Poslední soud

25. duben 2009 | 19.31 |

anubis_copyV knize Američtí bohové od Neila Gaimana o které určitě ještě napíšu mě kromě mnoha dalších věcí zaujala tato pasáž o vyvážení skutků lidského života po smrti ve které věřili staří Egypťané. Kdoví? Je to zajímavá myšlenka, protože nechci věřit tomu, že člověka, který žil špatný život, ubližoval, lhal, zradil nebo i zabíjel by nikdy nedostihla spravedlnost. Jednou naše skutky, dobré i špatné, budou zhodnoceny. Karma? Poslední soud? Očistec? Věda s tím možná nesouhlasí, ale já na tohle věřím. Boží mlýny melou pomalu, ale jistě.

"Stíne," proneslo to hromovým hlasem, "nastal čas soudu."...Anubis spustil dolů ruce, obrovské tmavé ruce, a zvedl Stína blíž k sobě.
Šakalí hlava ho zkoumala jasnýma blýskavýma očima...Stín věděl, že všechny jeho chyby, všechny nedostatky, všechny slabosti jsou vytahovány, váženy a měřeny. Že i on je svým způsobem řezán na kusy, krájen a ochutnáván.
Ne vždy si pamatujeme věci, jež nám neslouží ke cti. Ospravedlníme je, přikryjeme je barevnou lží nebo tlustým prachem zapomnění. V té chvíli se však Stínovi všechno to, co v životě udělal a za co se styděl, všechno to, co by si přál udělat jinak nebo neudělat vůbec, to všechno se na něho valilo ve smršti lítosti a hanby a on se neměl kam skrýt. Byl stejně nahý a otevřený jako mrtvola na pitevním stole a černý Anubis, šakalí bůh, byl jeho prosektor a perzekutor.
"Prosím vás. Prosím vás, přestaňte."
Ale pitva ještě neskončila. Každá lež, kterou kdy vyslovil, každý předmět, který kdy ukradl, každá bolest, již někomu způsobil, všechny ty  drobné zločiny a miniaturní vraždy, z nichž se skládá den, každá z těch věcí byla šakalím soudcem mrtvých vyňata a podržena proti světlu.
Stín začal v dlani toho černého boha bolestně plakat. Byl opět malým dítětem, bezmocným a bezbranným, jak jen může dítě být.
A náhle, bez varování, byl konec. Stín se dusil, lapal po dechu, vzlykal a teklo mu z nosu. Pořád ho svírala bezmoc, ale velké ruce ho opatrně, skoro něžně postavily na kamennou podlahu.
"Kdo má jeho srdce?" zavrčel Anubis.
"Já," broukl ženský hlas. Stín vzhlédl. Bastet držela v pravé ruce jeho srdce. Ozařovalo jí rubínovým světlem obličej.
"Dej mi je," poručil Thovt, bůh s hlavou ibise, a uchopil srdce do rukou, jež nebyly lidské. Postoupil kupředu.
Anubis před něho postavil zlaté váhy.
"Tak tady zjistíme, co dostanu?" šeptal Stín Bastet. "Nebe? Peklo? Očistec?"
"Jestli to peříčko vyváží srdce," řekla, "budeš si moci vybrat, kam chceš jít."
"A když ne?"
Pokrčila rameny, jako by se jí o tom nechtělo mluvit. Pak přece jen řekla: "Pak tvé srdce dáme Ammetovi, Pojídači duší..."
"Možná. Možná mě čeká nějaký happyend."
"Šťastné konce tady nejsou. Tady neexistují žádné konce."

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Poslední soud rabbit®svetu.cz 25. 04. 2009 - 19:41
RE: Poslední soud opaline®svetu.cz 25. 04. 2009 - 19:46
RE: Poslední soud toruviel 26. 04. 2009 - 08:38
RE: Poslední soud sargo 26. 04. 2009 - 21:16