Vlastimil Třešňák: Klíč je pod rohožkou

19. březen 2011 | 20.11 |

Vlasta Třešňák je folkový písničkář, spisovatel, výtvarník a fotograf. Ačkoli je známější jako hudebník, jeho literární tvorba je také rozsáhlá a významná. Napsal několik románů a povídek, z nichž většina vyšla v exilu. V roce 1982 byl totiž nucen emigrovat, teprve po sametové revoluci směl zpět do vlasti. Klíč je pod rohožkou je vlastně autobiografický román, ačkoli Třešňák se zde objevuje pod jménem pan Prag. Odehrává se z větší části v jeho exilu-Frankfurtu a New Yorku. Mezi jednotlivými kapitolami jsou vzpomínky na dětství, dospívání a život před emigrací pana Praga.
Narodil se jako nechtěné dítě roku 1950 a vyrůstal s prarodiči v Karlíně. Jeho dědeček si přivydělával hraním na harmoniku v hospodě, kterou mu po komunistickém puči znárodnili. Když byl pan Prag starší, nechal si narůst dlouhé vlasy a chodil hrát na kytaru na Karlův most, což se policii moc nelíbilo. Později se začal scházet s disidenty v Bytovém divadle Vlasty Chramostové. Často v knize vzpomíná na "dramatika s knírkem, jehož ráčkování rád poslouchal". Kvůli jeho setkávání se s disidenty a podepsání Charty 77 ho začala vyslýchat StB. Jeden z estébáků, Kafka (v knize vystupuje pod jménem Kavka) dokonce přikročil i k fyzickému mučení, aby Třešňáka/Praga přinutil k emigraci (samozřejmě bez možnosti návratu)-pálil mu prsty hořící sirkou. 
Roku 1982 tedy odešel do Švédska a cestoval různě po Evropě, občas přespával v autě. Několik let žil ve Frankfurtu. V této knize však vypráví hlavně o svém druhém pobytu v USA na podzim roku 1989-cestou v letadle (aby měl peníze na letenku, musel zastavit svůj oblíbený fotoaparát) se seznámí s afghánskou zdravotní sestřičkou, která si pár měsíců v roce přivydělává v New Yorku jako taxikářka. Žena, které pan Prag přezdívá Nugra, jej navštěvuje v jeho oblíbeném Allen´s baru. Tam si pan Prag přivydělává vařením šunkofleků (hamspots), které jako dítě jedl doma pořád, protože na pořádné jídlo neměli peníze. Nugra Pragovi vypráví o válce v Afghánistánu a o tom, jak jejím lidem v uprchlických táborech chybí léky a zdravotní pomůcky. Pan Prag se proto rozhodne shánět potřebné věci, jde dokonce i na úřad OSN, ale všude (v Americe i později zpět v Německu a Praze) se setkává s nepochopením a nezájmem.
Druhou hlavní postavou je jeho kamarád pan Moritz, Čech židovského původu, který také žije v emigraci a maluje. Krátce po revoluci, která je zastihne v Nw Yorku, se vrátí do Čech, kde mu v restituci vrátili rodinnou pekárnu. Pan Prag se vrací pár měsíců po něm (pas do jeho vlastní země stojí 60 marek), ale i když se jeho oblíbený dramatik stal zrovna prezidentem, zažívá zde hlavně zklamání. 
Knížka je docela složitá na čtení, hlavně rozhovory pana Praga s panem Moritzem jsou občas až "ad absurdum" a chce alespoň základní znalosti o komunistickém režimu v tehdejší ČSSR (vlasti o "S" jinak), každopádně je to velmi zajímavý, hořkosladký vhled do života českých emigrantů.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře