Přemýšlela jsem, jestli mám tenhle článek vůbec psát, protože je dost osobní. Dřív jsem tu psala i hodně osobní věci, ale už to nedělám a staré takové články jsem promazala...ne, že bych se styděla, ale nemusí si to číst kdejaký "kolemjdoucí". Navíc, jestli tento článek objeví příbuzní a kamarádi člověka o kterém píšu tak asi budu mít problém, protože jsem náhodou zjistila, že i po 10 letech na mě mají pifku a nenávidí mě. Jestli se takoví lidé zastávají nebezpečného člověka odsouzeného na 18 let za pokus o vraždu s tím, že je ve skutečnosti hodný a nikdy by nikomu neublížil tak mohou být nebezpeční i oni. Ale kurva, tohle je můj blog a já chci tímhle článkem varovat všechny holky, které se někdy ocitly, zrovna ji prožívají nebo se někdy ocitnou v podobné situaci.

Před 3 dny jsme měli 4 měsíce a panička nechápe, jak ještě nedávno to bylo slepé, sem tam to trošku popolezlo na gauči a jediné, čemu se to věnovalo, bylo pití maminčina mlíka. Teď jsou z nás dupající raketky, které už mají zmapovanou celou chatu, lezou po stromech (ale jinak jsou hodné, i venku se vždycky drží v blízkosti chaty), nenechají paničku v klidu najíst, dokážou si nadšeně hrát brzo ráno nebo pozdě v noci, schovávají věci nebo naopak všechno roztahají kolem a občas i bufetí v koši! Na druhou stranu ale dokážeme být strašní mazlíčci a zlatíčka, takže se podnájemníci (kdo má Facebook a nemá kočky, mrkněte na stránku Bydlím u své kočky a pochopíte) nedokážou dlouho zlobit a už se nám i vyprofilovaly povahy.

Zítra budou našim chlupatým pučmelákům 2 měsíce a za tu dobu jsem zjistila o koťatech spoustu zajímavých věcí. Např.: Umí se teleportovat. Jednu chvíli jsou dole v přízemí a během vteřiny se vynoří nahoře v patře. Ačkoliv neváží ani kilo, dupou jak stádo slonů. Za pelíšek jim slouží všechno, včetně hlubokých talířů, hrnců a krabic. Paničku považují za skvělou průlezku a "ohryzávátko". Jinak jsem pyšná na Helmuta, sice na ně sem tam preventivně zasyčí, ale už jsem ho párkrát přistihla jak spinká s koťaty na sobě a kolem sebe a nevadí mu, když si hrají s jeho ocáskem. Teď jsme měli problém, protože začal dělat hromádky mimo záchůdek, i když dobře ví, že za to dostane seřváno a na zadek, ale pak nám paní veterinářka vysvětlila, že mu asi vadí, že na záchůdek chodí i koťata, tak jsme mu pořídili vlastní na balkóně a tam začal hned chodit v pohodě :-)

10. května dopoledne se nám (tedy naší kočičce Khaleesi) narodili zdraví, krásní, rozkošní, kvíkající a prostě dokonalí a úžasní pučmeláci  (nebo spíš pučmelačky, jsou to tři holky a jeden kluk-aktualizace, 2 holky a 2 kluci). Veterinářka říkala, že Khaleesi zabřezla jak nejdřív mohla (někdy v červnu jí teprve bude rok), bála jsem se, jestli nebude ještě moc mladinká, ale všechno je v pořádku :-) Akorát Helmut (není to tatínek, ale možná je má s nějakým jeho potomkem, protože jedno je celé po něm) je jakýsi nervózní, naštěstí si jich nevšímá (lépe řečeno nechce se k nim ani přiblížit) a před kočičkou zalézá do kouta a syčí na ni, ale snad si zvykne, proto si chceme nechat některou s holčiček, nevím, jak by vycházel s kocourkem. Jinak předběžně nějaké zájemce máme, ale kdyby to šlo, tak si nejradši nechám všechny :-D (aktualizace-kroměŽofinky jsme si všechny nechali, i kocourky, to se prostě nědalo)

Tak jsem se konečně měsíc a půl  po návratu dokopala dát sem nějaké fotky. Předpokládám, že londýnské památky všichni znáte z TV, knížek nebo jste tam taky byli, takže sem nebudu dávat všechny budovy, ale spíš sebe :-D, jak jsme tam bydleli nebo něco, co se mi obzvlášť líbilo. Hned ta první je z Londýnského oka, nejdražsí, ale skvělý zážitek :-)

A tady jsem si fotila lidi z protější kabiny :-D

Tentokrát s pejsky :-)

Babiččina Emča se pase

Kočičí příživnice (ještě pro ni nemáme jméno, je z té rodinky, co sem chodila, ale už chodí jen ona, maminu jsem zahlédla dneska po dlouhé době) a nějaké dnešní blbnutí na louce.

Kdo mě to fotí? :-O

Grr, nerušit pořád!

No dobře, můžeš fotit, páníčku, ale máš ještě něco dobrého?

Na začátku tohoto týdne, kdy naštěstí bylo ještě hezky (teď je venku liják a 12^oC, WTF?! Kde je léto?!) jsem s přítelem jela na koleje vystěhovat se (někdy sem dám i fotky z kolejí, přítel tam nadšeně fotil :-D) a spojili jsme to s výletem do ostravské ZOO, kde jsem naposled byla jako hodně malá. Mamka říkala, že tehdy krátce po pádu komunismu to tam bylo spíš ošklivé, ale teď se mi tam celkem líbilo, každý rok jezdím jen do Lešné takže trochu změna :-) Největší turistické lákadlo-slůně, spalo, ale jinak byli všichni sloni v pavilonu a úplně blizoučko, blíž než v Lešné. Bohužel příteli v půlce došel foťák a můj mobil je nepoužitelný takže nám některá zvířata, třeba šelmy a opice :-( chybí a nemohli jsme už vyfotit jednoho srandovního ptáka, který se před námi vyloženě chlubil chcíplou myškou v zobáku, ehm, ale pár hezkých fotek máme, tak tady jsou :-)

Článek na Téma týdne pro AK Snílků libere.blog.cz/1104/ctrnacty-tyden-domov
Momentálně mám vlastně domovy tři-na Vsetíně s mamkou a Eliškou, v Ostravě na kolejích a u přítele na chatičce. Slovem domov ale označuju ten první. V okolí znám spoustu stejně starých i mladších lidí, kteří už bydlí s partnerem, ale já se zatím do toho nijak neženu :-) Stejně jsem přes týden ve škole a ještě nějakou dobu budu, takže je to myslím, zbytečné. A pocit domova mám i u babičky a dědy, protože jsme tam s mamkou do mých cca 11 let bydlely, takže tam znám každý kout a pořád miluju chodit k babičce a dědovi na sobotní nebo nedělní oběd.

A nakonec menší seznam konkrétních lidí, kteří pro mě jsou hrdiny a proč (ale jak už jsem zmínila výše, těch lidí jsou spousty a některé vlastně ani neznám, nevím, jak se jmenují, ale obdivuji prostě jejich práci). Původně jsem tento seznam chtěla zařadit k předchozímu článku, ale tak jsem se rozepsala, že už by to bylo moc dlouhé a proto je těmto konkrétním lidem věnován další článek. Pořadí je náhodné: