Původně měla být tahle sbírka myšlenek a citátů MM součástí článku o jeho autobiografii Dlouhá trnitá cesta z pekla o které chci taky napsat, ale nakonec jsem si jich vypsala tolik, že to dávám na samostatný článek. Jsou to zajímavé myšlenky, které dokazují, že MM není žádný pozérský blbeček, ale člověk, který hodně přemýšlí nad světem a společností. Některé sem dávám:

V knize Američtí bohové od Neila Gaimana o které určitě ještě napíšu mě kromě mnoha dalších věcí zaujala tato pasáž o vyvážení skutků lidského života po smrti ve které věřili staří Egypťané. Kdoví? Je to zajímavá myšlenka, protože nechci věřit tomu, že člověka, který žil špatný život, ubližoval, lhal, zradil nebo i zabíjel by nikdy nedostihla spravedlnost. Jednou naše skutky, dobré i špatné, budou zhodnoceny. Karma? Poslední soud? Očistec? Věda s tím možná nesouhlasí, ale já na tohle věřím. Boží mlýny melou pomalu, ale jistě.

"Stíne," proneslo to hromovým hlasem, "nastal čas soudu."...Anubis spustil dolů ruce, obrovské tmavé ruce, a zvedl Stína blíž k sobě.
Šakalí hlava ho zkoumala jasnýma blýskavýma očima...Stín věděl, že všechny jeho chyby, všechny nedostatky, všechny slabosti jsou vytahovány, váženy a měřeny. Že i on je svým způsobem řezán na kusy, krájen a ochutnáván.
Ne vždy si pamatujeme věci, jež nám neslouží ke cti. Ospravedlníme je, přikryjeme je barevnou lží nebo tlustým prachem zapomnění. V té chvíli se však Stínovi všechno to, co v životě udělal a za co se styděl, všechno to, co by si přál udělat jinak nebo neudělat vůbec, to všechno se na něho valilo ve smršti lítosti a hanby a on se neměl kam skrýt. Byl stejně nahý a otevřený jako mrtvola na pitevním stole a černý Anubis, šakalí bůh, byl jeho prosektor a perzekutor.
"Prosím vás. Prosím vás, přestaňte."
Ale pitva ještě neskončila. Každá lež, kterou kdy vyslovil, každý předmět, který kdy ukradl, každá bolest, již někomu způsobil, všechny ty  drobné zločiny a miniaturní vraždy, z nichž se skládá den, každá z těch věcí byla šakalím soudcem mrtvých vyňata a podržena proti světlu.
Stín začal v dlani toho černého boha bolestně plakat. Byl opět malým dítětem, bezmocným a bezbranným, jak jen může dítě být.

Na FB mám v přátelích jednu paní nebo slečnu z Egypta a dnes uveřejnila ve svých poznámkách toto:

Be careful if u make a woman cry because God counts her tears

A woman has come out from a man´s rib

not from his feets to be walked on

not from his head to be superior over

but from his side to be equal

Under the arm to be protected

and next to the heart to be loved

Četla jsem tento týden Mahábharátu-tedy její převyprávění pro mládež od předního českého indologa Vladimíra Miltnera :-) a narazila jsem tam na zajímavou pasáž.
Bratři z rodů Pánduovců byli svými bratranci z rodu Kuruovců vyhnáni z království a museli 13 let žít ve vyhnanství a toulat se po lesích. Jednou narazili na lesní studánku a protože měli žízeň, chtěli se z ní napít. Z nebe se však ozval tajemný hlas, který řekl, že jestli nezodpoví na jeho otázky a napijou se tak zemřou. Kromě Judhišthiry ho žádný z bratrů neposlechl a všichni zemřeli. Jediný Judhišthira souhlasil, že než se napije tak odpoví a zjevil se před ním statný jakša. Protože Judhišthira odpověděl správně a moudře, jakša za odměnu nechal obživnout ostatní bratry. Zde jsou některé ty otázky a odpovědi, myslím, že to stojí za zamyšlení.