"Kdo je tady podporuje, kde se tady vzali, proč se tady roztahujou, jak ve vlastní zemi. Je to nebezpečí, které nezná mezí, vystavěli synagogy, poroučet by chtěli. Proto vezmem svý zbraně pevně do rukou, vyženem je z Evropy, ať třeba chcípnou. Probuďte se válečníci bílý Evropy, sražte konečně na kolena ty židovský psy."

Tento roztomilý text je z písničky Sionismus (kterou si můžete poslechout i na Youtube-zde) od kapely Conflict 88. Pochází z prvního alba této kapely Boj národů, které vyšlo v roce 1994 a je tedy nejvýše pravděpodobné, že se na ní (stejně jako na dalších) podílel pan Tomáš Ortel (ve skutečnosti Hnídek, ale to nezní tak úderně), o kterém je známo, že v začátcích této kapely stál a jehož nynější skupina letos získala už druhého stříbrného Slavíka v řadě a on sám se stal dokonce i stříbrným Slavíkem-zpěvákem hned po božském Kájovi a před Michalem Davidem (zajímavá směska).

A tak si tento odporný rok (ok, to říkám konstantně v řadě už asi 7 let...) vzal další legendu....

Leonard Norman Cohen, kanadský zpěvák, hudebník, básník, romanopisec a kreslíř, se narodil 21. září 1934 v Montrealu do konzervativní židovské rodiny (jeden jeho dědeček pocházel z Litvy a druhý z Polska). Už na univerzitě vydal první sbírku básní. Jedna z nich byla o ženě, do které byl platonicky zamilovaný, ale nikdy ji nemohl mít, protože byla manželkou jeho kamaráda. Jmenovala se Suzanne. Cohen tuto báseň zhudebnil a vydal na svém prvním albu Songs of Leonard Cohen z roku 1967. Ze začátku byl hudebně ovlivněn hlavně folkem, později se věnoval i jiným žánrům, především díky svému pobytu na řeckém ostrově Hydra, kde potkal svou další múzu, Norku Marianne Ihlen, o které vznikl další hit-So Long, Marianne. Napsal tam také dva šokující, téměř pornografické romány a začal být nazýván kanadským Jamesem Joycem.

Filip Topol se narodil 12. června 1965 v Praze v umělecké rodině. Jeho dědeček Karel Schulz byl spisovatel, otec Josef Topol dramatik, starší bratr Jáchym také významný spisovatel.

Filip nebyl jen zpěvák, ale i textař, spisovatel, básník a výborný pianista. Undergroundovou kapelu Psí vojáci, pojmenovanou podle indiánských válečníků z knihy T. Bergera Malý velký muž, založil už roku 1979 se spolužáky ze základní školy, Davidem Skálou (bicí) a Janem Hazukou (baskytara). Ve skupině se však během jejího působení objevili další členové a hosté hrající na saxofon, altasaxofon, kytaru nebo housle.

Brněnskou alternativní/indie kapelu čerpající z mnoha žánrů (hlavně folku, ale i rocku, blues, jazzu, world music a dalších) založili roku 1993 ještě na základní škole Martin E. Kyšperský a Michal Navrátil. První dema však Květy vydaly až v letech 2000 a 2001 (to druhé, Palouček, získalo cenu serveru freemusic.cz za demo roku) a první oficiální album Jablko jejího peří v roce 2004. Loni vyšla zatím poslední, kritikou také velmi dobře přijatá deska Bílé včely. Kromě šesti vlastních oficiálních alb se Květy podílejí i na mnoha dalších projektech (namátkou Svět podle Fagi, For Semafor-tribute písničkám z divadla Semafor, Bongo Bonboniéra-kompilace písniček pro děti, Brno-město básníků, tributy pro Mňágu a Žďorp nebo Oldřicha Janotu).

Juliette Lewis (nar. 21. června 1973 v Los Angeles)je známá hlavně jako herečka. Objevila se např. v úspěšných filmech Co žere Gilberta Grapea, Jiná láska, Takoví normální zabijáci, Od soumraku do úsvitu a mnoha dalších. Před 10 lety však založila i rockovou kapelu The Licks, která úspěšně fungovala do roku 2009. V roce 2006 se např. účastnili velkého koncertu v Hyde Parku po boku takových hvězd jako Foo Fighters, Queens of the Stone Age nebo Motörhead, na jiném koncertě se zas objevili s Muse nebo Chrisem Cornellem (Soundgarden, Audioslave). Dave Grohl z FF také hrál na bicí v jejich albu Four on the Floor.
V kapele se vystřídalo několik členů, poslední sestavu tvořili Juliette (zpěv), Emilio Cueto (kytara), Jason Womack (baskytara), Ed Davis (bicí) a Craig Fairbaugh (kytara).

Zahraniční kapely

Arkona (pagan/folk metal, Rusko/Moskva)

Beseech (gothic metal, Švédsko/Borås)

Birthday Massacre, The (synth/electro/gothic rock, Kanada/Toronto)

Dresden Dolls ("punkový kabaret", USA/Boston)

České kapely

Bačkůrky z mechu (punk/gothic, Luhačovice)

Budoár staré dámy (alternativa/rock, Brno)

Cookies (pop-punk, Přerov)

Criminal Colection (pop-punk, Vsetín)

O tomto skvělém mladém písničkáři už určitě slyšel každý, zvlášť když se mu letos podařilo v anketě Český slavík předběhnout Karla Gotta, který vyhrával dlouhých 14 let po sobě. Přesto se někteří lidé mylně domnívají, že je to zpěvák jen jednoho hitu, což ale není pravda. Od roku 2008 vydal 3 alba-Cesta do záhu(d)by, Hlavní uzávěr splínu a Racek, hodně koncertuje, samostatně i na festivalech (často s kytaristou Jiřím Kučerovským) a už před letošním Slavíkem získal řadu ocenění (např. zlaté a platinové desky za prodej alb, od Hudební akademie Anděl, TV Óčko, Týtý a další).

Inteligentní, ale zároveň úplně praštěná taneční hudba, vtípky i hlubší texty-to všechno jsou Midi Lidi, elektronická experimentální kapela, která o sobě říká, že pochází z Brna (byť ani jeden z členů se tu nenarodil) a která sama sebe definuje jako "elektro s lidskou tváří".
Současnou sestavu tvoří Petr Marek, filmař, herec, hudebník a pedagog na FAMU, který je mj. autorem hudby k filmům Mistři a Národ sobě, podílel se asi na 40 českých albech a natočil asi 30 krátkometrážních a 7 dlouhých filmů, mezi celovečerní patří např.

Rocková kapela z města grunge-Seattlu vznikla v letech 1994-95. Důvodem vzniku byly vlastní skladby Davea Grohla, bývalého bubeníka Nirvany. Psal je ještě za života Kurta Cobaina, ale tomu se nelíbily, proto je nahrával po domácku a zvládl sám nahrát zpěv i všechny hudební nástroje a teprve potom Dave přibral další muzikanty, aby mohli dělat koncerty. Tyto songy se objevily na debutovém eponymním albu FF z roku 1995.