Příjmení tohoto německého herce znamená v překladu hrůza, děs nebo leknutí. Možná to byl jeden z důvodů, proč se mnoho lidí domnívalo, že je to pseudonym-žádný herec, který se proslavil hororovými rolemi by se tak přece nemohl jmenovat i ve skutečnosti. Objevovala se i podezření, že je to umělecké jméno někoho jiného, třeba Alfreda Abela nebo Bely Lugosiho. Někteří lidé také věřili, že tento muž ve skutečnosti nebyl jen obyčejným hercem, ale zároveň i postavou, která ho ve filmu proslavila-krvavý nemrtvý vampýr.
Legendy, které se o něm vyprávěly, byly tak neutuchající, že podle nich roku 2000 natočil režisér E. Elias Merhige parodický snímek Shadow of the Vampire (Ve stínu upíra) o natáčení filmu inspirovaného knihou o Draculovi, kde muž, který hraje hlavní roli hraběte Orlocka alias Nosferatu, je ve skutečnosti doopravdy upír. Je to poctou Schreckově vysoce stylizovanému, do všech detailů přesnému a přesvědčivému ztvárnění první slavné příšery stříbrného plátna.
Narodil se roku 1879 v Berlíně. Nejprve hrál v divadle, působil ve škole slavného německého divadelníka Maxe Reinhardta. Po 1. světové válce, kdy sloužil v armádě, se začal objevovat v prvních tzv. expresionistických filmech, které se v té době dostávaly v Německu do módy.
Díky své přesvědčivosti (v éře němých snímků byly pro herce výrazy tváře tím nejdůležitějším) získal roli, která ho proslavila po celém světě. Režisér F. W. Murnau, jeden z hlavních představitelů německého filmového expresionismu, jej obsadil do role filmové adaptace románu Dracula, Nosferatu: Eine Symphonie des Grauens (Nosferatu: Symfonie děsu, u nás překládáno také jako Upír Nosferatu, 1922). Ve snímku však musely být pozměněny postavy, dějiště a jména, protože vdova po autorovi Bramu Stokerovi s natáčením nesouhlasila. Hrabě Dracula byl tedy přejmenován na hraběte z Orlocku (Nosferatu) a velmi se v Murnauově vizi a Schreckově ztvárnění lišil od Stokerova aristokrata.
V souladu s epxresionistickou estetikou chtěl Murnau ošklivého démonického upíra, takového, který je podobný svému hlodavci, kterého s sebou vozí po celé Evropě. Nevíme sice, jestli Schrecka urazilo, že režisér chtěl pro tuto roli zrovna jeho, ale přijal ji a stala se jeho nejslavnější.
To, jak se do své role do té doby relativně neznámý herec vžil, vzbudilo u diváků představu, že je opravdu tím, co vidí na plátně. Dokonce i lidé, kteří na takové nadpřirozenosti nevěřili, mu museli přiznat silnou auru tajemna. Bylo to zvláštní-německý herec, který se objevil zničehonic v roli děsivého padoucha a pak se zase rychle vrátil do neznáma.
K tomu přidejme složitou cestu filmu k veřejnosti, byl zakázán soudem pro porušování práv, filmová společnost, která jej produkovala, musela vyhlásit bankrot, aby se vyhnula poplatkům za autorská práva Stokerově vdově a skoro všechny kopie byly zničeny. Trvalo desítky let než se tento klenot stal vzácnou kultovní klasikou a není divu, že se Schreck stal pro filmové fanoušky tak fascinující postavou.
Ale ačkoli ho svět objevil až po několika desetiletích, po natočení Nosferatu ze scény nezmizel. Hrál ještě v řadě dalších snímků i po nástupu zvukového filmu. Zemřel roku 1936 v Mnichově na infarkt-hodně "neupírský" způsob, jak odejít ze světa. Pohřben byl v neoznačeném hrobě v Berlíně a pokud je známo tak v něm i zůstal.
Každopádně se nedá popřít, že to byl zvláštní chlapík, jak dosvědčují i jeho současníci. Byl samotář s prý jedinečným smyslem pro humor a neměl kolem sebe moc lidí, kromě manželky Fanny Norman (také herečky z němých filmů). Děti neměli. Ve své biografii, která vyšla roku 2008 pod názvem Max Schreck: Ghost Theatre, říká, že se rád procházel o samotě temnými lesy a, obrazně řečeno, žil ve svém "nepřístupném zvláštním" světě.
Byl nadaným a všestranným hercem, který nikdy nebyl zcela doceněn a to hlavně mimo svou rodnou zemi. Ani Nosferatu z něj neudělal hvězdu, protože k širší veřejnosti se dostal až mnoho let po svém natočení. Dnes je však jeho jméno doslova synonymem filmového hororu a po právu. Představil publiku jednu z prvních velkých filmových příšer a zřejmě dodnes nejděsivější.
I když ve skutečnosti upír nebyl, díky Nosferatu je jeho odkaz nesmrtelný, stejně jako pověsti, které o něm kolují.
Max Schreck ve své nejslavnější roli
Civilní fotografie ze sklonku života
Zdroje: Stránky The Vault of Horror a ČSFD.