Bharatanatyam

Bharatanatyam je klasický tanec pocházející z Tamil Nadu v jižní Indii. Název vznikl složením slov BHAva (výraz), RAga (hudba), TAla (rytmus), natyam znamená tanec (jinak Bharát je oficiální název Indie). Tento původně chrámový tanec, patří dnes mezi nejoblíbenější v Indii. Tento tanec vznikl jako cesta člověka ke komunikaci s Nejvyšším a je nerozlučitelně spjat s duchovnem. V době rozkvětu staroindické kultury byla rozšířená instituce dévadásí, božích služebnic, jimiž byly chrámové tanečnice. Byly nejen zkušenými tanečnicemi, ale ovládaly také zpěv a hru na mnoho hudebních nástrojů. Studovaly sanskrt a další jazyky, jejichž znalost byla nutná k porozumění významu textů písní tanečních kompozic. Tradice Dévádásís skončila v momentě, kdy chrámové tanečnice ztratily své místo ve společnosti, podporu státu a bylo jim znemožněno vykonávat chrámové rituály. V dalším období se tanec přesunul na královské dvory. Zde se těmto tanečnicím říkalo Rádžanartakis. Rádžanartakis tančily na dvoře králů, kteří jim za to poskytovali bezpečí a ochranu. I tyto tanečnice se vyznačovaly stejnou vzdělaností jako Dévádásí.

GANÉŠA

Ganéša je známý jako Pán prahů nebo vstupů do nových dimenzí. Takže, speciálně v Indii, není neobvyklé, že když vstupujeme do nového prostoru nebo domu můžeme nade dveřmi spatřit obrázek Ganéši, aby dal požehnání tomu, kdo přichází. Je také strážcem vchodů, což je případ védských chrámů. Proto, když vstoupíme do chrámu, vidíme jako první božstvo Ganéši, kterému se pomodlíme, aby nám požehnal a odstranil překážky v naší oddanosti nebo rituálech, které uvnitř chrámu provádíme.

Ganéša je dále považován za Pána astrologie. Říká se, že zná řeč hvězd a osud každé živé bytosti. Proto ho astrologové prosí, aby jim předal své znalosti.

V Mahábharátě se tvrdí, že spisoval posvátná písma-Mahábharátu a Šrímad Bhagavátam podle diktování Šríly Vjasadévy, který je sestavitelem hlavních částí védských textů. Proto Ganéšu starověké bráhmanské texty popisují také jako boha vzdělanosti.

Jeho další jména jsou Vinajaka (velký vůdce), Vighnešvára (odstranitel překážek), Gadžanana (sloní tvář), Gadžahipa (pán slonů) a Džještra-rádža (Král starších).

Jelikož hindští bohové jsou "nesmrtelní" jen v jistém zvláštním smyslu-neboť se rodí a umírají-prožívají většinu velkých lidských dilemat a často to vypadá, že se od smrtelníků liší jen v několika bezvýznamných detailech...a od démonů ještě méně. Přesto je Hindové považují za bytosti naprosto odlišné od všech ostatních: jsou to symboly, jakými by člověk, ať už by jeho životní příběh byl jakkoli "archetypální", nikdy být nemohl. Jsou herci hrajícími role, jež jsou skutečné jen pro nás. Jsou maskami, za nimiž vidíme vlastní tváře.
Wendy Doniger O´Flaherty: Hindské mýty (Penguin Books, 1975)

Tento velmi zajímavý, místy lehce humorný, místy smutný, ale hlavně silný přběh se odehrává pod majestátními Himalájemi poblíž indicko-nepálských hranic. Hlavní hrdinkou je dívka Sai, jejíž rodiče zamlada utekli z politicky neklidné oblasti do Ruska, kde ale zemřeli při nehodě a malou Sai vychovávaly anglické řádové sestry. Když je dívce 13 let odstěhuje se ke svému jedinému blízkému příbuznému-dědečkovi Džemúbháímu, náladovém a popudlivém soudci ve výslužbě, který nejvíc na světě miluje svého psa Ťunťu. S ním ještě žije kuchař, jehož syn Bidžu odešel do Ameriky a sní o tom, že si vydělá spoustu peněz a splní si svůj "americký sen". Štěstí ale nenajde, protože se v cizí zemi cítí osamělý a zmatený a nedokáže se přizpůsobit.
Pochopitelně nechybí ani láska, Sai se zamiluje do svého domácího učitele, stydlivého mladíka Gyana. Gyanovo chování se ale radikálně změní když se přidá k bojovné frontě Gurkhů, nepálského kmene, který chce zpět svá území.
Je zde ovšem i mnoho dalších hezky vykreslených postav-dvě postarší rázné tety Noni a Lola, po celém okolí známé svým ostrým jazykem, ale v jádru dobré, věčně opilý strýček Cvoček, Súdanec Saíd, který se s Bidžuem v Americe kamarádí, ale daří se mu mnohem lépe, protože má ostřejší lokty a věčně dobrou náladu a několik dalších.

Indie trochu jinak :-)

O Indii samozřejmě vznikla už fůra cestopisů, ale tato útlá knížka kontroverzního novináře JXD je opravdu svá :-D Doležala hodně lidí nesnáší kvůli jeho buřičským názorům v časopise Reflex pro který píše od roku 1991 a také za to, že údajně svou popularitu

Tantrismus se vyskytuje v hinduismu i buddhismu. Uctívá ženskou sílu Šakti (stejně jako další hinduistický směr-šaktismus, jehož některých praktik a metod tantrismus používá). Kult ženské energie se odvíjí od 1.pol.1.tisíciletí n.l. Šakti (personofikace ženské energie) je často zobrazována jako obraz nebo socha božstev (mužského a ženského pohlaví) v sexuálním spojení, časté je také zobrazování jednoho z hlavních hinduistických bohů Šivy jak napůl muže a napůl ženy (viz obrázek dole).
Tantra znamená nástroj dosáhnutí nebo docílení. Je to soubor duchovních spisů, které začaly vznikat v 1.tisíciletí n.l. v hinduistické, buddhistické i džinistické literatuře. Jsou psány zvláštním, "tajným" jazykem, zkratkovitě, aby se zabránilo zneužití.

Zamilovala jsem sePro začátek nějaká fakta: Sárí pochází z Indie, ale běžně se nosí i v Nepálu, Bangladéši nebo na Srí Lance. Je to vlastně pruh látky, která měří 5-6 metrů. Je univerzální takže ho může nosit jakákoli žena-malá, vysoká, štíhlá i plnoštíhlá. Navíc sárí krásně zeštíhluje a sluší každé. Vyrábí se z