Marieke | marieke blog

Milí čtenáři a blogoví přátelé, opět vás po nějaké době zdravím a přeji hodně štěstí, zdraví a všeho dobrého do nového roku. Bohužel blog zase nestíhám, čas letí jako voda a od mého minulého článku jsem byla v Alžírsku už podruhé (znovu bylo vše v pořádku a kdybych mohla, tak tam zůstanu na neurčito :-D ). Takže fotek a vyprávění je spousta, jen to sem konečně postupně přidat! :-O Předtím ale, jak už je mým (nevím, jestli dobrým) zvykem, mám potřebu se vyjádřit k volební situaci.

Pár stručných bodů:

...probudí se v diktatuře.

A my už jsme zase o krok blíž. Volba prezidenta příští rok potvrdí, jestli se definitivně chceme uzavřít (nejen psychologicky, ale i fyzicky, viz volání po uzavření hranic) západní Evropě a stát se totalitní gubernií Ruska, kde neexistují nezávislá média, lidé cítí nenávist k cizím i mezi sebou a vláda jim bere svobodu podnikání a projevu nebo jestli je ještě naděje.

Lidé si letos zvolili hned dvě velmi nebezpečné strany, které mohou zničit vše, co tu 28 let budujeme.

Jak už je zvykem, mám potřebu se na svém blogu k volbám vyjádřit (mimochodem, jejich výsledek zcela respektuji a neurážím ani zvolené představitele ani jejich voliče, myslím, že své názory vždy píšu slušně a chci si to ještě užít, dokud můžu...).

Nebudu se tady rozepisovat o tom, že burkiny jsou ze stejného materiálu jako jiné plavky, že ta 1,5 miliardy lidí opravdu nejsou všichni opice, takže se kupodivu taky sprchují, že je tento styl plavek hitem např. v Číně, kde ženy nepovažují opálenou kůži za atraktivní, že jsou ideální pro lidi s lupénkou a jinými kožními nemocemi atd., chci jen říct, tohle není reakce vyvolaná opodstatněným strachem (opodstatněný strach by to byl, kdyby se u nás běžně v bazénech odpalovaly paní v burkinách i se svými dětmi), to je jen hysterie a nenávist a evidentně by se slušným Čechům líbilo, kdyby ženy měly vstup do bazénu jen pokud budou v tangách a nahoře bez (sorry, spousta z nás se nikdy necítila dobře ani ve dvoudílných plavkách a daly bychom přednost jednodílným či tankinám, ale to asi budeme moc zahalené, že? :-( ).

Herečka a blogerka Marie Doležalová se narodila 24. ledna 1987 v Karviné, vyrůstala v Trutnově a vystudovala hudebně dramatické oddělení Pražské konzervatoře. Její první filmová role byla ve filmu Pusinky, známá je hlavně díky postavě Saši ze seriálu Comeback. Hrála i v dalších filmech a oblíbených seriálech (Ordinace v růžové zahradě, Vyprávěj, Cesty domů a další), ale nejvíce se věnuje divadlu, nyní působí v divadle Na Fidlovačce, účinkovala také ve Strašnickém, Na Prádle a objevila se též v Národním divadle, ve hře Srpen v zemi indiánů. Dále hrála a režírovala své vlastní muzikály a je členkou hudebně-kabaretní skupiny Olats Otesoc.

Tak, a po chvilkovém "zmrtvýchvstání" už jsem zase víc než měsíc nenapsala kromě jednoho článku nic. Akorát, že předchozí pauza nebyla způsobena ztrátou času, nýbrž inspirace a tím, že jsem řešila v životě takové sra*ky, že se mi s nimi ani nechtělo svěřovat. Teď jsem na tom mnohem lépe, ale je to vykoupeno tím, že než si zvyknu na dojíždění (nebo než aspoň bude ráno i večer světlo), tak jsem ráda, že večer přijdu domů, proklikám FB (ne, že bych byla takový závislák, ale mám tam vlastně i všechno zpravodajství, píšu si s přítelem a diskuzní fóra, kde jsem dřív trávila hodně času mě už nebaví, protože jsem trochu jinde než ostatní členové), zkontroluju mail, přečtu pár stránek knížky v posteli (se čtením je to naštěstí ok, v autobuse toho přečtu dost) a jdu spát třeba i v 10 (doteď pro mě byla normální půlnoc až 2 ráno, ehm). A o víkendu ještě pořád píšu články jako brigádu/přivýdělek, takže pak už nezbývá síla psát romány i na blog.