Romské Vánoce

23. prosinec 2007 | 15.11 |

Převzato z článku v MF Dnes 20.12.2007 (rubrika Východní Morava), autor Karel Toman, ml.

Romské Vánoce jsou svátky víc duchařské než duchovní.
Ke štědrovečernímu stolu zvou mstivé duchy zvané mule a prostírají i pro mrtvé. Těm, kteří si zaživa rádi vypili, navíc za okno staví velký panák pálenky s kouskem domácího chleba.
Zapomeňte taky na svátky klidu. Romové od Vánoc čekají hlavně pořádnou hostinu s muzikou.
Svou hlubokou duchovní podstatu ale romské Vánoce mají. Spočívá v odpuštění. I roky trvající rodinné spory usmiřují na Štědrý den příbuzní sklenkou kořalky, vína nebo piva se slovy "odmuk mange, phrala!" To ve slovenské romštině znamená odpusť mi, bratře.
"Sejde se nás tu asi 30," zapaluje si cigaretu Michal Gábor, který se svou rodinou dorazil do bytu dělnické kolonie Školní ulice v Holešově až z Popradu. Další příbuzní přijeli starými škodovkami z vesnice až někde za Košicemi. V Holešově zůstanou do Nového roku.
Staré časy v cikánské osadě nedaleko slovenské Staré L´ubovně pamatuje Michalova 74letá maminka Helena Gáborová, která žije v Holešově už přes 30 let. Kromě svazování lžic slámou, aby rodina zůstala pohromadě, pamatuje snad všechny staré tradice, které dělaly Vánoce romskými.
"Když jsem byla malá, chodili jsme koledovat, hrát a zpívat po barácích sedláků a dostávali jsme za to výslužku. Tehdy neměli vánoční stromky ani ti sedláci. No a pak jsme chodili po kolonii," vzpomíná stařenka na dětství v rodině cikánského kováře, který hospodařil s koňmi a ve chlívku měl pár koz.
Podle romistky Karolíny Ryvolové znamenalo cikánské vinšování pro hospodářství velké štěstí a Romové se tak domů vraceli s velkou výslužkou. Dospělí pak doma pili špiritus, jinými slovy více či méně čistý líh zvaný kamfor.
Malá Helena slavila Vánoce s rodinou v cikánské osadě v jedné místnosti, kterou její rodiče podle tradice vystlali slámou. Stolovalo se na matracích položených na zemi.
Moderní romistická interpretace tvrdí, že křesťansky založení Romové tím odkazovali na Ježíškovy jesličky a že stolováním na zemi chtěli být blíž Spasiteli. Možná jim ale prostě bylo od udusané hlíny stejně zima, jako kdysi chudým miminkům v Betlémě.
Romové se o Vánocích také omývali vodou ze džberu, na jehož dně ležely penízky. To mělo rodině přinést bohatství. U štědrovečerní večeře pronášeli dospělí proslovy, kterými připomínali blízké, povídali si a vzpomínali. Do domácího chleba zapichovali svíci.
Prostřený štědrovečerný stůl se nesměl až do rána sklízet, po celé svátky se nesmělo prát, žehlit ani šít. K romským Vánocům patřila taky návštěva hřbitova.
"Chodili jsme do kostela, doma se vařily fazole, hrách, zelí, dělali se holubki a bobal´ki s mákem. Dneska je všecko jinak, je nová móda," postskne si pamětnice, která donedávna kouřívala tabák z dýmky.
Něco z romských Vánoc ale přece jen přežívá. "Vem si!" pobízí návštěvu Michal Gábor nad ubrusem s obrázky bílých a hnědých koní, na kterém stojí talíř tradičních moučných placek marikl´a. Na vánoční stromky některé rodiny věší bankovky.
"Na Štědrý den máme na stole domácí chleba, koláče, husy, řízky. Každý něco donese. Kapry? Ty kupujeme, ale nejíme. Kvůli dětem, jsou tam kosti. Jasně, že pečem cukroví. Vy ne?" směje se Gábor.
V kuchyni jednopokojového bytu holešovské kolonie už pánové postávají a pokuřují, loupou a pojídají ořechy a snaží se jít z cesty svým ženám, které v sousedních bytech uklízejí. Ve vedlejším pokoji mladá děvčata chovají kudrnatá černooká mimina a poslouchají romské r´n´b.
Poradkyně holešovického voločasového střediska TyMy Helena Gáborová ml. právě ve stísněném bytě zápasí se zabaleným smrčkem. Vánoční přípravy vrcholí.
To hlavní z cikánských Vánoc ale zůstalo. Odpuštění. "Jo hádky, máme. Ale na Vánoce ne, jsou svátky," tvrdí Gábor.

Lačhi Karačoňa aneb Šťastné Vánoce.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře