Ženy ve védské kultuře I.část

11. srpen 2009 | 20.14 |

gopisŽENY VE VÉDSKÉ KULTUŘE

Můj překlad článku Stephena Knappa www.stephen-knapp.com/


Na světě existuje mnoho civilizací, kde jsou respekt k ženám a jejich postavení ve společnosti prominentní a jiné, kde by se chování k nim a jejich status měli zlepšit. Úroveň zdvořilosti společně s morálními a duchovními standardy ve společnosti je často vnímána skrz respekt a chování k ženám. Neměly by být však velebeny za svou sexualitu, ale aby se k nim přistupovalo způsobem, který jim umožňuje žít čestně, být důležité pro společnost, s respektem a ochranou a dát jim možnost, aby v životě dosáhly svých skutečných možností.

Mezi mnoha společnostmi, které na světě najdeme, můžeme vidět, že jeden z nejuctivějších přístupů k ženám je založen na védské kultuře. Védská tradice si udržela vysokou úctu k vlastnostem žen a zachovává největší respekt ve svých tradicích jak vidíme na úctě vzdávané Bohyním, které jsou zobrazovány jako ženské ztělesnění důležitých vlastností a sil. Tyto podoby zahrnují např.Lakšmí (bohyni štěstí a královnu Pána Višnua), Sarasvátí (bohyni vědomostí), Subhadru (Kršnovu sestru a zosobnění příznivých vyhlídek), Durgu (bohyni síly a moci), Kálí (sílu času) a další védské bohyně, které jsou příkladem vnitřní síly a božských atributů. I božská síla v podobě shakti je považována za feminní.

Během mnoha let védské kultury se ženám vždy dostávalo nejvyšší úrovně respektu a svobody, ale i ochrany a bezpečí. Existuje védské přísloví "Kde jsou ženy uctívány, tam sídlí bohové." Nebo "Kde jsou ženy šťastné tam bude prosperita." Přímý citát z Manu-samhity to vysvětluje následovně:

"Ženy musí být uctívány a zbožňovány svými otci, bratry, manžely a švagry, kteří touží po svém vlastním dobru. Kde jsou ženy uctívány tam mají bohové radost, ale kde nejsou ctěny tam žádné duchovní obřady nepřinesou prospěch. Tam kde jsou ženy smutné to přinese celé rodině zkázu, ale rodiny, kde ženy nejsou nešťastné vždy prosperují. Domy, kde nejsou ženy náležitě ctěny jsou pod klatbou a úplně zaniknou jako kdyby byly zničeny magií. Proto muži, kteří hledají (své vlastní) dobro by měli vždy ctít ženy, o svátcích jim dávat dary a ozdoby, oblečení a chutné jídlo." (Manu Smriti III.55-59)

Dále se ve Védách píše, že když se žena kvůli manželství dostane do rodiny, "vstupuje zde jako řeka když se dostane do moře" a "vládne zde společně se svým manželem jako královna nad ostatními členy rodiny." (Atharva-Véda14.1.43-44). Tento druh rovnosti jen zřídka najdeme v jakémkoli jiném náboženském Písmu. Navíc, žena, která je oddána Bohu je více respektována než muž, který není oddaný, jak to najdeme v Rig Védě: "Ano, mnoho žen je stálejších, houževnatějších a lepších než muž, který se odvrátil od Boha." (Rig-Véda, 5.61.6).

Další citáty můžeme najít v ostatních částech védské literatury. To je ten pravý védský standard. Jestliže jej nebudeme následovat pak to znamená odvrácení se od skutečné védské tradice. Díky této tradici najdeme v indické historii mnoho žen, které vynikly v duchovnu, vládě, literatuře, vzdělání, vědě nebo dokonce i jako bojovnice na válečném poli.

Pokud jde o dharmu (věčné postavení živé bytosti), v historii védské kultury, ženy byly významou duchovní silou a základem morálního rozvoje. Byly tu také ženy (rishis?), které šířily učení Véd ostatním lidem. Např.126.verš první knihy Rig Védy vyjevila hinduistka jménem Romasha, 179.verš té samé knihy pochází od Lopamudry, další inspirované hinduistky. Je zde tucet jmen žen, které vyjevily védskou moudrost jako Višvavara, Šašvatí, Gargi, Maitreyi, Apala, Ghóša a Aditi, která učila Indru, jednoho z polobohů, vyšší znalosti Bráhmanu. Každá z nich žila dokonalý duchovní život nedotčena světskými záležitostmi. V sanskrtu se jim říkalo Bráhmavadínky, mluvčí a šiřitelky Bráhmanu.

V historii Indie a tradicích védské společnosti ženy byly také příkladem dodržování základních principů Sanatána-dharmy (věčné zaměstnání všech živých bytostí-tedy oddaná služba Bohu). Tato úcta k ženám by měla být dodržována uchováváním skutečné védské kultury, která vždy byla součástí Indie.

Bohužel, tyto normy upadly předevšm kvůli vnějším vlivům, které se zde dostaly s cizími uchvatitely, jak vojensky tak kulturně. Tito cizí nájezdníci, kteří dominovali Indii, pohlíželi na ženy hlavně jako na objekty sexuálního potěšení a zneužívání a jako válečné kořisti byly považovány za odměnu. Tento útlak žen v Indii vzrostl během vlády Moghulů. Jak cizinci získávali vliv tak nastal úpadek duchovních standardů. Také vzdělávací kritéria védské kultury se změnila a učení o božství mateřství téměř vymizelo. Učení se proměnilo z důrazu na individuální rozvoj samostatnosti a sebedůvěry v závislost a službu jiným. Konkurence nahradila hledání pravdy a sobectví s majetnictvím duch odříkání a klidu. Postupně byly ženy vnímány jako méně božské a více jako objekty ukojení vášně a majetek, který má být vlastněn a ovládán.

To je důsledek démonského kulturního vlivu, který stále pokračuje společně s expanzí materialismu ve společnosti. Peníze a ukojení smyslů se staly hlavním cílem života, ačkoli samy o sobě nám nedají mír ani radost. Místo toho v nás probouzejí více vášní v naději, že najdeme naplnění zatímco máme pocit prázdnoty a neklidu aniž bychom věděli proč.

Ve védské kultuře se učí, že každý muž by měl vnímat a respektovat každou ženu kromě své manželky jako svou matku a o každou dívku se zajímat a starat jako o vlastní dceru. Je jen kvůli nedostatku vhodné výchovy a společenskému odvrácení se od vysoké morálky, že se na toto učení zapomíná a respekt, který by společnost měla chovat k ženám se snižuje.

Změna postoje k ženám v Indii byla způsobena ztrátou kultury a pravých védských norem. Takže, mělo by být snadné pochopit, že potřebujeme organizace, které by udržovaly a vyučovaly správnému vnímání, které kdysi bylo základní součástí ryzí védské tradice.

Když se pozice žen zhorší pak společnost ztrácí svou vyváženost a harmonii. V duchovní oblasti jsou muži a ženy na stejné pozici. Muži a ženy jsou si rovni jakožto synové a dcery stejného Nejvyššího Otce. Nicméně, nemůžete přinést duchovní oblast na tuto zem ani vstoupit do duchovní sféry jestliže se vaše vědomí soustředí na rozdíly mezi pohlavími a zacházíte s ženami mizerně. Jeden člověk není nadřazený druhému, ale každý má určité vlastnosti a nadání, kterými přispívá společnosti a službě Bohu. Takže muži by neměli ovládat ženy silou, ale ženy by neměly násilím uchvacovat roli mužů a osvojovat si maskulinní přirozenost mužů. Jinými slovy, to by způsobilo ve společnosti nerovnováhu stejně jako když auto nemůže jet, protože pneumatiky na jedné straně má příliš slabé nebo nevyvážené. Pochopitelně existují výjimky, kde muži jsou od přírody dobří v ženských rolích a ženy mají nadání v mužských oblastech. Ale důlěžité je, že ženy a muži musí spolupracovat jako obě křídla ptáka a pozvednout tak celou společnost. Ale jestliže je zde nedostatek respektu a spolupráce jak může být společnost pokroková? A jak zde může být duch spolupráce a porozumění mezi muži a ženami, když je mezi nimi konkurence? To je rozpoložení materialistické společnosti, které vzrůstá v rodinách i společném životě, přispívá sociální nerovnováze a není dobré pro vyrovnanou a mírumilovnou společnost.


Příště: Matěřství a rodina+ženská božstva

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře