Překlad: František Vrba Vydala: Mladá fronta, 1985 Hlavní postavy: Tartuffe-pokrytecký svatoušek
Orgon-bohatý, důvěřivý Pařížan, který by pro svého oblíbence Tartuffa udělal vše, co mu na očích vidí
Kleanos-Orgonův prozíravý švagr
Dorina-drzá, nabručená, ale upřímná komorná
Damis a Mariana-Orgonovy děti, kterým se kvůli Tartuffovi děje příkoří
Elmíra-Orgonova rozumná manželka
Tato kniha je souborem bájí a pověstí, které mají svůj původ ve starověkém Řecku. Protože tehdejší antická civilizace je kolébkou evropské vzdělanosti, těší se jejich mytologie a příběhy dodnes velké oblibě a jsou zdrojem inspirace (další příběhy, knihy, filmy, divadelní hry...). Některé z nich zpracovali už v antice známí řečtí autoři, např. Homér (Illias a Odyssea), Aischylos (Orestea) nebo Sofokles (Oidipus a Antigona).
Z příběhů mě nejvíce zaujaly tyto dva:
Ačkoli středoškolská studia mám už dávno za sebou (což je škoda, protože v mezidobí po příšerné ZŠ a před VŠ na které jsem zabila 2 roky života a dodnes to ztěžka doháním, to bylo nejlepší období), napadlo mě podělit se se svým středoškolním čtenářským deníkem. Pevně doufám, že studentům, kteří se teprve připravují k maturitě to v něčem pomůže a možná i zaujme nové čtenáře.
Troufám si říct, že mé výpisky jsou kvalitní, protože jsem ty knížky opravdu poctivě četla. Když jsem se někdy ze zvědavosti podívala na některé internetové čtenářské deníky tak tam měli dokonce chyby ve jménech postav apod. takže na to bacha. A vlastně bych případným středoškolákům, pokud na to tady narazí, chtěla doporučit, ať ty knihy opravdu čtou. Aspoň některé :-D (Já jsem třeba nezvládla Nikolu Šuhaje :-))).
