Komentáře k článku: 28.2.11
blackbeautiful: Zrovna jsem si říkala, že si taky nějak uvědomuju moc věcí... A taky nejsem dvakrát pyšná na to, co jsem (ne)udělala. U mě je to s tím rozdílem, že pracuju a školu (doufám) udělám dálkově. Alespoň Bc... kdeže jsou ty sny, že budu psycholog nebo lépe psychiatr =))) Jediné, co bych chtěla pořád je pracovat s lidmi. Což se snad povede...
A s tím zdravím... Je to těžké. Někdo má podlomené zdraví v mládí, někdo v pozdějším věku. Asi si nevybereme. Jinak starosti týkající budoucího rodičovství mám též. Dítko bych nechtěla nějak pozdě. Těch 25 - 26 je fajn (i když je docela sranda, že mě moje mamina měla ve 27 - jakožto druhé dítko - ale byla jiná doba). Jenže strach mám z toho, že nebudu mít partnera. Když tak vidím "dnešní" kluky, tak se mi chce spíš brečet (občas i smíchy). Každý máme nějakého toho kostlivce. Počkej za pár. Budeš sedět na zahrádce, okolo tebe budou poskakovat rozradostněná dítka a zvěřinec a spokojený manžel/přítel bude stát a hrdě se koukat :)
slanka: Neznám Tě osobně, ale dle článku na blogu se jevíš jako inteligentní, ambiciózní holka, která se rve se životem a rozhodně se v něm neztratí. Hodně lidí by to se studiem po nevydařené VŠ vzdalo, ale Ty ses zvedla a šla dál. Takže i když vše nevyšlo dle původního plánu, nevzdala ses a to je na Tobě obdivuhodné.
imperatrice: Moji rodiče taky nemládnou. Ale na tyhle věci se prostě nesmí myslet, zakaž si to! Mně se to mluví, já vím. Sama často myslím na to, co jako bude, až se ze mě stane sirotek *plac* Ale ono prostě nemá smysl myslet na to dopředu!! Moje kámoška, která už nemá tátu, mi vždycky říká, ať na to nemyslim.
Moc podvědomí mám taky. V šuplíku nepřečtenou... A ještě mám Moc přítomného okamžiku.