Kolektiv autorů: Černá kniha komunismu I.

16. únor 2010 | 20.12 |

Na konci 90.let vydal kolektiv historiků a univerzitních profesorů (4 Francouzi, 1 Polák a Čech Karel Bartošek) toto dvousvazkové dílo. První díl se zabývá bolševickou politikou v bývalém SSSR a jejím vlivem v dalších evropských zemích, druhý, který jsem zatím nečetla je tuším o komunismu v Asii. Podtitul svazku zní Zločiny, teror, represe a záhy zjistíme, že bolševický totalitní režim v SSSR si nijak nezadal s německým nacismem. Sovětská diktatura si vlastně vyžádala mnohem více obětí než nacistické Německo, protože to fungovalo několik let, zatímco bolševismus několik desetiletí. Obě ideologie (jak nacismus tak bolševismus-vyhýbám se slovu komunismus, protože ten nikde ve své ideální formě ještě neexistoval) jsou stejně zrůdné.
První část knihy se jmenuje Stát proti svému lidu-a opravdu v SSSR si nemohl být jistý nikdo. Vše začalo Velkou říjnovou socialistickou revolucí (VŘSR) v roce 1917, která slibovala rovnost pro všechny, lepší podmínky dělníkům a rolníkům a další úžasné věci. Skutečnost byla samozřejmě jiná. Právě z této doby pocházejí první koncentrační tábory, které nevznikly až v nacistickém Německu, ale naopak v SSSR. Do tzv.gulagů v nehostinných krajích byli posíláni všichni "nepřátelé socialismu", žili, pracovali (a hlavně umírali) zde za strašlivých podmínek a na začátku 50.let byly dokonce přeplněné. Nebylo to tím, že by v SSSR žilo tolik nepřátel a jiných "živlů", ale tím, že represe a teror se nevyhnuly téměř nikomu.
Hned po VŘSR se bolševici postavili proti prostým rolníkům, kteří nesouhlasili se zabavováním (rozkolchozničováním) svých statků a půdy. Obětmi nebyli jen velkostatkáři, ale také spousta drobných rolníků a pracovníků v zemědělství. Navíc byli nuceni odevzdávat naprostou většinu úrody státu. To vedlo k několika velkým hladomorům, z nichž ten ve 30.letech si vyžádal 6 milionů obětí! Stát hladomory však potají schvaloval, protože se tím oslabil odpor venkovanů. Všechen teror (který začal organizovat už Lenin a později Stalin) prováděla tajná policie, jenž několikrát změnila svůj název (čeka, GPU, NKVD, KGB), ale její účel byl stále stejný. Když se vypořádala s rolníky přišli na řadu obchodníci, řemeslníci, etnické menšiny, kněží a věřící, političtí nepřátelé atd. Jistý si nemohl být vůbec nikdo. Policie měla dokonce při pátrání po "nepřátelích státu" splnit určité kvóty-proto bezhlavě zatýkali mnoho lidí na falešná udání nebo ve vykonstruovaných procesech, aby jich dostáli. Se "zrádci" byla běžně uvězněna, deportována nebo popravena celá jejich rodina (!), soudy prakticky neexistovaly nebo byl proces umělý a bez jakékoli spravedlnosti.
Mezi nepřátele se řadily i sovětské etnické menšiny-donští kozáci, Čečenci, Arménové, Kazaši, Tataři a další, kteří byli násilně stěhováni ze svých domovů a deportováni do táborů nebo nehostinných opuštěných krajů. Později se k nim přidali obyvatelé malých baltských zemí-např.Estonci, Litevci, Lotyši, kteří se bránili sovětizaci svých států. Časté také bylo, že je SSSR upřímně zvala do své země a když nic netušící lidé přijeli, byly jim zabaveny pasy a majetek a byli deportováni.
Na konci 2.světové války se bolševici zvlášť odporně zachovali ke svým vojákům, kteří byli zajati v Německu a teď se vraceli. Většina z nich byla považována za potencionální špiony a místo repatriace se jim dostalo odsunu do infiltračních táborů, kde již nebyli zajatcem nepřátelské, ale své vlastní země! Ani antisemitismus nebyl vlastní jen nacistickému Německu. I v SSSR proběhla spousta vykonstruovaných procesů s Židy (nevyhly se ani tehdejší ČSSR, kde v procesu se Slánským bylo ze 14 odsouzených asi 9 Židů). Záminkou byl Stalinův rozchod se svým blízkým bývalým spolupracovníkem Lvem Trockým, který byl židovského původu. "Trockisté" pak byli bráni za nejhorší nepřátele SSSR. Dále Stalin nechal židovskou manželku svého blízkého spolupracovníka, dobře známého Molotova, poslat na 5 let do gulagu a židovská manželka jiného blízkého spolupracovníka byla rovnou popravena za nějaké falešné obvinění. Oba s ním ale dál pracovali, jako by se nic nestalo!  A stejně jako v nacistickém Německu a jím porobených zemích bylo mnoho ředitelů, odborníků i lékařů židovského původu sesazeno ze svých funkcí a perzekvováni židovští umělci.
Represe, procesy i popravy se však nevyhýbaly ani samotným bolševikům. Jedním z prvních byl již zmiňovaný Trockij, který před svými souvěrci musel uprchnout do Mexika, kde byl však roku 1940 zavražděn. Paranoidní Stalin pak provedl několik dalších velkých čistek ve vlastní straně i v moskevské Komunistické internacionále (Kominterně). Tyto procesy se však netýkaly jen samotného SSSR, ale tajná policie a její agenti byli posíláni do mnoha dalších evropských zemí (Německa, Maďarska, Jugoslávie, Řecka, Polska, Československa, Francie atd.), aby ve zdejších komunistických stranách provedli čistky.
Zbytek knihy se věnuje snaze bolševiků získat vliv ve Španělsku a represemi v Polsku (ke kterému měl SSSR odjakživa špatný vztah) a dalších zemích Evropy.

Proč byl bolševický režim tak bestiální? Už Lenin (který nebyl žádný komunistický teoretik, ale od VŘSR do své smrti roku 1924 organizoval teror proti vlastním lidem) prohlásil, že teror a zabíjení je nutné, aby byla definitivně zničena a vymýcena bývalá společnost a mohla vzniknout společnost zcela nová. Po jeho smrti se do čela dostal stejně krutý a paranoidní Stalin. Teprve po Stalinově smrti a nástupu Nikity Chruščova v 50.letech (který však předtím nechal popravit svého politického soupeře o hlavu státu Beriju) ten největší teror opadl, ale bolševici si dál upevňovali moc prostřednictvím tajné policie, zatýkáním disidentů, propagandou atd., inu, i Československo toto zažilo.
Že se dodnes hodně mluví o nacismu je dobře, ale stejně tak by se nemělo zapomínat na bolševický teror, který si jak jsem již zmínila na začátku (aniž bych pochopitelně chtěla obhajovat nacismus) vyžádal ještě více obětí a zdecimoval spoustu zemí.  

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře