Sofi Oksanen: Stalinovy krávy

Tento smutný román se vlastně dá brát ze dvou úhlů: za prvé jako příběh dívky Anny, která trpí všestravující zákeřnou bulimií, která ji prakticky cele ovládá a za druhé jako příběh Estonska od 2. světové války (linie, ve které vystupují Annini prarodiče a příbuzní) přes léta komunismu až po současnost. Stejně jako hlavní hrdinka je i autorka finsko-estonského původu a její knihy jsou považovány za kontroverzní, protože nešetří nikoho-Finy zde vykresluje jako náfuky, kteří, hlavně za totality, jezdí do Estonska za levným alkoholem a levnými prostitutkami ("mnoho žen se prodávalo i za punčochy a spodní prádlo nakoupené na Západě"), Rusko zde také nemá moc lichotivý obrázek, protože všechny pobaltské státy byly přes 40 let nedobrovolně přímou součástí SSSR a neidealizuje ani Estonsko. Nejde však o nějaký nenávistný pamflet či jen černobílé vidění, spíš o snahu upřímně vykreslit pohnutou historii této malé země včetně ne vždy ideálních vztahů s jeho velkými sousedy. Je to také příběh o odcizení a pocitu nikam nepatřit.

Annina matka Katariina se ještě v dobách komunismu provdá za Fina a odstěhuje se za ním. Ve Finsku je samozřejmě už tehdy (v 70. a 80. letech 20. stol.) úplně jiná životní úroveň než v jejím rodném chudém totalitním Estonsku. Přesto si Katariina na nový život vlastně nikdy nezvykne-má pocit, že místní ji mezi sebe nepřijímají a navíc ji stále sleduje tajná estonská, resp. sovětská, policie, jako každého, kdo odešel na Západ. Vlastně se do Estonska ráda vrací na návštěvy za rodinou a kamarádkou a Annu odmalička brává s sebou. Ta je kvůli Katariině zmatená-ve Finsku má od ní zakázáno byť se jen zmínit, že je napůl Estonka (podle její matky považují Finové Estonky za "štětky z Ruska"), ale zároveň je jí tato země díky častým návštěvám a kořenům v podstatě bližší. S přibývajícími lety se její stud prohloubí natolik, že se rozhodne tento pocit, stejně jako pocit vykořenění a toho, že se necítí doma ani v jedné zemi, přebít nárazovými záchvaty přejídání a následného zvracení (přijde jí, že je to jediný způsob, jak se toho "červa" hanby aspoň dočasně zbavit-vidíme zde také kontrast mezi ní, která si může koupit všechno, včetně spousty jídla ze supermarketu a pak jej vyzvracet, zatímco její sestřenky na estonském venkově marně touží i po tak obyčejných věcech, jako džínová bunda) a tak se dostane do bludného kruhu bulimie, se kterou však nehodlá bojovat, naopak, přezdívá jí "můj Pán" a svým šíleným stravovacím návykům podřizuje úplně vše, včetně partnerských vztahů.

S tím, jak sledujeme Annin život, sledujeme rovněž, jak život (čas) ubíhá v Estonsku - ačkoli většina stránek komunismu byla stinná (chudoba, šeď, poloprázdné obchody, špiclování a udávání), jako dospělá si Anna uvědomí, že staré časy, které definitivně zmizely po pádu SSSR, měly také něco do sebe, zatímco na přelomu 20. a 21. stol. se i z milovaného Tallinnu stává další "anonymní" a komerční západoevropské město plné reklam, supermarketů a moderních budov.

O autorce:

Sofi Oksanen., narozená roku 1977 ve Finsku, je vpravdě velice výraznou postavou tamní současné literární scény, a to rozhodně nejen svým extravagantním, skoro "cyber-gothickým" vzhledem. Vystudovala literaturu a dramaturgii a za svou práci získala různá ocenění. Ve svých knihách se zabývá především pohnutou a často  kontroverzní historií Estonska od 2. světové války, blízce spojenou s Ruskem (SSSR) a Finskem. Nebrání se ale ani jiným námětům, jedna z jejích knih, Baby Jane (taky jsem už četla a doporučuji), hovoří o velmi neobvyklém tématu domácího násilí a psychických poruch u lesbického páru (dokonce ani ve Stalinových kravách, což je její prvotina, bychom si ve finském originále nebyli jisti, jestli jsou Annini partneři vlastně muži-sama Oksanen je vdaná, ale považuje se za bisexuálku).

Český rozhovor s autorkou (především o jejím nejznámějším díle-Očista, na které se teprve chystám) zde.