O hraběti Drákulovi, nejslavnějším upíru všech dob bylo zpracováno mnoho příběhů, filmů i muzikálů. Se vší pravděpodobností to nebyl upír :-D ale skutečně existoval.
Žil kolem let 1431-1476 na území Valašska v Rumunsku a doopravdy se jmenoval Vlad III. a přízvisko měl Tepeš, což znamená Narážeč na kůl nebo Napichovač. Jeho otcem byl vojvoda Vlad II. zvaný Drákul (což znamená drak, ale i ďábel) a který byl členem prestižního uherského rytířského řádu Draka. Jeho syn později také.
Od roku 1442 byl Vlad III. zajatcem na dvoře tureckého sultána a traduje se, že jako malý zde musel přihlížet jak Turci pohřbili zaživa jeho mladšího bratra Rada Krásného. Na druhou stranu se mu dostalo vynikajícího vzdělání. Seznámil se s filozofií, historií, islámskou bojovou taktikou i světovými myšlenkovými proudy a studoval jazyky.
O moc nad Valašskem usiloval od doby, kdy byli jeho otec a děd Mircea zavražděni valašskými šlechtici, ale vyhnal ho bratranec jeho otce Vladislav II. Za jeho vlády se Valašsko dostalo do područí osmanských Turků. Roku 1456 nechal Vlad Vladislava popravit a chopil se moci. Hájil křesťanství před islámem Osmanů a byl proti Turkům. Bohužel se však obrátil proti tehdejšímu uherskému králi Matyáši Korvínovi a v Sedmihradsku (což bylo uherské území) a Valašsku se snažil omezit moc Němců-Sasů kvůli jejich obchodním koncesím a nechal je v počtu 500 mužů, žen i dětí narazit na dřevěné kůly.
Narážení na kůly byla jedna z vojvodových nejoblíbenějších zábav a odtud tedy přízvisko Tepeš – Napichovač. Jeho oběti umíraly většinou pomalu v hrozných mukách a svou oblíbenou techniku stále zdokonaloval a vylepšoval. Vojvodovu lstivost a krutost nám dokládají i výjevy ze středověkých kronik a dobových rytin, kde se například dozvídáme, jak pozval na hostinu žebráky z podhradí, které následně zavřel a nechal upálit zaživa. Jindy zase rozkázal uspořádat mezi kůly velkolepou hostinu, a když prý si někdo z jeho družiny stěžoval na zápach hnijících těl, nechal jej Vlad III. rovněž narazit na kůl nejvyšší s poznámkou, že takhle bude alespoň na čerstvém vzduchu. Své objeti nechával kopat vlastní hroby a museli se účastnit vlastního pohřebního obřadu. Tureckým vyslancům, kteří odmítli smeknout turbany před valašským vojvodou, je nechal přibít k hlavě. Stejně krutě se pak vypořádal i s bojary. Podobných výjevů je zachována ať již v historických pramenech nebo jen opisech či smyšlených příbězích celá řada. Je jen otázkou, do jaké míry je to skutečnost a kdy je to výmysl kronikářů, snažících se očernit valašského vojvodu v nejvyšších evropských kruzích.
Ale byl i dobrým a schopným vládcem. Šířil křesťanství, stavěl kláštery, podporoval církev, budoval pevnosti proti tureckým nájezdům a přemohl 10 000člennou tureckou příhraniční armádu i sultánova vyslance, který ho chtěl zavraždit. Nakonec se ale sultánovi podařilo vyhnat ho z Valašska. Vlad se uchýlil k již zmíněnému uherskému králi Korvínovi, ale za své dřívější násilnosti tam dostal 12 let domácího vězení.
Roku 1476 se svolením uherského krále se opět navrací na Valašský trůn při uherském protitureckém tažení. Jeho vláda však už netrvala příliš dlouho a ještě téhož roku padl poblíž Bukurešti v boji proti Turkům. Dodnes však není zcela jasné, zda zemřel opravdu přímo v boji nebo byl zavražděn. Osmanský sultán si pak údajně vyžádal Tepešovu hlavu a vystavil ji v Istanbulu napíchnutou na kůl, na důkaz, že je krutý vládce Valašska mrtev. Za zmínku stojí i událost z dnešní doby, kdy byla r. 1931 otevřena jeho hrobka v klášteře na ostrově Snagov v dnešním Rumunsku a byly v ní objeveny jen staré zvířecí kosti a rumunské nádoby. Po dalších pozdějších archeologických průzkumech byl v klášteře objeven ještě jeden hrob. Zde byla nalezena rakev s lidskými kostmi, zahalenými černým, zlatě vyšívaným rubášem. U nich se nacházelo šlechtické roucho, šperky s dračím motivem a jeden pravděpodobně dámský prsten. Po přepravě ostatků do muzea v Bukurešti však záhadně zmizely. Kde se opravdu nachází pozůstatky nejslavnějšího "upíra", nám tak není dodnes známo.
Zdroj: uhersko.com/...
