Jaroslav Rudiš: Konec punku v Helsinkách

3. březen 2013 | 12.50 |

Olemu je 40, je rozvedený, s dospívající dcerou se nestýká a žije v jednom průmyslovém východoněmeckém městě, které do roku 1989 patřilo ke komunistické NDR. Většinu času věnuje svému "zaplivanému" baru Helsinky (ačkoli to název knihy evokuje, nejedná se tedy o hlavní město Finska). Jeho život je stejně prázdný a šedivý jako město, kde strávil celý život, ale má spoustu vzpomínek na časy svého divokého mládí, kdy punk byl opravdovou revoltou proti totalitní společnosti. Se svým nejlepším kamarádem Frankem, který do Helsinek často chodí, ale jeho duševní zdraví už dávno poznamenaly roky pití a halucinogenů, měli dokonce regionálně úspěšnou kapelu. Nejvíc však Ole vzpomíná na dívku, se kterou se v roce 1987 osudově setkal v Plzni na legendárním koncertu kultovní německé punkové kapely Die Toten Hosen. Její deník tvoří druhou linii knihy, ale odehrává se v jiném čase (ještě za komunismu) a na jiném místě-v "údolí dutých hlav", jak děvče přezdívá svému rodnému Jeseníku. Stejně jako Ole se proti nesvobodě bouří divokým životním stylem.
Třetí, jen krátkou, ale zato obzvlášť silnou část příběhu, tvoří "Hezký lidi manifest", který sepsala Oleho dcera. I ona revoltuje proti společnosti, kterou nesnáší, ale pro ni je to již kapitalismus.
Jaroslav Rudiš, který na sebe poprvé upozornil příběhem z podobně undergroundového prostředí Nebe pod Berlínem, popisuje ve svém depresivním románu punk v té nejsyrovější pdoobě, bezútěšnost totalitního, ale i nového zřízení a hlavně revoluci hlavních hrdinů, která jim však nikdy vytouženou svobodu, klid a štěstí nepřinesla...
Zajímavost: Slavný koncert v Plzni-Lochotíně je skutečná událost. Na stejném pódiu tehdy vystoupili jak již zmiňovaní punkeři "Tótni", tak třeba Michal David, což nakonec vyvolalo konflikt mezi "protisocialistickými živly" s číry a máničkami a "slušnými" návštěvníky. Velký článek o onom večeru 15. září 1987
zde.

Dotazníček ke knize

1. Proč jsem si vybrala právě tuto knihu?
Samozřejmě kvůli tomu punku :-) A líbila se mi i první kniha J.R. (Nebe pod Berlínem), ačkoli si ji už moc nepamatuji.

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným jménem).
Punk, syrovost.

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Rebelovat.

4. S jakou postavou bych se ztotožnila, případně kým bych chtěla nebo naopak nechtěla být.
Nechtěla bych vyrůstat v NDR ani ČSSR, i když ta atmosféra mezi tehdejšími punkery musela být zajímavá.

..taková asi opravdovější než dnes. Možná bych to chtěla zažít tak na týden :-) Celkem jsem se ztotožnila s manifestem Oleho dcery, ale určitě bych kvůli tomu nepoškodila ničí majetek :-)

5. Pokuste se v příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno pozitivum.
Hodně realistické ztvárnění doby, ve které se z větší části odehrává a pohled na specifickou subkulturu a na to, jak vypadala před 25-30 lety.

6.  A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize  vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize, ale třeba i v chování postav.
Všechny hlavní postavy byly, dalo by se říct, loseři :-) Ale mně pořád bližší než "hezký lidi" (asi proto, že jsem taky loser :-D).

O autorovi:

J. R. se narodil 8. června 1972 v Turnově a v dětství žil v Lomnici nad Popelkou. Po gymnáziu vystudoval pedagogickou fakultu TU v Liberci (obor němčina a dějepis), studoval i v Praze, Curychu a Berlíně, kde získal novinářské stipendium.
Za svůj život vyzkoušel spoustu povolání-učitel, DJ, manažer kapely, hotelový portýr, novinář...Nyní píše na volné noze a občas hraje v kapelách U-Bahn a The Bombers. Také píše texty skupinám Umakart a Lety mimo a v Divadle Archa uvádí literární kabaret.
Jeho první kniha Nebe pod Berlínem získala cenu Jiřího Ortena a byla přeložena do 5 jazyků. Mezi jeho další knihy patří kromě Konce punku...např. Grandhotel (podle něj byl natočen stejnojmenný film Davida Ondříčka), Bílý potok (přeložen i do angličtiny) nebo Potichu, s Jaromírem Švejdíkem (Jaromír 99) je také autorem komiksů o Aloisi Nebelovi, jenž byly rovněž úspěšně zfilmovány.


Zpět na hlavní stranu blogu

Moderované komentáře