Marieke | marieke blog

Nikdy nevíš kdo je na druhý straně - nikdy nevíš co se stane – něž se to stane – nikdy nevíš, na čí jsi straně, dokud se ti to nestane

Stovky proseb stovky omluv hodiny ticha – ve třináctý komnatě krátký psaní – pár drobných na stole pár hodin odříkání – válka je v nás – válka beze zbraní

Bitevní pole v mý hlavě neutichá – stále slyším prosby zjizvenýho břicha – stále tě cítím pod srdcem dýchat a tlouct - hloub a hloub

Necítím svou kůži nese zbytky těch – kteří prošli po hrotech nevinnýho těla / dneska po těch krocích zůstalo bahno a cesta zatemnělá

21 gramů dvě zlomený křídla 21 gramů ta šílená tíha - prázdny slova prázdný věty – tisíce jizev - vyhaslý cigarety - zbytečnej příběh - ztracený holky a zbabělýho kluka co na bílou zeď napsali non vulta

[ Pokračování článku ]

Poněkud se zpožděním, nechtělo se mi nic. Asi začnu věřit na nešťastnou třináctku. Celej rok s koncovkou 13 příšernej a 13. (a v pátek!) umřela Eliška.

Dvě hlavní poučení: 1) I když jste v právu a máte pro to důkazy, ale nemůžete si dovolit dělat bububu právníkem, tak máte smůlu. Více tady.

2) Nespoléhejte ani na lidi, o kterých jste si několik let mysleli, že jste si blízcí. A že vám třeba oplatí pomoc, když je blbě vám.

Další veselé události►Umřel mi první prarodič-babička z otcovy strany. I když jsme se moc nevídaly, tak vidět ji v nemocnici pár dní před smrtí bylo docela otřesný, nemohla jsem pak ani usnout. Ale na rozdíl od svého jako vždy sobeckého tatínka jsem aspoň přišla na pohřeb, ne, že by se mi dvakrát chtělo, ale pořád to byla moje babička

[ Pokračování článku ]

No, nebudu zastírat, letos to bylo jak návštěvností tak komentáři tak chabé, že pořád přemýšlím, jestli ještě příští rok pokračovat :-) Proto mě docela překvapilo, že momentálně je můj blog 11. nejčtenější mezi blogy na pise.cz, za což samozřejmě děkuji, ale někdy můžete zanechat i nějakou stopu ;-) Možná někoho odrazují moderované komentáře, ale rozhodně tu není žádná cenzura, nezvěřejňuju jen anonymy, kteří neumí slušně diskutovat, chronické rýpaly a pochopitelně nenávistné příspěvky. O komentáře lidí, co mě soudí podle jednoho článku aniž by tu evidentně někdy dřív byli taky moc nestojím, ale pokud alespoň napíšou k tématu nebo si článek přečetli, tak zveřejním také.

Jinak nejčtenější články tohoto roku zůstávají podobně jako loni:

[ Pokračování článku ]

Filip Topol se narodil 12. června 1965 v Praze v umělecké rodině. Jeho dědeček Karel Schulz byl spisovatel, otec Josef Topol dramatik, starší bratr Jáchym také významný spisovatel.

Filip nebyl jen zpěvák, ale i textař, spisovatel, básník a výborný pianista. Undergroundovou kapelu Psí vojáci, pojmenovanou podle indiánských válečníků z knihy T. Bergera Malý velký muž, založil už roku 1979 se spolužáky ze základní školy, Davidem Skálou (bicí) a Janem Hazukou (baskytara). Ve skupině se však během jejího působení objevili další členové a hosté hrající na saxofon, altasaxofon, kytaru nebo housle.

[ Pokračování článku ]

Pitomý, hnusný, utrápený rok :-( Děsím se, že ještě 4 dny zbývají, co se ještě stane. I když ten nový asi taky nezačne extra úžasně, protože se musím objednat hned ke třem doktorům
Od té doby, co nemám Elišku, chodím doma od ničeho k ničemu. Učení stojí, zakázky taky. Mám v hlavě úplně prázdno, nemůžu se donutit, nebaví mě to. Na druhou stranu jsou samozřejmě lidi, co jsou na tom hůř. Třeba na Vánoce můžu jít k prarodičům a Emči, jak jsme s mamkou na Štědrý den šly, když už teda doma nemáme ani psa. Na Silvestra za nimi asi půjdu taky. Loni jsem byla krátce před půlnocí domluvená s kamarádem. Samozřejmě dorazil pozdě, takže přesně o půlnoci jsem na ohňostroj koukala sama. Možná od toho se odvíjel celý následující rok :-/ A vůbec-vichřice (ne sněhová), déšť a 10 stupňů na konci prosince? Mě teda netrápí, že není zima, nesnáším mráz, ale je to čím dál divnější, vzhledem k tomu, že Velikonoce byly na sněhu. Jednou budeme dětem vyprávět, jak o Vánocích byl sníh a zima a o Velikonocích jaro...

[ Pokračování článku ]

Dnes žádnou koledu, ale jednu slavnou píseň pro všechny slušné lidi.

Napsal ji Bob Dylan v roce 1962 a vyšla o rok později na albu The Freewheelin' Bob Dylan. Ačkoli je často považována za protest-song, klade i řadu řečnických otázek o míru, válce a svobodě. Refrén "The answer, my friend, is blowin' in the wind" ("Odpověď se, můj příteli, vznáší ve větru") je nesrozumitelně dvojznačný-pravda může být tak jasná, že ji vidíš ve tváři, ale také může být neuchopitelná jako vítr.

[ Pokračování článku ]

Jsou to andělé trvale pobývající po vašem boku. Jsou to nebeské bytosti seslané přímo od Stvořitele, které se od lidí liší. Nejde tedy o naše milované zesnulé, kteří – když mohou konečně působit jako andělé – se nazývají duchovní průvodci. Naši zemřelí přátelé a rodinní příslušníci mají stejně jako všichni žijící nebo zesnulí své ego. I když mohou mít dobré úmysly, jejich vedení není tak čisté a důvěryhodné jako vedení ze strany strážných andělů, kteří jsou s námi od okamžiku narození do chvíle fyzické smrti.

Ať děláme v životě cokoli, naši andělé nás nikdy neopustí. Strážní andělé jako ochránci a průvodci zajišťují, že zůstaneme v bezpečí, budeme šťastní, zdraví a naplníme své životní poslání. Přesto, abychom uskutečnili tyto záměry, musíme jednat se svými anděly strážnými poctivě.

[ Pokračování článku ]

novější článkystarší články

vypnout mobilní verzi