Tento po všech stránkách báječný a úžasný rok skončil stejně famózně jako začal (ironie). Cca 2 týdny poté, co mi umřela babička, zhaslo i světýlko mého života, naše (moje a mamčina) skvělá buldočka Eliška. Neměly jsme ji sice od štěňátka, ale až od jejích pěti let, ale byly to stejně krásné roky jako s naší první buldočkou Meginkou (ta umřela v necelých 13 letech před 7 lety). 

Myslím, že už jsem to tu před časem psala, v listopadu jsem zjistila, že má Eli na mléčné žláze pár nádorů. Nakonec jsme riskly operaci (navíc máme šikovného pana veterináře), s tím, že kdyby nepřežila narkózu, tak aspoň umře ve spánku a v klidu než aby jí to rostlo dál a napadlo i další orgány. Zákrok zvládla výborně a celý další měsíc byla veselá a v pohodě jako vždycky, ale bohužel tento pátek (třináctého, to se bude dobře pamatovat :-/ ) dostala akutní srdeční selhání a zřejmě zároveň i mrtvici. Byla jsem s ní zrovna sama doma, nejprve jsem myslela, že je to epilepsie (měla jsem zkušenosti s Meginkou, která byla epileptik)

Život je bahno a jen svině v něm umí chodit.

Jedná se o téměř rok starou záležitost a původně jsem si dlouho říkala, že mi nestojí za to, řešit to u sebe na blogu, řešila jsem to na jednom tematickém diskuzním fóru. Dnes jsem ale zjistila, že ona moje diskuze byla na nátlak "poškozeného" smazána. Fajn, adminovi toho fóra to nevyčítám, co nadělám, ale prostě to půjde ven i tady, protože jsem vytočená. Samozřejmě nikoho nebudu jmenovat, aby nevyhrožovali i adminovi pise nebo abych nešla do vězení :-D ani nebudu říkat, jestli ta osoba byla muž nebo žena, ale názor si udělejte sami. Holt i nám tzv. hodným idiotům občas dojde trpělivost!

Když občas přemýšlím, proč jsem praštěný sluníčkový alternativec s divnými a pro společnost nepřijatelnými názory a koníčky, budu asi muset zabrousit až do dětství. Moje maminka je už desítky let vegetariánka (ne, sociálka mě nikdy neodebrala), hraje na kytaru a banjo, kreslí a fotí (místo toho, aby se s lahváčem v ruce čuměla na Novu a četla Blesk) a odmalička jsem jejím prostřednictvím poslouchala Kryla, Hutku (byli proti bolševikovi!), Bittovou (Cikánka!), ale i punk a grunge (feťáci a sebevrazi!). Taky jsme se doma bavily o komunismu, takže o něm vím něco víc, než ta dnešní mládež, co si vzpomene akorát na to, že se stály fronty na banány a jezdilo se v trabantech. Když jsem byla starší pokračovala jsem ve studiu totalitních ideologií sama.

Přemýšlela jsem, jestli mám tenhle článek vůbec psát, protože je dost osobní. Dřív jsem tu psala i hodně osobní věci, ale už to nedělám a staré takové články jsem promazala...ne, že bych se styděla, ale nemusí si to číst kdejaký "kolemjdoucí". Navíc, jestli tento článek objeví příbuzní a kamarádi člověka o kterém píšu tak asi budu mít problém, protože jsem náhodou zjistila, že i po 10 letech na mě mají pifku a nenávidí mě. Jestli se takoví lidé zastávají nebezpečného člověka odsouzeného na 18 let za pokus o vraždu s tím, že je ve skutečnosti hodný a nikdy by nikomu neublížil tak mohou být nebezpeční i oni. Ale kurva, tohle je můj blog a já chci tímhle článkem varovat všechny holky, které se někdy ocitly, zrovna ji prožívají nebo se někdy ocitnou v podobné situaci.

Před 3 dny jsme měli 4 měsíce a panička nechápe, jak ještě nedávno to bylo slepé, sem tam to trošku popolezlo na gauči a jediné, čemu se to věnovalo, bylo pití maminčina mlíka. Teď jsou z nás dupající raketky, které už mají zmapovanou celou chatu, lezou po stromech (ale jinak jsou hodné, i venku se vždycky drží v blízkosti chaty), nenechají paničku v klidu najíst, dokážou si nadšeně hrát brzo ráno nebo pozdě v noci, schovávají věci nebo naopak všechno roztahají kolem a občas i bufetí v koši! Na druhou stranu ale dokážeme být strašní mazlíčci a zlatíčka, takže se podnájemníci (kdo má Facebook a nemá kočky, mrkněte na stránku Bydlím u své kočky a pochopíte) nedokážou dlouho zlobit a už se nám i vyprofilovaly povahy.

Zítra budou našim chlupatým pučmelákům 2 měsíce a za tu dobu jsem zjistila o koťatech spoustu zajímavých věcí. Např.: Umí se teleportovat. Jednu chvíli jsou dole v přízemí a během vteřiny se vynoří nahoře v patře. Ačkoliv neváží ani kilo, dupou jak stádo slonů. Za pelíšek jim slouží všechno, včetně hlubokých talířů, hrnců a krabic. Paničku považují za skvělou průlezku a "ohryzávátko". Jinak jsem pyšná na Helmuta, sice na ně sem tam preventivně zasyčí, ale už jsem ho párkrát přistihla jak spinká s koťaty na sobě a kolem sebe a nevadí mu, když si hrají s jeho ocáskem. Teď jsme měli problém, protože začal dělat hromádky mimo záchůdek, i když dobře ví, že za to dostane seřváno a na zadek, ale pak nám paní veterinářka vysvětlila, že mu asi vadí, že na záchůdek chodí i koťata, tak jsme mu pořídili vlastní na balkóně a tam začal hned chodit v pohodě :-)

10. května dopoledne se nám (tedy naší kočičce Khaleesi) narodili zdraví, krásní, rozkošní, kvíkající a prostě dokonalí a úžasní pučmeláci  (nebo spíš pučmelačky, jsou to tři holky a jeden kluk-aktualizace, 2 holky a 2 kluci). Veterinářka říkala, že Khaleesi zabřezla jak nejdřív mohla (někdy v červnu jí teprve bude rok), bála jsem se, jestli nebude ještě moc mladinká, ale všechno je v pořádku :-) Akorát Helmut (není to tatínek, ale možná je má s nějakým jeho potomkem, protože jedno je celé po něm) je jakýsi nervózní, naštěstí si jich nevšímá (lépe řečeno nechce se k nim ani přiblížit) a před kočičkou zalézá do kouta a syčí na ni, ale snad si zvykne, proto si chceme nechat některou s holčiček, nevím, jak by vycházel s kocourkem. Jinak předběžně nějaké zájemce máme, ale kdyby to šlo, tak si nejradši nechám všechny :-D (aktualizace-kroměŽofinky jsme si všechny nechali, i kocourky, to se prostě nědalo)

Tak jsem se konečně měsíc a půl  po návratu dokopala dát sem nějaké fotky. Předpokládám, že londýnské památky všichni znáte z TV, knížek nebo jste tam taky byli, takže sem nebudu dávat všechny budovy, ale spíš sebe :-D, jak jsme tam bydleli nebo něco, co se mi obzvlášť líbilo. Hned ta první je z Londýnského oka, nejdražsí, ale skvělý zážitek :-)

A tady jsem si fotila lidi z protější kabiny :-D

Tentokrát s pejsky :-)

Babiččina Emča se pase

Kočičí příživnice (ještě pro ni nemáme jméno, je z té rodinky, co sem chodila, ale už chodí jen ona, maminu jsem zahlédla dneska po dlouhé době) a nějaké dnešní blbnutí na louce.

Kdo mě to fotí? :-O

Grr, nerušit pořád!

No dobře, můžeš fotit, páníčku, ale máš ještě něco dobrého?