Alžírsko-jak to všechno začalo

28. září 2017 | 22.57 |

21077744_10214200652719087_816Když se nad tím zamyslím, tak lví podíl na tom, že jsem letos v srpnu/září strávila dva úžasné krásné týdny v zemi, o které tu většina lidí nemá moc informací, protože na rozdíl od dalších zemí severní Afriky jako Tunisko, Maroko nebo Egypt, to rozhodně není žádná turistická destinace (jediný zájezd s českou CK stojí cca 64 000 Kč-já jsem pochopitelně letěla sama), potřebujete tam víza, papírování, z ČR ani neletí žádný přímý let (později napíšu více)...tak na tom všem mají vlastně velký podíl Češi :-D Od té doby, co před pár lety začala uprchlická krize, není den, abyste na internetu nenarazili na bouřlivé diskuze o islámu (většinou tedy na téma "všichni muslimové jsou jako IS"), a to prosím v zemi, kde 99 % lidí nevidělo uprchlíka ani z rychlíku, patříme k nejbezpečnějším na světě, nikdo tu nestaví mešity atd. atd.

Ale o tom teď nemluvím, prostě jsem se začala zajímat o to, jestli jsou ti lidé a to náboženství, které tak nesnášíme, opravdu tak příšerní a jak to zjistit jednoduššeji, než si třeba s někým začít psát...v dnešní době k tomu stačí pár kliků třeba na Facebooku. A tak jsem si mimo dalších, kluků i holek z různých koutů světa, nějak naklikala svého teď už snoubence (tedy mýtus č. 1 vyvrácen-nepřidal si do přátel on mě ani mi zničehonic nenapsal do zpráv, že hledá evropskou manželku :-D ). Nějakou dobu jsme si ani nepsali, jen jsme si lajkovali fotky. Pak jsme se začali označovat pod fotkama, o kterých jsme si mysleli, že by se tomu druhému mohly líbit. A nakonec jsem mu teda napsala já :-P ...odepsal mi francouzsky, což je dodnes v A. běžně používaná řeč na školách i na úřadech, ačkoli kolonií nejsou od roku 1962.

Naštěstí mluví i anglicky, ne teda tak dobře jako já, ale my si rozumíme Mr. GreenJinak je ale spíš výjimka, z celé jejich obrovské rodiny mluvil anglicky jen on a jeho neteř, ani venku jsem nepotkala moc lidí, co by umělo, možná jen pár frází sem tam někdo v obchodě, dokonce nikdo nemluvil anglicky ani na mezinárodním letišti v hlavním městě! Což je důvod, proč jsem se rozhodla ve volných chvílích učit francouzsky (arabština mě moc neláká a berberštinu/kabylštinu/tamazight-říká se tomu různě, což je jazyk mého kluka se můžu učit jen od něj, přes internet těžko, ledaže bych uměla francouzsky :-D ).

No, k tomu prvnímu kontaktu došlo asi loni v březnu a když jsme zjistili, že nás baví si psát o všem možném a že si pořád máme co říct, tak jsme si začali i volat přes webku a brzo byla ruka v rukávě...ano, mohl by sem přijet on, ano, mohli jsme se nejprve setkat na neutrální půdě třeba ve víc "tourist friendly" Tunisku, ale nakonec jsem se vlastně rozhodla já, že už je na čase něco zažít a prožít a pomalu jsem začala plánovat a řešit cestu, i když to byl boj jak vnitřní (neměla bych se radši vykašlat na nějakou exotiku, jezdit úplně sama do totálně cizí země, kam nikdo ani moc nejezdí, být ráda za to, že mám práci a podnájem a nevymýšlet si blbosti), tak s okolím (úplně ses zbláznila, nikdy se odtamtud nevrátíš, musíš být asi hodně zoufalá, když už vymýšlíš takové pi*oviny-to bylo obzvlášť vtipné, když vám to říkají lidi, kteří dobře ví, že už jste přestali chlastat první ligu v místním nonstopu, že stejně jako oni máte fajn práci, podnájem a odstěhovali jste se-někdy mi přijde, že některým chybí si na mě nahánět ego, protože už nemají na čem...). Za ten rok a čtvrt jsem si samozřejmě aktivně hledala jakékoli info o A., kromě toho od svého kluka samozřejmě, i zahraniční stránky a diskuzní fóra a taky jsem našla pár fajn Čechů a Češek, kteří už tam byli víc než jednou a poradili mi ve všech praktických záležitostech, ačkoli najít si let  z Vídně byl nakonec nápad mé kamarádky, protože tam máme známého...takže jsem poprvé v životě konečně viděla i Vídeň.

Nicméně k čemu jsem došla ještě před tím, než jsem odletěla (zkopírováno z mého FB statusu, který jsem nazvala "zajímavá fakta o Alžírsku, která stejně nikoho nezajímají, protože každá muslimská země je jako Saúdská Arábie, že jo"):
Na přelomu tisíciletí zde skončila občanská válka, ve které byli poražení islámští teroristi a radikálové, proto tam ani neproběhlo arabské jaro, protože oni už ví, co jsou fundamentalisti zač...K IS se z A.pridalo několik stovek lidí, zatímco v mnohem menším, sousedním a turisticky oblíbeném Tunisku se k IS pridalo 6000 lidí.
Imámové tam mají speciální školení a přeškolování a jsou pod dozorem, jestli v mešitách nešíří wahhábismus.
Ano, cizinci by tam neměli sami chodit po horách a poušti, ale já nejedu do hor ani na poušť a navíc budu celou dobu s rodinou svého kluka a nevěřím, že by mě tam zvali, aby mi mohli uřezat hlavu.
Spousta žen se tam zahaluje (tím myslím šátek ne burku), ale spousta taky ne. Žádný zákon o povinném zahalování tam není, ten je ostatně jen v S.Arábii, ĺránu, Afghánistánu a pár regionech, kde vládne IS, Taliban a další magoři. (Doplněno po mé návštěvě: chodila jsem v tričku s krátkým rukávem, 3/4 kalhotách a samozřejmě s odhalenými vlasy...nejenže mě nikdo neukamenoval, ale ani jsem si nevšimla, že by se na mě někdo blbě díval...a jakožto modrookou blondýnu mě měli několikrát znásilnit, hm, tak to fakt taky ne, no).
Mezi soudci a právníky je v A. 70% žen a více než 60% vysokoškoláků jsou ženy.
Měli tam donedávna přísný zákon o rodinách, ale ten se díky aktivistkám zmírnil. Šaríu tam jako legislativu nemají.
Koupat se v bikinách a nahoře bez se tam teda nebudu, ale tak se nekoupu ani tady. (Doplněno po mé návštěvě: koupala jsem se v tričku a šortkách...asi by mi nikdo nic neřekl ani na klasické plavky, ale byla jsem v menším městečku...na velkých plážích se koupou i v jednodílných plavkách a bikinách).

Ale abych nepsala jen o náboženství a politice-A. ačkoli turisticky uzavřená (i na stránkách našeho MZV je varování tam radši nejezdit-nicméně já jsem se s klukem samozřejmě cítila celou dobu bezpečně a hned asi 2 dny poté, co jsem dorazila, jsme šli na policii, kde si okopírovali můj pas atd. takže cizince tam fakt hlídají) je nádherná země, bohužel jsem toho za ty 2 týdny stihla maličko, ale nebyla jsem zklamaná vůbec nikde (kromě toho, že moře bylo studené-koupala jsem se jen 2x, jinak akorát smočit nohy)...je tam moře, hory i poušť (tam jsem teda nebyla, byla jsem na severu), asi 7 míst zapsaných na seznamu UNESCO (já jsem z nich navštívila římské ruiny v Tipaze a královské mauzoleum v Cherchellu), hlavní město je ve francouzském koloniálním stylu, výborné jídlo, naprosto dokonalý čaj, krásné tradiční berberské/kabylské šaty a ze všeho nejvíc strašně milí lidé, především tedy "moje" rodina, no, nepřeháním, že se o mě starali jak o princeznu Embarassed

Ke všemu samozřejmě napíšu postupně více, stejně jako přidám více fotek. Tímto prvním článkem jsem chtěla spíš říct, že cesty osudu jsou nevyzpytatelné...a někdy stačí pár kliků na sociální síti, aby se člověku kompletně změnil život, což zvlášť v mém případě (byť už jsem pracující a bydlím sama), bylo urgentní a nevím kdo, ale nějaká vyšší síla to věděla a dala mi tu možnost a nelituju ani jediné vteřiny (v prosinci doufám znovu :-).

mediter

Zdroj obrázku: FB stránka J aime la Méditerranée

Přesně v tomhle přístavu, na jedné takové lodičce, akorát v noci, mě můj kluk požádal o ruku a já jsem řekla Yes, Omar :-D

gouraya port

Zdroj obrázku: FB stránka Iyourayen...Gouraya (Tipaza)

IMG_20170828_005630

IMG_20170828_005739

20953718_10214200650959043_174

21032636_10214238100655262_783

21105885_10214220628138460_437

21317406_10214308680379711_743

Zpět na hlavní stranu blogu

Moderované komentáře

RE: Alžírsko-jak to všechno začalo boudicca 30. 09. 2017 - 17:56
RE(2x): Alžírsko-jak to všechno začalo marieke 30. 09. 2017 - 22:22
RE(3x): Alžírsko-jak to všechno začalo boudicca 30. 09. 2017 - 23:51