Víly se objevují v mytologii Evropy už od raného středověku. Samotný název "víla" je slovanského původu. Pochází od slova viliti-být posedlý, bláznivý. Už v 6.stol.se objevily zmínky o uctívání nymf (v řecké mytologii vodní, horské a lesní bohyně či polobohyně). V Rusku se o nich dočteme v pramenech z 11.-12.stol. v souvislosti se zákazem jejich uctívání. Na Balkáně měly víly velký náboženský význam.
Pod křesťanským vlivem se začalo věřit, že víly jsou duše předčasně zemřelých dívek, zvláště těch, jenž spáchaly sebevraždu nebo se utopily. Pak jsou podobné bludičkám (podle pověstí blikající světélka lákající pocestné za noci do močálů, věřilo se, že jsou to duše zemřelých nepokřtěných dětí nebo čarodějnic).
Vztah víl k člověku může být pozitivní nebo negativní. Pověsti často vyprávějí o vílách, které kradou malé děti a místo nich do kolébek podvrhnou svoje, utancovávají mládence k smrti, lákají poutníky do močálů nebo jinak škodí a jsou škodolibé. V Srbsku však existovaly i víly, které mladé muže ochraňují, obdarovávají a mohou se za ně i provdat.

Mořské panny jsou známé mytologické bytosti. Lidská fantazie je vykresluje jako nebezpečné ženy i jako hodné "dívky", třeba populární disneyovská Ariel. Od H.Ch.Andersena známe pohádku o mořské víle, která se zamilovala do pozemšťana a kterou v ČR filmově zpracoval Karel Kachyňa. Ale vysvětlení toho, že námořníci prý mořské panny vídali může být mnohem méně prozaické-pravděpodobně se jednalo o různé mořské savce.
Slovo "mermaid" jímž se mořské panny v angličtině označují vzniklo ze staroanglických slov mere-moře a maid-žena, dívka. Stejně jako Sirény, mohou mořské panny na svůj krásný zpěv lákat námořníky. Místo záchrany z nich vymačkávají život nebo je berou na mořské dno do svých království.
První známé příběhy o mořských pannách se objevily v Asýrii cca 1000 př.n.l. Atargatis, matka asyrské královny Semiramis, byla bohyně, která se zamilovala do pastevce. Nakonec jej však zabila a to ji tak zahanbilo, že skočila do moře a vzala na sebe podobu ryby. Voda však nedokázala zamaskovat její božskou krásu a tak přijala podobu mořské panny-žena od pasu nahoru a dole ryba. Starší prameny však uvádějí i to, že Atargis vypadala jako ryba s lidskou hlavou a nohama.

Sfinga (nebo sfinx) je bájná bytost s lvím tělem a beraní, sokolí nebo lidskou hlavou. Nejstarší doklady Sfingy jsou známy ze starověkého Egypta, odkud se dostala do řecké mytologie. Nejznámější je socha sfingy v egyptské Gíze a mýtická thébská sfinga z Řecka.
Nejslavnější egyptská sfinga (v Egyptě totiž existuje mnoho jejích vyobrazení-např.Růžová sfinga nebo sfingy z vesétských chrámových

Podle starověkého řeckého historika Hérodota žil v Egyptě bájný pták Fénix. Byl to podivuhodný pták: měl orlí tělo, purpurové a zlaté peří a obyvatelům slunečního města zvaného Héliopolis se ukazoval jednou za pět set let. Když Fénix pocítil blízkost smrti, obalil se do jakéhosi zámotku z myrhy a kadidla, z něhož se pak zanedlouho znovu zrodil: položil se na oltář Slunce, kde jeho kouzelný zámotek shořel. Z toho vzniklo úsloví "znovuzrodit se z vlastního popelu jako Fénix". Fénix se stal symbolem nesmrtelnosti, který si v podobě Krista později osvojila i křesťanská tradice. Ostatně se vyskytuje také v mnohých pohanských pověstech. Tvrdilo se například, že jeho peří, údajně nepotopitelné, používaly víly při vytváření plavidel, které jim umožňovalo plavit se po mořích bez nejmenšího nebezpečí i v nejprudších bouřkách.

Pegas je v řecké mytologii bílý okřídlený kůň, syn boha moří Poseidóna a Medúsy. Vyprávění o jeho původu se liší-podle jednoho vyskočil z těla své matky když jí Poseidón uťal hlavu, jiná verze vypráví, že vyskočil ze země na níž dopadla Medúsina krev.
Jeho druhem byl hrdina Bellerofontes, který ho zkrotil pomocí kouzelné uzdy, kterou mu darovala bohyně Athéna. O dobrodružství, která spolu zažili, vypráví mnoho příběhů, např. Bellerofontes s Pegasovou pomocí zabil obludu Chiméru a přemohl divoký kmen Amazonek.

Málokterá země se může chlubit takovou záhadou jakou má už dlouhá léta Skotsko se svou tzv. lochnesskou příšerou.
Jezero Ness (loch značí ve staré gaelštině jezero) leží v dolině Great Glen v oblasti Highland. Má rozlohu 55,6 km², je 34 km dlouhé a 1,5 km široké. Dosahuje hloubky až 305 m.
První zmínky o tajemné bytosti zde se objevily už v 6.stol. kdy byl jeden místní

KENTAUŘI-Napůl kůň napůl člověk. Byli to nezkrotní a divocí tvorové, které se nikdo neodvážil osedlat a byla čest se na ně posadit. Mnozí pod vlivem vína páchali násilné činy, ale kentaur Cheirón byl velmi moudrý a proto se stali i symbolem mužnosti, statečnosti a síly. Cheirón se díky své moudrosti stal učitelem mnoha řeckých hrdinů, učil je zejména tělesné

Dinosauři sice nejsou mytologickou bytostí o kterých v této rubrice píšu nejčastěji, ale zajisté patří mezi tajemné, protože veškeré poznatky o nich máme jen z dochovaných fosílií.

Znaky: Dinosauři (z řec.deinos sauros, tzn. "strašný ještěr" nebo "hrozný plaz") jsou skupinou živočichů ze třídy plazů, která dominovala

Draci jsou mytologická zvířata, která najdeme v mnoha dávných historických pramenech v různých zemích. Je zajímavé, že v různých krajích se popis a přístup k drakům liší. U nás jej známe (především z pohádek) jako nebezpečné zvíře, které je potřeba zabít zatímco v jiných zemích je drak posvátný a jeho zabití bylo přísně trestáno. Některé neevropské země měly představy o dracích jako o hodných a lidem pomáhajících tvorech. Stejně tak i jejich vzhled je rozmanitý. Někteří draci byli popisováni s více hlavami, v Číně měli zásadně jen jednu. Stejně tak se lišil počet nohou nebo jestli měli křídla.