thing: Ahoj,
jo, tak tohle znám. Jenže to obvykle nic nevyřeší. Mě z toho vyléčilo to, když jsem si jednou zaryla žiletku půl centimetru do kůže, srůstalo to měsíc, skoro to bylo na šití, krve jako z vola. Teď se mi zvedá kufr jen při tý představě... ale jizev mam požehnaně. Je to strašný, je to opravdový dno... a málokdo to pochopí. Člověk tím vždycky něco řeší... opatruj se.
lúmenn: Lúmennka taky bývala závislá, teď už to mám naštěstí za sebou, ale když vidím ostří a je mi blbě, je to jako když nervźní vyléčenej kuřák vidí cigaretu. Zatím se držím a snad se k tomu už nikdy nevrátím. Ale nikdy by mě nenapadlo lidi, co své psychické problémy řeší řezáním odsuzovat - kdo to nezná, nepochopí