Dospívání nad propastí-Deník Jiřího Münzera

16. červen 2009 | 14.11 |

Zase knížka o holocaustu? Ano, pár už se jich na mém blogu objevilo a i když je to velmi smutné téma, tak aspoň jednu takovou knížku by si měl někdy přečíst každý! Lidé jsou bohužel strašně nepoučitelní a rychle zapomínají! Zvlášť teď by se měli zamyslet, když se do politiky dere DS, která brojí proti premiéru Fischerovi jen kvůli tomu, že se hlásí k judaismu-antisemitismus existuje pořád!
Během svého krátkého života (žil v letech 1923-1944) Jiří nepoznal mnoho dobrého. Zápisky si vedl v letech 1936-42. Když ve 13 letech začal, byl ještě obyčejným klukem-chodil do školy, zlobil učitele, hrál si s kamarády, jezdíval s rodiči na výlety, miloval sport, hudbu, divadlo, často navštěvoval filmová představení. S okupací Česka nacisty se však mnoho věcí postupně, ale dramaticky mění-dospívající přemýšlivý mladík musí opustit školu a stane se učněm ve šperkařské dílně a potýká se s narůstajícím počtem protižidovských opatření-má zakázáno chodit do kin a divadel, na koupaliště i do parků, musí odevzdávat své věci, s rodiči je vystěhován z rodného města (na návštěvy za příbuznými a kamarády smí jen 1x týdně), trpí samozřejmě i chudobou-Židům je stále patrněji odepírán příděl potravin.
Proti všeobecnému vytlačování židovských obyvatel z veřejného života bojuje tak, že se s přáteli pilně učí hebrejsky a společně pořádají besedy, ale i těchto příležitostí je čím dál méně.
Jiří se snaží zůstat klidný, ale vše se ho bolestně dotýká ("Začíná to být opravdu ošklivé. Jak hezky nám bylo ještě před rokem a jakým tempem se naše situace zhoršuje!"). Svou autenticitou naléhavé a dojemné svědectví Jirka zakončuje hebrejskou větou "Chazak ve´emac" ("Buď silný a udatný").

21.prosince 1942 byl Jiří Münzer zařazen do transportu a strávil necelý rok v Terezíně. Roku 1943 byl přesunut do Osvětimi a i s rodiči jej zařadili do tzv.rodinného tábora, jehož osazenstvo nacisté vyvraždili v noci z 8. na 9.března 1944.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře