Lehké nostalgično

18. leden 2011 | 21.47 |

Nálada zřejmě způsobená tím, že jsem už 2 dny zase o rok starší a nemládnu, že. I když bych ráda. Je zajímavé, jak se v dětství člověk těší až bude dospělý a pak by nejradši vrátil čas do sladké bezstarostnosti.  Když tak nad tím přemýšlím, tak i chození do školky od 3 let a škola od 6 mi přijde strašně brzo Embarassed Co je nostalgické pro vás? Pro mě hlavně věci spojený s hudbou. Například...

Nahrávání písniček z rádia na kazety-Mám jich tuny :-D Jako puberťačka jsem 12 hodin denně poslouchala komerční diskorádia a dalších 12 přepínala mezi MTV a Óčkem :-D Teď jsou všechny písničky a klipy na internetu, ale čekání na vaši oblíbenou písničku v rádiu, zmáčknutí nahrávání a doufat, že ji v půlce nepřeruší reklamou nebo moderátor mělo své kouzlo :-P Dnes mi rádia (když je někde musím poslouchat, třeba v restauracích a obchodech) lezou na nerv. Víc trapných reklam než písniček, rádoby vtipné řeči moderátorů a současný popík a disko mi taky už moc neříkají. Stejně tak hudební televize. Se spolužačkama občas chodíme do restauračky, kde hraje Óčko a mně ty videoklipy už vůbec nic neříkají...poznám možná tak Lady Gaga a Rihannu.

Bravíčko a Eso-Taky jsem na něm vyrůstala...Moje první číslo bylo z roku 1994 a na obálce byli Brenda a Dylan. Mnozí z nás si jistě pamatují, jak jako první nalistovali nejpřitažlivější rubriku-Lásku, sex a něžnosti, jak si vylepovali v pokojíčku "postery", dělali si testíky, dívky se těšily na nová pokračování fotorománu a do toho samozřejmě spousta zajímavostí a rozhovorů o celebritách a zážitky dívek, které spaly den před koncertem Kelly Family ve spacáku na Strahově, aby chytly místo v první řadě...Stejně jako každý druhý čtvrtek na Bravo jsem se těšila na sobotní Eso s Pergnerovou (myslím, že jí tehdy bylo asi 18). Boybandy (kromě East 17) mě nikdy moc nebavily, ale měla jsem ráda tzv.dancefloor...Twenty4Seven, 2Unlimited, Sin with Sebastian, Fun Factory nebo DJe Boba (za mých mladých let se nehrála Chihuahua, ta je celkem nová, ale Everybody). A jinak Kelly Family.

Sbírky-články, plakáty...-Možná bych ještě našla sešit v tvrdých deskách, kam jsem si nalepovala fotky svých oblíbených hudebních interpretů a filmových hvězd. Možná si vzpomínáte, že v hudebních časopisech si lidé v inzertních rubrikách vyměňovali, prodávali a sháněli celé sbírky, ti nejnadšenější fanoušci měli články i ze zahraničních časopisů. Já si posílala tyhle věcičky se sestřenkou přes dopisy. Nejčastěji to byli Kelly Family (mám i "žlutou knížku" :-D) a Spice Girls. Lunetic mě už minuli, zato jsem později sháněla vše o Leonardu DiCapriovi. Sestřenka zas milovala Ronana Keatinga z Boyzone a jednou mu zkoušela volat do Irska :-))) Taky jste někdy byli nadšení fanoušci nějaké hvězdy?

Psaní dopisů-Mám dodnes doma krabici s dopisy od sestřenky. Psaní dopisů s ní jsem milovala několik let. Navoněné obálky s básničkami a nálepkami, posedlost rozkošně kýčovitými dopisními papíry, hrátky s barevnými propiskami a fixy, drby o nejnovějším idolovi ze školy...kromě výstřižků z časopisů o celebritách jsme si posílaly i dotazníčky a já jí "kurzy" angličtiny, zatímco ona mně francouzštiny. Zajímavé je taky sledovat jak se rok od roku zdražovaly známky...mám pocit, že na nejstarších dopisech byly snad za pár haléřů. Skoro jsem teď dostala chuť začít si s někým psát barevné dopisy na dopisním papíru s koníkama :-)

Psaní čehokoliv-Sotva jsem se naučila psát, psala jsem (a pilně si své příběhy i ilustrovala) pořád a o všem. Jestli to najdu, tak sem někdy oskenuju své první dokončené dílo o dobrodružství několika domácích zvířátek a jejich holčičí kamarádce psané na velikých řádkách dětským písmem a s mými malůvkami. Jako náctiletá jsem zvířátka vyměnila za povídky o lásce, sexu a násilí (:-D) teď nepíšu skoro vůbec, ale ráda bych se k tomu vrátila až bude chuť a inspirace :-(

Hračky-Mám přes 100 postaviček koní a plánuju, že ty nejlepší "kusy" vyfotím a podělím se s nimi. Kromě toho jsem měla hromadu barbínek. Bohužel nikdy žádnou pravou od Mattela, to mi vždycky bylo líto :-) Ale jinak jsem měla všechny možný-mořské panny, zpěvačku, těhotnou barbínu, černošku, Indiánku atd. Díky Bohu jsem nikdy netoužila po tom mít jejich míry a své dceři bych raději kupovala poněkud přirozenější hračky. V dobách Dallasu a Esmeraldy (to je vlastně taky nostalgie) jsme si s kamarádkou a barbínama samozřejmě hrály na Dallas a Esmeraldu. Taky jsem nikdy neměla dům, ale dělala jsem si pokojíky z dřevěných tyček, hlavně ale sloužily jak ohrady a překážky pro koně. 
Pak jsem samozřejmě měla spoustu plyšáků, ale blízký vztah mám k těm novějším-velkému delfínovi od bývalého, což byl první a zřejmě i poslední (nejsem už stará?) plyšák od nějakého kluka a pejskovi, co je vycpaný takovýma těma kuličkama, co se příjemně mačkají, mám ho v posteli na koleji a nestydím se za to :-P

Výdobytky moderní technologie-Můj první počítač byl Daewoo od babičky z práce a měl velikou bednu a ještě větší monitor. Nebyl na něm žádný Windows, nýbrž systém DOS a bavily mě všechny 4 věci, které nabízel-textový procesor T602, kde jsem konečně mohla psát své dětské povídky v elektronické podobě a vymýšlela jsem si i časopis, vyúkový program angličtiny (na tu dobu dobrý, co si tak pamatuju, vyhovoval mi-byla tam slovní zásoba, frazeologie, gramatika, cvičení a puzzle u kterého hrálo Oh, Susana), malování (úplně stejné jako je v základním příslušenství počítačů i dnes) a jedna hra s nějakým letadlem.
Kromě počítače jsem si vyhrála i s videohrami (nejčastěji je ale hrál děda) a měla jsem ráda Super Maria, samozřejmě, a "vory"-hru, kde holčička skáče z voru na voru a čím vyšší level tím větší rychlost a víc nástrah ve vodě i na břehu. Měli jsme je na takových barevných kazetkách-pak tam byly ještě různé auta, střílečky, vesmírné lodě nebo bludiště. Nad grafikou bychom se dnes už zasmáli, ale tehdy to bylo něco.
První mobil jsem dostala až později, letos o Vánocích to bude 10 let. Tehdy se ještě jmenoval Ericsson (bez Sony), měl anténu a asi 10 melodií, které jsem si přehrávala stejně nadšeně jako dneska děcka v MHD MP3. Pak jsem jich měla ještě několik, v paměti zůstává hlavně Nokia 3410 (tu používám dodnes, když mám mobil třeba v opravně nebo ztracený, ehm), Sony Ericsson K500i, který jsem dostala k osmnáctinám a klidně bych ho měla doteď (ten byl už barevný a s foťákem), kdybych ho před 2 a půl lety neztratila po kalbě :-/ a momentálně mám Aligator (ne ten pro seniory :-D) se kterým si ale moc nerozumíme, má zbytečně složitý ovládaní. Ale vcelku dobře fotí, na rozdíl od mého bývalého SE má i rádio a zatím mu strašně dlouho vydrží baterka.

Knížky-Stejně jako "spisovatelka" jsem už odmala byla nadšená knihomolka. A když je čas tak se samozřejmě ráda vracím i k dětským knížkám. Mé oblíbené? Rozhodně Enid Blyton, mám všechny díly Správné pětky, Dvojčat a Záhad a věřím, že tohle bude bavit i mé děti. Pak pochopitelně Astrid Lindgren-doma mám Pipi, Děti z Bullerbynu a My z ostrova Saltkråkan-ta je moje nejoblíbenější a když jsem byla starší tak jsem si nad ní i zaslzela. Z českých mám ráda Pohádku o Květušce od Hrubína a můj klenot-strašně prastarou knihu nazvanou Zlatý věnec, kde jsou pohádky, básně, pověsti, povídky a krásné ilustrace nejoblíbenějších českých autorů-mj.tam jsou taky dojemné české lidové balady o holčičce, které když macecha "vlásky češe, krev potůčkem teče", o sirotečcích a moje oblíbená o Lesní panně od Čelakovského. Co se týče těch opravdu historických knih, u babičky a dědy jsem ráda listovala Domácím lékářem z 20.let, kde byly vskutku naturalistické obrázky lidí se syfilidou a všelijakými vyrážkami, hnisavých ran, nemocných plic atd.

Moje rodné město-V dobách, kdy jsme ještě neměli u baráku Kaufland a Hypernovu a nejezdily tudy stovky aut denně. Když ještě na hrázi před domem, kde teď bydlí babička s dědou bylo plno stromů. Když ještě všude bylo plno stromů-teď zrovna kácejí i druhou alej (kvůli parkovišti) a mám pocit, že brzo už nikde stromy ani keře nebudou. Když jsme se chodili koupat v Bečvě. Když jsme s mamkou chodily do lesa a odtud z kopce sledovaly, jak se staví nové sídliště. Když jsem měla střední školu 15 minut od baráku (žádné dojíždění, žádné koleje!), když ještě byly takové zimy, že rybník v parku a Bečva zamrzaly, když jsem ještě chodila do parku na T.na procházky s Dičkem a Meginkou a ne s flaškou rumu....
...a nějak jsem se rozepsala. Zajímavé, že necítím žádnou nostalgii ke školce a ZŠ (tam se mi totiž nelíbilo). Tak to už by pro dnešek stačilo. Uvidíme, jestli za dalších x let napíšu jakou cítím nostalgii po tom, když mi táhlo na 25 :-)))

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Lehké nostalgično contritus 18. 01. 2011 - 22:25
RE: Lehké nostalgično ugisha 18. 01. 2011 - 23:22
RE: Lehké nostalgično marieke 19. 01. 2011 - 12:26
RE: Lehké nostalgično slanka 19. 01. 2011 - 14:03
RE: Lehké nostalgično empress 19. 01. 2011 - 17:22