Zakážeme internet dětem? Aneb cenzura na internetu

19. listopad 2010 | 14.40 |
blog › 
Zakážeme internet dětem? Aneb cenzura na internetu

Ministr školství Josef Dobeš, který nyní sedí ve vládě za ABL (jinak psycholog, který se 20 let věnuje problematice pedofilie) navrhuje přísná pravidla pro přístup k internetu kvůli ochraně dětí, která by se dotkla všech uživatelů. Přitom už teď mnoho poskytovatelů cenzuruje "nepohodlné" stránky (a zdaleka nejde jen o porno). V ČR např.cenzurují (a netají se tím) Vodafone a Telefonica O2. Oficiální záminkou je filtrování dětské pornografie, extrémistických a jiných webů s "nevhodným" obsahem. Jenže! Tito operátoři blokují stránky podle seznamu britské polovládní organizace IWF a tento seznam cenzurovaných stránek je tajný. Takže čeští a slovenští operátoři (na Slovensku cenzurují např.T-Mobile, Orange nebo T-Com) cenzurují podle britského práva a navíc podle tajného seznamu, takže uživatel se nedozví, jestli jsou na seznamu skutečně jen dětská pornografie nebo cokoliv, co se nehodí, což mohou být weby odpůrců cenzury, konkurence nebo třeba o politice. Nehledě na to, že ten kdo chce, si vždycky kličku najde a pedofilové přece běžné stránky nepoužívají. Více na blok.hrach.eu/
Ale zpět k regulaci internetového obsahu před dětmi. Nejsem sice narozdíl od pana Dobeše psycholožka, ale myslím si, že to, co děti provádějí na internetu by měli hlídat primárně rodiče a ne cenzoři. Televize taky nemá zakázáno v noci vysílat erotiku a akčňáky, ale kdo ohlídá, že se na to zrovna potají nekouká nějaké dítě? Souhlasím s Dobešem, že se mu nelíbí, když děti na servery jako Libimseti dávají své fotky ve spodním prádle a píšou tam jak velké je jejich pohlaví, ale smazat kvůli tomu seznamovací servery? Tohle by měli hlídat buď administrátoři dotyčného webu nebo jak už jsem psala rodiče. Vidím rozdíl v tom, když mi stránky zablokuje někdo cizí a já ani nebudu vědět jaké a když já zahesluju něco svému dítěti. Pro internet platí stejná pravidla jaké děti učíme v jiných situacích-oslovení cizím člověkem, cesta do školy a ze školy apod. Nebavit se s cizími, neříkat své jméno a bydliště, s nikým si nedávat schůzku apod. Bohužel děti budou vždycky nejohroženější skupinou, i když dnes máme pro jejich kontrolu mobily atd. A většinu dětí nezabil nebo neunesl někdo, koho poznaly na internetu, ale úplně cizí člověk v autě či na ulici nebo naopak příbuzný. Ledaže bychom je začali čipovat, jak se začalo ozývat po únosu Aničky, ale to mi přijde šílené a někdy třeba o tom taky napíšu.
Dobeš dále tvrdí, že regulace internetu by pomohla v problematice kyberšikany, ale pozor-kyberšikana se netýká jen dětí, ale i politiků, ti jsou vlastně nejčastějšími terči internetových vtípků i *krutostí*-čímž se dostáváme k tomu, že prospěšná regulace internetového obsahu, která je přece v zájmu dětí a jejich bezpečnosti se rozšíří na stránky o politice, zpravodajské servery atd.atd. 
Já prostě cenzuře říkám NE. 21 let po převratu mě to děsí. S jídlem roste chuť a nevěřím, že by se časem nezačaly mazat i jinak nepohodlné weby (a jak už jsem psala na začátku, lidé používající např.internetové připojení od O2 ani nemůžou vědět, co jejich poskytovatel cenzuruje!) a pak bychom se znovu mohli rozloučit se svobodou slova a názoru...třeba by se pánům politikům nelíbil ani můj blog (což je dost pravděpodobné :-P) a bylo by...

Zpět na hlavní stranu blogu