Marieke | marieke blog

Když mám víru v sebe rozvíjím sebevědomí
Když jsem něžný mám také sílu
Když umím mlčet kráčím s bohy
Když jsem smířlivý rozumím sobě i světu
Když se ocitnu ve sporu odejdu 
Když se vzdálím jsem volný
Když projevuji úctu ke všemu živému vážím si i sebe

Když jsem začal skutečně milovat sám sebe, dokázal jsem poznat, že psychická bolest a utrpení je pro mě jen varováním, abych nežil proti své vlastní pravdě. Dnes vím, že se tomu říká BÝT PRAVDIVÝ.

Když jsem začal skutečně milovat sám sebe, pochopil jsem, jak moc druhého zahanbuje, když mu vnucuji svá přání, ačkoli vím, že na to není ani vhodná doba, ani na to ten člověk není připravený, i kdybych tím dotyčným byl já sám. Dnes vím, že se tomu říká SEBEÚCTA.

Když jsem začal skutečně milovat sám sebe, přestal jsem toužit po jiném životě a dokázal vidět, že všechno kolem mě je výzvou k růstu. Dnes vím, že se tomu říká ZRALOST.

"Láska je Boží dílo, celá i každé zrnko písku v ní. Milujte každý list, každý paprsek Božího světla. Milujte zvířata, rostliny, milujte všechno. Když budete milovat všechno, budete ve všem vnímat i Božské tajemství. Když je budete vnímat, začnete je každým dnem lépe chápat. A nakonec budete milovat celý svět všezahrnující láskou."

Přišlo mu to mailem, takže omluvte úpravu textu.

# > # Z práce se žena vrátila pozdě, unavená a podrážděná, když zjistila,
# > # že na ni její šestiletý syn čeká u dveří.
# > # SYN: "Mami, můžu se tě na něco zeptat?"
# > # MÁMA: "Jistě, na copak?"
# > # SYN: "Mami, kolik vyděláš za hodinu?
#

"Stíne," proneslo to hromovým hlasem, "nastal čas soudu."...Anubis spustil dolů ruce, obrovské tmavé ruce, a zvedl Stína blíž k sobě.
Šakalí hlava ho zkoumala jasnýma blýskavýma očima...Stín věděl, že všechny jeho chyby, všechny nedostatky, všechny slabosti jsou vytahovány, váženy a měřeny. Že i on je svým způsobem řezán na kusy, krájen a ochutnáván.
Ne vždy si pamatujeme věci, jež nám neslouží ke cti. Ospravedlníme je, přikryjeme je barevnou lží nebo tlustým prachem zapomnění. V té chvíli se však Stínovi všechno to, co v životě udělal a za co se styděl, všechno to, co by si přál udělat jinak nebo neudělat vůbec, to všechno se na něho valilo ve smršti lítosti a hanby a on se neměl kam skrýt. Byl stejně nahý a otevřený jako mrtvola na pitevním stole a černý Anubis, šakalí bůh, byl jeho prosektor a perzekutor.
"Prosím vás. Prosím vás, přestaňte."
Ale pitva ještě neskončila. Každá lež, kterou kdy vyslovil, každý předmět, který kdy ukradl, každá bolest, již někomu způsobil, všechny ty  drobné zločiny a miniaturní vraždy, z nichž se skládá den, každá z těch věcí byla šakalím soudcem mrtvých vyňata a podržena proti světlu.
Stín začal v dlani toho černého boha bolestně plakat. Byl opět malým dítětem, bezmocným a bezbranným, jak jen může dítě být.