvětlit, patří např. elektrostatické jevy (plyny vznikající v trávícím traktu člověka vzplanou při kontaktu s vodivým materiálem), kulový blesk, studená jaderná fúze (energie vzniklá sloučením atomových jader a vodíku způsobí termické poškození tkání připomínající hoření) nebo poškození buněk (poškozená buňka uvolňuje vodík, který může při nahromadění samovolně vznítit). Mezi další teorie patří parapsychologické jevy (podobně jako např. u poltergeistů-lidé mohou své vznícení nevědomky vyvolat, protože jsou ve velmi špatném psychickém stavu nebo v sobě hromadí spoustu negativních emocí). Někteří lidé věří v existenci tzv. pyrotonů, které dopadají na Zemi z kosmických paprsků a ve výjimečných případech mohou zasáhnout buněčné jádro a způsobit destruktivní řetězovou reakci.

Nejnovější a zatím nejpravděpodobnější teorií je ta, se kterou přišel biolog Brian J. Ford. Podle něj je hlavní příčinou vysoce hořlavý aceton. Ten se v těle vytváří během metabolických procesů, kdy se snižuje hladina krevního cukru-glukózy. Pokud je hladina příliš nízká, buňky nemohou využít glukózu jako zdroj energie a místo ní použijí tuk. Tak dochází ke složitým pochodům uvnitř těla, při nichž játra začnou vylučovat do krve a odtud do dalších orgánů aceton. To se často děje u slabých, nemocných či vyčerpaných osob nebo po namáhavější fyzické aktivitě. Aceton pak může vznítit třeba jen při česání nebo tření textilií, kdy dochází k elektrostatickým výbojům.

Svou teorii vyzkoušel Ford i na experimentu, kdy z vepřových tkání nasáklých acetonem vyrobil malinký model lidského těla a zápalil jej. Vzorek shořel modrým plamenem aniž by se však oheň rozšířil do okolí-přesně jako u popsaných případů SHC.

Zdroje a více: Wiki

Článek na blogu Evy Soukupové

Prima ZOOM

Zpět na hlavní stranu blogu

Moderované komentáře