Zakážeme internet dětem? Aneb cenzura na internetu

19. listopad 2010 | 14.40 |

Ministr školství Josef Dobeš, který nyní sedí ve vládě za ABL (jinak psycholog, který se 20 let věnuje problematice pedofilie) navrhuje přísná pravidla pro přístup k internetu kvůli ochraně dětí, která by se dotkla všech uživatelů. Přitom už teď mnoho poskytovatelů cenzuruje "nepohodlné" stránky (a zdaleka nejde jen o porno). V ČR např.cenzurují (a netají se tím) Vodafone a Telefonica O2. Oficiální záminkou je filtrování dětské pornografie, extrémistických a jiných webů s "nevhodným" obsahem. Jenže! Tito operátoři blokují stránky podle seznamu britské polovládní organizace IWF a tento seznam cenzurovaných stránek je tajný. Takže čeští a slovenští operátoři (na Slovensku cenzurují např.T-Mobile, Orange nebo T-Com) cenzurují podle britského práva a navíc podle tajného seznamu, takže uživatel se nedozví, jestli jsou na seznamu skutečně jen dětská pornografie nebo cokoliv, co se nehodí, což mohou být weby odpůrců cenzury, konkurence nebo třeba o politice. Nehledě na to, že ten kdo chce, si vždycky kličku najde a pedofilové přece běžné stránky nepoužívají. Více na blok.hrach.eu/
Ale zpět k regulaci internetového obsahu před dětmi. Nejsem sice narozdíl od pana Dobeše psycholožka, ale myslím si, že to, co děti provádějí na internetu by měli hlídat primárně rodiče a ne cenzoři. Televize taky nemá zakázáno v noci vysílat erotiku a akčňáky, ale kdo ohlídá, že se na to zrovna potají nekouká nějaké dítě? Souhlasím s Dobešem, že se mu nelíbí, když děti na servery jako Libimseti dávají své fotky ve spodním prádle a píšou tam jak velké je jejich pohlaví, ale smazat kvůli tomu seznamovací servery? Tohle by měli hlídat buď administrátoři dotyčného webu nebo jak už jsem psala rodiče. Vidím rozdíl v tom, když mi stránky zablokuje někdo cizí a já ani nebudu vědět jaké a když já zahesluju něco svému dítěti. Pro internet platí stejná pravidla jaké děti učíme v jiných situacích-oslovení cizím člověkem, cesta do školy a ze školy apod. Nebavit se s cizími, neříkat své jméno a bydliště, s nikým si nedávat schůzku apod. Bohužel děti budou vždycky nejohroženější skupinou, i když dnes máme pro jejich kontrolu mobily atd. A většinu dětí nezabil nebo neunesl někdo, koho poznaly na internetu, ale úplně cizí člověk v autě či na ulici nebo naopak příbuzný. Ledaže bychom je začali čipovat, jak se začalo ozývat po únosu Aničky, ale to mi přijde šílené a někdy třeba o tom taky napíšu.
Dobeš dále tvrdí, že regulace internetu by pomohla v problematice kyberšikany, ale pozor-kyberšikana se netýká jen dětí, ale i politiků, ti jsou vlastně nejčastějšími terči internetových vtípků i *krutostí*-čímž se dostáváme k tomu, že prospěšná regulace internetového obsahu, která je přece v zájmu dětí a jejich bezpečnosti se rozšíří na stránky o politice, zpravodajské servery atd.atd. 
Já prostě cenzuře říkám NE. 21 let po převratu mě to děsí. S jídlem roste chuť a nevěřím, že by se časem nezačaly mazat i jinak nepohodlné weby (a jak už jsem psala na začátku, lidé používající např.internetové připojení od O2 ani nemůžou vědět, co jejich poskytovatel cenzuruje!) a pak bychom se znovu mohli rozloučit se svobodou slova a názoru...třeba by se pánům politikům nelíbil ani můj blog (což je dost pravděpodobné :-P) a bylo by...

Zpět na hlavní stranu blogu