Timothy Snyder: Krvavé země

Evropa mezi Hitlerem a Stalinem

V této roční době se na internetu tradičně objevují bouřlivé diskuze o tom, zda je vhodné slavit na ruské ambasádě konec 2. světové války. Rusové nás přeci osvobodili, ALE....je tu spousta ale. Každý, kdo si pamatuje aspoň něco z dějepisu, snad ví, že 2. světovou válku nerozpoutali jen sami Němci: "Německé invazi do Polska předcházela smlouva o neútočení se SSSR, takzvaný Pakt-Ribbentrop-Molotov, podepsaná v srpnu 1939. Tímto paktem si tyto dva státy – mimo jiných ustanovení – rozdělily sféry vlivu. V důsledku toho byl de facto uvolněn prostor pro vojenskou expanzi obou stran. 17. září 1393, tedy 16 dní po německém útoku, zaútočil na Polsko také SSSR."

A taky to nebylo jen samotné Rusko, kdo válku nakonec vyhrál, nad Německem zvítězila i západní Evropa a USA. Nehledě na to, že z bláta jsme skočili rovnou do louže...že českoslovenští představitelé komunistické strany vyslechli rozkazy Moskvy a jen pár let po válce zavraždili v politických procesech některé naše hrdiny a veterány, piloty RAF, odbojáře a další nebo je minimálně poslali do vězení či uranových dolů, v lepším případě donutili k emigraci, patří dle mého k největší tragédii a ostudě našich relativně nedávných dějin. Takže respekt pro mnoho odvážných ruských vojáků a partyzánů jistě ano, ale jak jsem napsala v úvodu, mnohé své zásluhy Rusové sami smazali pozdějším vývojem, o okupaci z roku 1968 ani nemluvě.

Kdo v této době "tápe" nebo se chce podívat na dějiny 20. stol. bez přikrašlování, ten by si měl rozhodně přečíst tuto knihu amerického historika a profesora Snydera. Ano, je to literatura faktu se spoustou čísel a dat (doplněné ovšem svědectvími přeživších i deníkovými záznamy obětí), ale čte se jedním dechem.

Krvavými zeměmi jsou zde myšleny státy, které asi nejvíce v celé Evropě střídavě trpěly pod okupací a tyranií SSSR a Německa: Polsko, Ukrajina, Bělorusko a pobaltské země. Kniha nemá za cíl bagatelizovat zločiny nacistického Německa (stejně jako je snad nebagatelizuje nikdo, kdo nemluví jak o bývalém SSSR tak o dnešním Rusku jen v superlativech!!!), naopak, svými tvrdými fakty se zabývá i oběťmi a hrůzami, které tento režim v Evropě způsobil. Nicméně nacistické Německo fungovalo několik let, zatímco sovětská (stalinistická) diktatura začala už ve 20. letech, kdy vznikly první gulagy (tedy dávno předtím než německé koncentráky) a kdy SSSR uměle vytvořil hladomor na Ukrajině, aby si její obyvatelstvo snadněji podmanil. Zajímavostí je, že po válce se nechtělo Sovětům přiznávat zásluhy židovským bojovníkům, v politických procesech 50. let byla řada obětí židovského původu a i někteří vysocí komunističtí představitelé měli kvůli svému původu či původu svých manželek problémy.

Celkově dle Snydera zavraždili v letech 1933-1945 Německo a SSSR 14 milionů lidí a to počítá jen masové vraždění a ne oběti podvýživy, nemocí a vyčerpání v koncentrácíh a při deportacích, bombardování nebo vojáky padlé v boji.

Věřím, že každý, kdo si tuto práci přečte, se i zamyslí: Jak je možné, že k těmto hrůzám vůbec došlo? Dalo se jim nějak zabránit nebo něco udělat jinak? Může se stát, aby se historie opakovala? Poučili jsme se? Na to si ale už musí odpovědět každý sám.

Více na blogu jarmika, zde a ukázky na idnes.

O autorovi:

T.S. se narodil roku 1969 v Ohiu. Studoval na Brownově univerzitě a na Oxfordu, nyní působí jako profesor na Yaleově univerzitě a věnuje se dějinám střední a východní Evropy, zaměřuje se na holocaust. Za svá díla a výzkum získal různá ocenění, např. cenu Ralpha Waldo Emersona, cenu Hannah Arendt nebo v ČR cenu VIZE 97. Mezi jeho další do češtiny přeložené práce patří např. Černá zem. Holokaust-historie a varování nebo Tyranie: 20 lekcí z 20. století.