Cartimandua, královna Brigantů

17. říjen 2009 | 12.50 |

Keltská královna Cartimandua (narodila se s jménem Áine-Záře, ale jelikož odmalička milovala koně a ovládala je jako muži, získala přezdívku Cartimandua-hladký poník) vládla kmeni Brigantů ve stejné době jako její slavnější současnice Boudicca kmeni Icenů. O jejím životě však není tolik známo a já jsem se o ní dozvěděla jen díky knize mé oblíbené autorky historických románů Barbary Erskine a to Dcery ohně.
Carta se narodila cca roku 20 n.l. a vládla cca v letech 43-69. Brigantové byli keltský kmen žijící v severní Anglii v 1.stol. n.l. Carta se dostala k moci v období, kdy Británii dobývali Římané a založila velkou kmenovou obec, která k nim byla jako jeden z mála keltských kmenů loajální. Proto se o ní někdy hovořilo i jako o zrádkyni. Vše ale dělala hlavně kvůli tomu, aby její lid nebyl ohrožen římským vojskem a také si nechtěla nechat poroučet od mužů, kteří s jejím přístupem nesouhlasili. O jejím životě víme hlavně z díla římského historika Tacita, který zaznamenal jak vlivná byla v rané římské Británii. Ve svých moralizujících vyprávěních ji však popisuje v negativním světle. Ačkoli byla k Římu loajální, zmiňuje její "zrádcovskou" roli kdy její bratranec Caracatus vystoupil proti římskému vojsku a pak hledal útočiště u Brigantů, Carta ho však Římu vydala. Dále Tacitus kritizuje její sexuální nestřídmost a nevhodné chování, to, že svého druhého manžela, válečníka Venutia vyměnila za obyčejného mladičkého vojáka Vellocata i její "prohnané lsti". Na druhou stranu ji však označuje slovem "regina" (královna), přitom druhá ženská vládkyně té doby, Boudicca, takto v římských pramenech označována nebyla.
Ačkoli se Tacitus o Cartimandue zmiňuje poprvé v roce 51 n.l., pravděpodobně začala vládnout už o 3 roky dříve, kdy císař Claudius začal organizovat dobývání Británie. Mohla být jedním z jedenácti vládců, kteří se vpádu Claudiových legií vzdali bez boje. Pokud ne, možná se dostala k moci až po potlačené revoltě brigantských válečníků, jenž byli poražei Publiem Ostoriem Scapulou, který se pak stal guvernérem Británie. Podle Tacita pravděpodobně získala moc díky svému původu spíše než manželstvím.
Za svou loajalitu dostávala od Claudia velké bohatství. Později (kolem roku 53) se rozvedla se svým manželem Venutiem a provdala se za štítonoše Vellocata. Venutius jí a jejím římským ochráncům vyhlásil válku. Bitvy byly nerozhodné dokud armádní důstojník Caesius Nasica nedorazil se svou legií IX Hispana a rebely neporazil. Carta znovuzískala trůn díky okamžité pomoci od římské armády.
V roce 69 však Venutius využil římské nestability během roku "čtyř císařů" a začal další revoltu opět s pomocí ostatních keltských kmenů. Cartimandua žádala Řím o vojsko, ale v té době jí byli schopni poskytnout jen pomocné sbory. Carta byla odvedena do bezpečí a v té době o ní zmínky v historických pramenech končí. Pravděpodobně dožila pod ochranou guvernéra v klidu a bohatství.
Co se týče jejího osobního života, podle Barbary Erskine se poprvé provdala v 16 letech, ale rok na to ovdověla a potratila i dítě, které s prvním manželem čekala. Nedonosila ani Venutiovo dítě, teprve s Vellocatem se jí narodila dcera, kterou si však nemohla nechat a adoptovali ji druidové.
Ačkoli Dcery ohně jsou místy jistě fiktivní, je to dobrodružný strhující román o vášni, bojích, druidských kouzlech a prolínání minulosti se současností. Více historicky se Cartimanduou zřejmě zabývá Nicki Howarth, která před rokem vydala knihu Cartimandua, Queen of the Brigantes.

Zdroje:
en.wikipedia.org/wiki/Cartimandua
Barbara Erskine: Dcery ohně (překlad Eva Křístková, vydalo nakladatelství Brána ve spolupráci s Euromedia Group-Knižním klubem, 2006)

 

210px-Cartimandua

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Cartimandua, královna Brigantů ugisha 18. 10. 2009 - 10:54
RE: Cartimandua, královna Brigantů strapka 20. 01. 2011 - 11:19