bublina*: Tak pod tenhle názor se velmi ráda podepíšu. Naprosto souhlasím, neřekla bych to lépe
furie®blbne.cz: Potraty neodsuzuji a snažím se chovat tak, abych se do stavu nechtěného těhotenství nedostala. Protože opravdu nevím, co bych dělala.
Potrat - jak píšeš, nedokázala bych zabít část sebe a přítele
Adopce - asi by bylo hodně těžké rozloučit se s někým, kdo v Tobě 9 měsíců vyrůstá i když bych věděla, že by se ten malý človíček měl dobře a nic by mu nechybělo
Mít rodinu - vím, že když dostuduju, budu mít větší šanci na zaměstnání, třeba i lepší plat, tím pádem lepší bydlení... a jsou i lidé, co to dokázali s miminkem. Já bych k nim ale asi nepatřila.
Tak to je pohled téměř 22leté slečny.
tynushe*: Mojí mámě taky řekli, že budu postižená a koukněte na mě .... Teď nevím, jak na tom sem ...
Ale tenhle článek se mi líbí Přidávám se k bublině
contritus: Napsala jsi to přesně tak, jak to cítím i já. A to jsem se stala věřící. Uzákonit zákaz potratů je jen pokrytectví. A doplatí na to jen žena. Svým zdravím, životem...
Též bych na potrat nešla. Mnohokrát jsem to kdysi přemýlala ve své hlavě. Neunesla bych tu tíhu výčitek...
Ale druhým tuto možnost neupírám, jak píšeš i Ty. Za toto by mne sice věřící a hlavně kněží nepochválili, ale já si za tím stojím. Prostě potrat nepropaguju jako cestu "z něčeho", ale nebudu nikomu zakazovat, ani nařizovat. Jistě by mne ranilo, kdyby se tak třeba rozhodla dcera... Čeká mimčo a těší se na něj oba a i my.
marieke: Děkuju všem za komentáře
contri-Přesně tak, já jsem taky věřící, ale myslím si, že toto rozhodnutí je jen a pouze na ženě a ne aby za ni rozhodovala nějaká církev A k dceřině miminku gratuluji
antoniobanderasek: Taky souhlasím je to každého věc ...a nějaké hnutí je mi ukradené ...
walome: Mezi námi děvčaty, přesně tak Ne jako z klučičího pohledu s Tebou souhlasím - moc se mi nelíbí představa zneškodnění nového plodu, ale rozhodně by se mi nelíbilo, aby si holky strkaly mezi nohy kdoví co, kdyby byl potrat nelegální. Díky bohu (paradoxně), že náboženský/křes%tanský fanatici neřídí náš stát.
kolousek: nesouhlasim s tim, ze chlapi do toho nemaji co mluvit...naopak, pokud by moje pritelkyne se mnou cekala dite, mluvil bych do toho hodne..nechapu proc bych nemel mluvit, pokud jsem se podilel na poceti ditete, proc by jeho osud mel byt jen veci matky??
marieke: To určitě ano, ale já jsem to myslela z pohledu katolických fanatiků a křesťanských politiků...vždyť o tom, že se někde zakážou potraty většinou rozhodují muži, kteří jsou ve vládě nebo vysovce postavení v církvi-a ne ženy.
constricted: Vskutku sporné téma. Nikdo nemá právo na lidský život ale na jeho osud taky...
lúmenn: Tak já si zase nemůžu pomoct, ale než adopce, to ať maličké radši umře. K adopci se dostane jen 30% možná i míň odložených dětí, zbytek vyrůstá v děcáku (což je dle mého horší osud než smrt). Na potrat po znásilnění bych šla určitě. Znásilnění se strašně bojím a považuju ho za nejodpornější čin, který někdo může spáchat, horší než vražda, než cokoli. Ale kdyby mi to někdo udělal, stejně bych se zabila sama takže bych to s případným dítětem vzala jedním vrzem A postižení - to si nejsem jistá, záleží na míře postižení a mé situaci. Nedá se to posoudit. Dnes už jsem naštěstí dost stará a mám podporu rodičů i přítele, takže i nechtěné bábetko bych samozřejmě donosila a vychovala, holt příroda si nevybírá a antikoncepce může selhat
Ale být mladší a v jiné situaci...nevím, adopce mě děsí. A protože sama věřím v karmu, nechala bych plynout osud a plně si odsloužila svůj trest
luz: Jak už bylo řečeno, musí si to rozhodnout každá sama. Pokud některá žena nechtěně otěhotní a ví, že si to nechat nechce nebo nemůže, nevím, proč by měla podstupovat peklo těhotenství a porodu - jen proto, aby pak dítě dala pryč. Potrat jako nic zlého nevidím, pokud se pro něj ta žena svobodně a uváženě rozhodne, považuju za mnohem důležitější možnost ženy rozhodovat o svém těle než život plodu. A myslím, že ti, co proti potratům fanaticky protestují, by se spíš měli rozhlédnout, kolik už narozených dětí žije ve špatných podmínkách, dětských domovech, rodinách, kde je zneužívají apod. a snažit se nějak pomoci jim - pokud jim opravdu na dětech tak záleží, jak říkají.