Mario Vargas Llosa: Ráj je až za rohem

25. leden 2011 | 22.46 |

gaugin_nevermoreFascinující pohled na život v 19.stol.v Evropě a Pacifiku a osudy dvou významných osobností této doby-slavného francouzského post-impresionisty Paula Gauguina (1848-1903) a jeho babičky Flory Tristán (1803-1844), radikální socialisticky smýšlející feministky. Motivem je dětská hra nebe, peklo, ráj a hledání ideálního ráje obou hlavních hrdinů (jejichž příběhy se kapitolu po kapitole střídají)-jenže ten je vždy až za rohem.
Kniha významného peruánského spisovatele Llosy (loni získal Nobelovu cenu za literaturu) je vlastně biografií těchto dvou protagonistů. Začíná vyprávět sice až když jsou oba na sklonku života, ale jsou zde i bohaté vzpomínky na jejich mládí a formování jejich názorů.
Paul Gauguin byl zamlada námořníkem a později se usadil jako pracovník na pařížské burze. Vydělával si dobré peníze a měl manželku-Dánku Mette, která mu porodila 5 dětí. Pak se ale začal zajímat o umění, scházet se s bohémy a objevil v sobě malířský talent. Všední práce ho přestávala bavit, stejně jako vztah s dokonale vychovanou, ale chladnou manželkou. Když byl za krize na burze propuštěn, Mette se zhroutila a vrátila za rodiči do Dánska. Paul ale cítil úlevu-pokrytecká měšťácká a náboženská morálka Francie, ale vlastně i celé Evropy ho už několik let sužovala a rozhodl se hledat štěstí v Pacifiku. Několikrát podnikl cesty na Tahiti, kde také jeho příběh vypravovaný v knize, začíná. Ačkoliv byl ještě formálně ženat, na Tahiti postupně žil se dvěma dívkami, neoficiálními manželkami-vahine. První se jmenovala Teha´amana a druhá, která mu porodila dvě děti (první ale zemřelo krátce po narození) Pau´ura. Obě mu byly inspirací pro jeho nejvýznamnější díla, stejně jako něžný chlapec Jotefa-mahu, něco jako žena-muž, kteří byli na ostrovech běžní a nikdo se nad tím nepozastavoval a se kterým jednou Paul prožil silný sexuální zážitek.
Bohužel i na tichomořských ostrovech se už rozmáhali křesťanští misionáři a moderní styl života. Nakonec se Paul rozhodl odstěhovat ještě dál-na Markézy, které považoval za ještě více neposkvrněné. I tady měl ale spory s místním katolickým knězem a evropskou buržoazií. Obklopil se ale nakonec několika dobrými přáteli, kteří mu byli oporou, když ztrácel zrak a umíral-na syfilidu. Kromě toho se ještě ve Francii blízce přátelil s Vincentem Van Goghem (v knize přezdívaný Šílený Holanďan), ale duševně nemocný Vincent na něj jednou zaútočil nožem a pak si sám uřezal ucho (někteří autoři se domnívají, že ucho mu v hádce uřízl Paul).
Gauguin byl za svého života považován za zhýralce a podivína. Zemřel chudý a v prosté chýši. Stejně jako u mnoha dalších umělců se jeho dílo stalo slavným a vysoce ceněným až po jeho smrti.
Stejně dramatický a spletitý život měla i jeho babička Flora Tristán. Narodila se jako nemanželská dcera pařížské měšťanky a plukovníka španělského námořnictva Mariana Tristána y Moscoso, který pocházel z Peru, ale když jí bylo necelých 5 let, zemřel. Její matka byla velmi šťastná, když se Flora provdala za majitele rytecké a litografické dílny Andrého Chazala, protože tehdy měly nemanželské dcery problém najít si manžela. Flora však svého hrubého a často opilého manžela nenáviděla. Připadalo jí, že je jen služkou, která musí vyhovět jeho chtíči a rodit mu děti. Měli spolu tři (dospělosti se dožila jen dcera Aline, matka Paula Gauguina), ale Flora po 4 letech manželství utekla za což mohla jít do vězení (tehdy bylo trestné, když žena "opustila domácí krb"). Rok žila u rodiny svého otce v peruánské Arequipě, kde byli jeho příbuzní velmi bohatou a váženou rodinou. Její strýc jí však jakožto nemanželské dceři odmítl dát dědictví po otci. Zklamaná Flora se vrátila do Francie, kde se však stále musela skrývat před manželem a úřady. Nakonec šel do vězení André, když ji na ulici postřelil (od té doby měla poblíž srdce uvízlou kulku, která ji mohla kdykoli zabít, kdyby se posunula). Kromě toho znásilňoval Aline, ale za to jej soudy nepotrestaly pro nedostatek důkazů. Flora nechala dceru vychovávat na venkově a začala se věnovat boji proti utlačování žen a vykořisťování dělníků. Mezi její přátele patřili saintsimonisté, fourieristé (francouzská hnutí utopických socialistů-podle Henri de Saint-Simona a Charlese Fouriera) a setkávala se i s tzv.ikariánskými komunisty (zakladatel tohoto směru Étienne Cabet založil v 19.stol.komunitu v USA a vynalezl termín komunismus), ale i s nimi měla rozpory. 
Rok před svou smrtí napsala Flora pamflet Dělnická unie a chtěla sdružovat dělníky, aby mohli bojovat za vyšší platy a lepší pracovní dobu. Intenzivně navštěvovala dílny po celé Francii, diskutovala s dělníky i majiteli podniků, kde pracovali, bojovala také proti prostituci, která ji děsila nejvíc a proti církvi. Často ji ve městech, která navštívila, bránili ve schůzkách policisté, byla považována za "podvratný živel a anarchistku" a své poslání měla o to těžší, že byla žena. Sama byla často zklamaná, když viděla jak lidé z těžkých pracovních podmínek otupěli a sami neměli o její sdružení zájem. Nikdy už také neměla muže, ačkoli byla krásná a dvořili se jí, všechny své nápadníky ostře odmítala-prožila si pouze románek se svou přítelkyní Olympií.
Zemřela v pouhých 41 letech v Bordeaux v domě svých přátel.
1

O autorovi:
Mario Vargas Llosa je významný latinskoamerický spisovatel. Narodil se 28.března 1936 v Arequipě, Peru. V hlavním městě Limě vystudoval práva, v Madridu získal doktorát z filozofie. Žil také v Paříži, kde vystřídal mnohá zaměstnání a přitom psal. V roce 1990 kandidoval na peruánského prezidenta, ale překvapivě prohrál. Od roku 1993 má španělské občanství. Získal několik významných cen, včetně Cervantesovy ceny (nejprestižnější ocenění ve španělsky psané literatuře, 1994) a loni i Nobelovku.
Proslavil se hned prvním románem Město a psi (1963-také jsem četla, je to naturalistické vyprávění o drsném životě chlapců na vojenském gymnáziu)-vyvolal velké pozdvižení mezi vojenskými činiteli, kteří knihu i pálili, ještě větší uznání pak získal za román Zelený dům, který vyšel o 3 roky později. V češtině dále vyšly např.jeho romány Vypravěč, Tetička Julie a zneuznaný génius nebo Kozlova slavnost.
Zajímavý profil např.zde: 
tinyurl.com/6ag7teu

Na prvním obrázku je jedno z Gauguinových nejznámějších děl Nevermore, které namaloval na Tahiti a inspiroval se u něj slavnou básní Havran od E.A.Poea. Na druhém je portrét Flory Tristán-oba obrázky z googlu.



 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře