mywaggo: jo tak to sem asi taky pošahaná..( a to neni zrovna žádná novinka) ve starym bytě, kterej byl obrovskej a krásnej- vzhledem k tomu že to nebyl panelový byt ale ohromnej starej činžák, který dřív sloužil jako hudbení škola požději jako intr...sem takovy divný zvuky slyšela pořád... ale vzhledem k tomu že sem byla malá (bydleli sme tam do mých 14 let)...by mi stejne jenom rekli ze se mi to zdalo... ale bylo dost situaci kdy sem byla skoro posrana strachy protoze sem byla doma casto uplne sama a uz jenom z toho domu sla vetsinou celkem hruza coz jeste posililo sledování hororů
nejhorsi bylo ze sem castokrát spala v loznici, protoze sem udajne ve spani delala děsný zvuky takže semnou má sestra kategoricky odmitala sdílet jeden pokoj přes noc. No a díky tomu že ten byt byl opravdu neuvěřitelně ohromný sem byla od sotatních skvěle izolovaná,ložnice byla až úplně vzadu za předsíni a kuchyní...byla ohromná a strašidelná
asi to bylo opravdu jenom tim, že jsem byla malá a prostě sem byla dítě s ohromnou fantazií okořeněnou sledováním hororů...takže to dívný skřípaní na půdě sem si věcně vysvětolovala tím že tma stoprocentně běhaj myši nebo dokonce potkani a nic to neni...jednou ale nas pes vlezl ke me dozadu do loznice a jak to ma v oblibe zacal skrabat o koberec a zjevne se tma hodlal vychcat...behem toho petiminutovýho škrábání sem se už neovládla a začala řvát at vypadne coz probudilo i moji matku v obyváku, tak se mě zeptala jestli mi přijde normální v jednu ráno řvát jak pitomec a já jí se vztekem sdělila že ten "debilní čokl" tady trhá nejpíš koberec..a potom co mi matka sdělila "dyt je tady" sem si poprvý řekla že by nebylo od věci se odstehovat..
mywaggo: ale ty poslední dny kdy sme se stěhovali mi to přislo děsně smutný...ten byt byl opravdu krásnej a ikdyž ten byt stejně jako tne barák byli viníky pár mých skoro infarktů mám na něj krásný vzpomínky...
marieke: Zajímavý Já bych se asi po...
Ale nikdy se mi nic takovýho nestalo, asi paranormální jevy nepřitahuju