K.Hosseini: Lovec draků a Tisíce planoucích sluncí

15. listopad 2013 | 23.20 |

Ačkoli je původem afghánský lékař a spisovatel žijící v USA, Khaled Hosseini, autorem teprve tří románů (nejnovější A hory odpověděly vyšel letos), hned první dva se staly světovými bestsellery. Dokázal totiž světové veřejnosti fascinujícím způsobem vykreslit historii i současnost své rodné země, o které máme kvůli její izolovanosti většinou jen neosobní zprávy z médií, popsat myšlenkové pochody a situace, ve kterých žijí prosté afghánské civilní obyvatelstvo decimované během pouhého století mnoha válkami (s Británií, SSSR, USA) i agresí některých vlastních fanatických lidí z hnutí Tálibán, ale i ukázat, že láska, nenávist, zrada, zbabělost, odvaha i přátelství mají všude na světě stejnou podobu.

Lovec draků

Hosseiniho prvotina z roku 2003, které se prodalo víc než 10 milionů výtisků po celém světě. Hlavním hrdinou je Amír, který žije se svou manželkou v USA, kam v mládí emigroval. Ve svých vzpomínkách se však vrací do dětství, které strávil v hlavním městě Afghánistánu, Kábulu. Jeho nejbližším kamarádem byl celou tu dobu chlapec Hasan, ačkoli mezi nimi existovaly ohromné rozdíly-Amírův otec byl dobře situovaný podnikatel, čistokrevný Afghánec většinového sunnitského vyznání, zatímco Hasan byl synem jejich sluhy, chudý Hazár, což je v Afghánistánu etnická menšina diskriminovaná kvůli tomu, že vyznávají šíitskou odnož islámu.

Hasan se však k Amírovi vždycky choval jako vlastní bratr a zbožňoval ho, zatímco Amír mu ve skrytu duše záviděl, že má vřelejší vztah s jeho otcem. To nakonec vyvrcholilo tím, že svého nejbližšího přítele hned dvakrát ošklivě zradil a krátce na to s otcem emigrovali. Přesto na Hasana i po letech pořád myslí až nakonec dostane šanci odčinit, jak jej zklamal. Ale i když se nakonec rozhodne, že se konečně vzchopí, nebude to tak jednoduché...v Aghánistánu už totiž řádí Tálibán a Amír je zde vlastně cizincem.

Název knihy je inspirován oblíbenou afghánskou hrou, kdy děti bojují se svými papírovými draky-ten, kdo dokáže svého draka udržet ve vzduchu nejdéle a chytit co nejvíc ostatních draků, vyhrává. Tato soutěž je také jedním z klíčových momentů románů.


Tisíce planoucích sluncí

Tak jako se Lovec draků zabýval mužským světem, ve své druhé knize, která vyšla roku 2007 a jen v Británii se jí prodalo přes 700 000 výtisků, se autor naopak zaměřil na život afghánských žen. Hlavní dějovou linií je opět přátelství dvou úplně odlišných lidí. Marjam vyrůstá v nuzné chatrči jako nechtěné dítě. Její matka totiž byla služkou Marjamina otce, ten ji ale odmítl přijmout jako svou další ženu. Jako malá si však Marjam tatínka idealizuje a vždy se těší na jeho návštěvu. Po matčině tragické smrti, kterou si dává za vinu, ji milovaný otec zradí-nechá ji provdat za o mnoho let strašího ševce Rašída z Kábulu.

Mladičká dívka se tak musí vyrovnat jak se zcela novým prostředím velkoměsta, tak zlostným manželem, který je k ní stále agresivnější.

Naopak Lejla je dívka z kábulské pokrokové rodiny. Její otec je učitel, který si pro dceru přeje co nejlepší vzdělání a uplatnění. Druhým nejbližším Lejliným člověkem je její kamarád Tárik, který jí celé dětství nahrazuje bratry, kteří zemřeli ve válce se Sovětským svazem. Během let, jak dospívají, se do sebe zamilují, ale jejich vztah tragicky skončí, když Tárik se svou rodinu emigruje do Pákistánu a Lejlini rodiče krátce poté zahynou při bombardování Tálibánem. Lejlu zachrání právě její sousedé Marjam a Rašíd, který ji pojme za svou druhou ženu. Celé roky však netuší, že dítě, které se Lejle narodilo, je Tárikovo. Marjam zpočátku Lejlu nesnáší, protože ji bere jako vetřelkyni, nakonec však jejich vztah přeroste v hluboké přátelství a obě ženy se snaží postavit brutálnímu Rašídovi a ochránit své děti i vlastní důstojnost před Tálibánem.

Popis toho, jak v Afghánistánu vládl již několikrát zmiňovaný Tálibán je, zejména ve druhé zmiňované knize, obzvlášť šokující. Jistě jsme už všichni slyšeli o jejich zakazování jakékoli kultury, naprosté diskriminaci žen a fundamentálním výkladu islámu ve všech oblastech života, ale číst o tom, jak se tato hrůzovláda dotýkala obyčejných lidí, je obzvlášť šokující.

Co se týče hodnocení, na ČBDB i Goodreads jsem dala oběma románům plný počet hvězdiček, ale to proto, že tam nemají půlky :-) Ve srovnání je podle mě Lovec draků přece jen o něco lepší, od začátku jsem u toho natahovala a řadím jej k nejkrásnějším knihám, které jsem letos přečetla. Druhá kniha je také výborná, ale hodně jsem se u ní navztekala, jak mi bylo hlavních hrdinek líto. Naštěstí zde ale vidíme, že Tálibán je opravdu extremistické sdružení, kterým mnoho obyčejných Afghánců opovrhuje.


O autorovi:

K.H. se narodil 4. března 1965 v Kábulu v rodině diplomata afghánského ministerstva zahraničí. Jednu dobu žil i v Teheránu, kde jeho otec působil jako velvyslanec. Když bylo Khaledovi 9 let, odstěhovala se rodina kvůli otcově práci do Paříže, kde také zůstali, protože v Afghnástánu mezitím získali moc komunisté. Roku 1980 získala rodina azyl v USA, kde K.H. vystudoval medicínu. Se svou ženou a dvěma dětmi žije v severní Kalifornii.

Kromě své lékařské praxe a psaní, K.H. působí také ako velvyslanec dobré vůle v Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) a založil svou vlastní nadaci, která je zaměřena na humanitární pomoc v Afghánistánu.

Mezi své vlivy řadí klasickou perskou poezii, ale v mládí se setkal i se západní tvorbou, jako romány Jacka Londona, Alenkou v říši divů nebo detektivním komiksem a seriálem Mike Hammer. Jeho oblíbeným hudebním interpretem je známý afghánský zpěvák Ahmad Záhir, jehož tvorbu propaguje na Západě.

Zpět na hlavní stranu blogu

Moderované komentáře