Gerald Green: Holocaust

28. leden 2008 | 22.59 |

hvezda.jpgTento smutný a děsivý příběh je vyprávěn z pohledu dvou mužů-jeden je Žid, Rudi Weiss, který jako jediný ze své rodiny přežil 2.světovou válku a druhý je deníkem SSmana Erika Dorfa. Postavy jsou fiktivní, ale hrůzy a zvěrstva, které Židé zažívali i chování a názory nacistických pohlavárů jsou skutečné.
Před válkou žije rodina Weissových pokojně v Berlíně. Pan Weiss je lékař s vlastní ordinací a jeho manželka je učitelka a tlumočnice. Mají 3 děti-Rudiho, staršího Karla a nejmladší Annu. První nepříjemná věc je když se Karel zamiluje do křesťanky Inge. Vezmou se a jsou moc zamilovaní, ale rodina Inge Karla a jeho rodiče nikdy nepřijala. Chovají se k nim s chladnou zdvořilostí, která později, během války, vyústí v otevřené nepřátelství a zášť-jen proto, že jsou Židé. Přijdou však horší věci-když se dostane k moci Hitler začne postupně prosazovat své antisemitské zákony. Židé musí povinně nosit na oblečení našitou Davidovu hvězdu s nápisem Jude (viz obrázek), jsou vyloučeni z veřejného života, děti ze škol, později nesmí ani chodit do kin, kaváren, parků, na sportovní utkání, plovárny...Když se rozpoutá válka situace se zhoršuje čím dál více. Jako první paradoxně umírá nejmladší člen rodiny-Anna. Ve městě ji znásilní opilí vojáci a ona z toho dostane trauma, nekomunikuje, nemůže se vzpamatovat. Jelikož pan Weiss je v té době už ve varšavském ghettu kam tehdy nacisté posílali mnoho lidí, rodina se musí obrátit na cizího lékaře, který jim doporučí jedno dobré psychiatrické sanatorium. Ve skutečnosti jde o ústav, kde se provádějí odporné pokusy s mentálně postiženými a duševně nemocnými lidmi. Anna se také stane obětí, ale její rodině samozřejmě pošlou dopis, že prostě zemřela na zápal plic.
Brzy na to je Karel poslán do Buchenwaldu, paní Weissová odchází za manželem do Polska a Rudi uteče z Německa. Zůstává jen Inge, statečná Karlova manželka, která se všemi prostředky snaží být s milovaným mužem v kontaktu a nakonec dobrovolně odchází do Terezína kam ho převezli z Buchenwaldu.
Weissovi se ve varšavském ghettu snaží ze všech sil pomáhat. Pan Weiss opět otevře ambulanci, jeho manželka vyučuje děti a jsou členy podzemního odbojového hnutí-shánějí zbraně, tisknou letáky a dodávají odvahu ostatním. Ani jim se však na sklonku války nevyhne transport a ten je konečnou zastávkou-do Osvětimi...
Rudi na svém útěku Evropou potká krásnou pražskou Židovku Helenu, která se k němu přidá. Několikrát se jako zázrakem vyhnou smrti-pronásledují je vojáci, trpí hladem, jsou i zajati a posláni do tábora, ale na poslední chvíli utečo...

.... V lesích potkají ruské partyzány a přidají se k nim.

Naopak Erik Dorf je "čistý" Němec. Před válkou žil jako obyčejný berlínský občan s manželkou Martou, silně věřící katoličkou a dvěma malými dětmi (syn se později stane členem Hitlerjugend). Když začne válka chladná a ambiciózní Marta ho přesvědčí ať se přidá k jednotkám SS, že to má budoucnost. Poslechne ji, i když ze začátku si nemyslí, že všichni Židé jsou špatní a měli by být vyhlazeni-zná se třeba zrovna s panem Weissem, který dřív léčil jeho ženu, dokud nemusel zavřít ordinaci.
Je ale talentovaný a brzy se stane přímým podřízeným Heydricha a později Himmlera (skutečné osoby). Za krátkou chvíli i on přijme názory nacistických pohlavárů a hlavně milovaného Vůdce-Hitlera, že Židé plánují celosvětové spiknutí, jsou zloději a nositeli zla a nákazy a je třeba je naprosto vyhladit z povrchu zemského. Jak víme, za holocaustu jich zemřelo 6 milionů...

V knize je detailně popsán život v ghettu a koncentrácích, jak fungovaly plynové pece, dozvídáme se různé smutné zajímavosti-např.že umělecky nadaní Židé museli v Terezíně kreslit obrázky o tom jak se tam mají dobře-nacistům se dlouho dařilo tvrdit veřejnosti, že Židé se mají v táborech a ghettech dobře, že tam mají divadla, kavárny, společenský život a dobrou stravu, což byla samozřejmě hloupost. V pecích Osvětimi umíralo ve strašných bolestech a hrůze až 8 tisíc lidí denně.
Tento a podobné příběhy stále vyvolávají spousty otázek. Jak je možné, že se takova zvěrstva mohla odehrávat ve 20.století? Jak je možné, že nacistům se tak dlouho dařilo tajit před světem, co se skutečně s Židy děje? Jak je možné, že inteligentní lidé, mnohdy vysokoškoláci, přijali fantasmagorické názory o podřadnosti a nebezpečí Židů a slepě jejich brutální masové vraždění podporovat?
Myslím na mnohé Židy, kteří před válkou vedli podobný život jako my dnes. Samozřejmě neměli dnešní vymoženosti, ale studovali vysoké školy, měli dobrá zaměstnání, jejich děti si hrály, netrpěli bídou-prostě žili úplně normálně. A pak přišel Hitler a nacisti a všechno tohle rozmetali. A nebylo to někdy v dávném krutém středověku, ale ve 20.století-století pokroku!
Nikdy na to nesmíme zapomenout a bojovat proti vypatlancům, kteří po tom všem dokážou Hitlera a to, co udělal obdivovat. Lidstvo je nepoučitelné a historie se mnohdy opakuje, ale tohle NESMÍ. Šalom.

Některé další zajímavé knížky o holocaustu, které jsem přečetla:
Jiří Munzer: Dospívání nad propastí (skutečný deník českého židovského chlapce, který byl i s rodinou zavražděn nacisty v tzv.rodinném táboře)
Elia Wiesel: Noc (skutečný příběh maďarského Žida, který přežil Osvětim)
Wladyslaw Szpilman: Pianista (další skutečný příběh, tentokrát muže, který prožil válku ve varšavském ghettu)
Anna Franková: Deník Anny Frankové

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Gerald Green: Holocaust vanity 29. 01. 2008 - 12:42
RE: Gerald Green: Holocaust mirka 29. 01. 2008 - 20:29