Tento (krásný!) článek je docela dlouhý, proto sem vložím přímý odkaz, kde jsem ho našla. Je to dopis pro lidi, kteří se rozhodují pořídit si kočku (ale samozřejmě aplikovatelný na jakékoli zvířátko, protože s láskou a respektem bychom se měli chovat ke všem zvířátkům, když je chceme mít doma-tedy i k pejskům, papouškům, křečkům, morčatům, rybičkám, želvičkám, koním atd.atd.). Zvířátko si nepořizujeme proto, abychom si na něm léčili komplexy a měli někoho na kom si můžeme dokázat, jak jsme silní pánové tvorstva. Zvířátko nám má přinášet radost a my jemu. Nikdo jiný než vaše vlastní zvíře vás nebude milovat tak bezpodmínečně, ale nezapomeňte, že na rozdíl od (dospělých) lidí je závislé na tom, že mu dáte jídlo, budete si s ním hrát, věnovat se mu, pečovat o něj (což zahrnuje i občasné návštěvy veterináře), popř.chodit ven. Není to hračka, kterou vyhodíte, až vás přestane bavit. A odměnou za vaši péči vám bude čistá láska.

Z knihy U konce s vtipem

"Pamatuju si, kdy našemu nejmladšímu bylo 6 let a vrátil se jednou odpoledne ze školy a prohlásil: "Potřebuju starej kartáček na zuby a autíčko."
"Neříkej mi," smála jsem se, "že vyrábíš ozdobu jídelního stolu na Den díkůvzdání."
"Kdepak," odvětil hrdě. "Vyhráváme válku ve Vietnamu."
"Zubním kartáčkem a autíčkem?"

Erma Bombeck (1927-1996) byla známá americká humoristka, jejíž sbírky fejetonů vyšly i u nás. Její zamyšlení však nejsou vždy jen vtipná, ale také dojemná a člověk si z nich opravdu něco vezme. Ve sbírce sloupků a fejetonů, které česky vyšly pod názvem U konce s vtipem mě z tohoto důvodu zaujaly hlavně dva (i když samozřejmě celá knížka je skvělá a hodně se u ní nasmějete). Ten první se jmenuje Posloucháš mě?

O Koontzově knize Oči soumraku jsem už psala minulý týden v rubrice Zahraniční knížky, ale dávám sem ještě jednu pasáž, která se mi moc líbila.

"...Naděje je trvalým společníkem našich životů. Jako jedinou ji nám neodloudí ani krutá příroda, ani Bůh, ani jiní lidé. O zdraví, bohatství, rodiče, milované sourozence, děti, přátele, o minulost i budoucnost můžeme přijít stejně snadno jako o nedbale střeženou peněženku. Avšak náš největší poklad-naděje-přetrvává. Je naším malým vytrvalým vnitřním motorem, za neustálého klapotu nás táhne a vede i tam, kde rozum velí vzdát se. Jde o naše nejžalostnější a zároveň i nejvznešenější vlastnictví, nejabsurdnější a nejobdivuhodnější vlastnost, jaká nám byla dána, protože dokud máme naději, máme i schopnost milovat, starat se, slušně se chovat."

A když už jsme u té naděje, tak ještě jedna krásná báseň od Emily Dickinson:

Když mám víru v sebe rozvíjím sebevědomí
Když jsem něžný mám také sílu
Když umím mlčet kráčím s bohy
Když jsem smířlivý rozumím sobě i světu
Když se ocitnu ve sporu odejdu 
Když se vzdálím jsem volný
Když projevuji úctu ke všemu živému vážím si i sebe

  "Žijte dobrý a čestný život. Až zestárnete a podíváte se zpátky, budete se moci radovat podruhé."

  "Čím více se snažíme držet minulosti, tím směšnější a poničenější se náš život stává."

  "Nedopusťte, aby malá hádka zničila velké přátelství." 

  "Vztek a nenávist jsou jako rybářský háček. Je velice důležité se ujistit, že jsme se na něj nechytili."

 "Otevřete se změnám, ale neztrácejte své vlastní hodnoty."

Když jsem začal skutečně milovat sám sebe, dokázal jsem poznat, že psychická bolest a utrpení je pro mě jen varováním, abych nežil proti své vlastní pravdě. Dnes vím, že se tomu říká BÝT PRAVDIVÝ.

Když jsem začal skutečně milovat sám sebe, pochopil jsem, jak moc druhého zahanbuje, když mu vnucuji svá přání, ačkoli vím, že na to není ani vhodná doba, ani na to ten člověk není připravený, i kdybych tím dotyčným byl já sám. Dnes vím, že se tomu říká SEBEÚCTA.

Když jsem začal skutečně milovat sám sebe, přestal jsem toužit po jiném životě a dokázal vidět, že všechno kolem mě je výzvou k růstu. Dnes vím, že se tomu říká ZRALOST.

Dnes jen velmi stručně, ale zato výstižně.

 "Jestli máme být blázni, pak jedině v lásce. Ne v práci, kde visí na vlásku lidské životy, ne pro naše bohy nebo pro touhu po kráse a poznání. A ne pro naše děti, tak žádostivé a tak nestálé. Ale v lásce ano. Neboť láska není ničím jiným než nejryzejším bláznovstvím a lidé se jí dopouštějí jen proto, aby prožili vášnivé rozrušení a stav polovičního zbláznění. V záležitostech srdce a citů se k nám svět vždy bude chovat velkomyslně a vždy nám odpustí."
(Úryvek z knihy Dívčí hrob od Jefferyho Deavera)

"Láska je Boží dílo, celá i každé zrnko písku v ní. Milujte každý list, každý paprsek Božího světla. Milujte zvířata, rostliny, milujte všechno. Když budete milovat všechno, budete ve všem vnímat i Božské tajemství. Když je budete vnímat, začnete je každým dnem lépe chápat. A nakonec budete milovat celý svět všezahrnující láskou."

Podle povídky Vickie Lynne Agee, která se objevila v knize Slepičí polévka pro duši milovníků domácích mazlíčků

1. Když trávíte příliš mnoho času koukáním do zrcadla, snadno ztratíte rovnováhu.

2. Vždycky se tvařte příjemně, i když vaše klec potřebuje vyčistit.

3. Pokud chce váš partner s vámi sdílet jedno bidýlko, ustupte kousek stranou.

4. Skutečné pamlsky života obvykle přicházejí, teprve když nejdřív rozlousknete několik hodně tvrdých skořápek.

5. Na tulení musejí být dva.