Marieke | marieke blog

Tato příšera s neobvyklým názvem (olgoj znamená červovitý přívěsek nebo střevo, chorchoj červ) údajně žije v jižní části mongolské pouště Gobi. Údajně se jedná o velkého (půl metru až metr a půl dlouhého) písečného červa, který je schopný buď jedem nebo elektrickým výbojem usmrtit psa, velblouda, ale i člověka. Ačkoli jeho existence nikdy nebyla prokázána, mongolští kočovníci z něj mají bezmeznou hrůzu a prý i vyslovit jeho název přináší neštěstí.

[ Pokračování článku ]

Severští skřítci pocházejí ze skandinávské mytologie. Jedná se o bytosti malého vzrůstu (asi stopu vysokou), příbuznou vílám, trpaslíkům nebo některým druhům elfů. Většina mytologií od sebe rozlišuje trpaslíka a skřítka. Skřítci bývají menšího vzrůstu a žijí víceméně ve všech prostředích, trpaslíci jsou mohutnější, sveřepější a jejich sídlem bývají doly, opuštěné jeskyně a jiné podzemní prostory. Severští skřítci se zase zdržují v přírodě-v horách, pod vodopády, v lesích nebo fjordech. Mohou být i ochránci konkrétních stromů nebo rostlin.
Nejznámější typy severských skřítků jsou álfové, trollové a lesní skřítci. Dnes jsou různé druhy skřítků a trpaslíků známy hlavně z Tolkienových děl nebo fantasy her (World of Warcraft, Dračí doupě apod.).

[ Pokračování článku ]

Tato slavná mýtická bytost-napůl člověk a napůl býk je spojena s krétskou, konkrétně mínojskou mytologií a kulturou, která kvetla ještě před Řeckem. Tehdejší lidé byli předchůdci Řeků, ale dodnes se neví odkud přišli, možná z Malé Asie (dnešní území Turecka).
Nejslavnějším tehdejším králem byl Mínos, syn nejvyšších bohů Dia a Héry. Jeho manželka Pásifaé byla svedena bílým býkem a z tohoto spojení se pak narodil Mínotaurus. Za nevěru ji Mínos krutě potrestal-byla zašita do kravské kůže a rozsápána divokým býkem. Lidé se báli Mínotaurovy obří síly a krvelačnosti a král jej nechal zavřít v labyrintu, který postavil slavný vynálezce a stavitel Daidalos. Mínos ho pak chtěl udržet na Krétě, aby nikde nerozhlásil tajemství labyrintu, ale Daidalos uprchl pomocí křídel, která sestrojil (letěl s ním i jeho syn Ikaros, který přes varování vylétl příliš blízko ke Slunci, křídla se vzňala a on při pádu zahynul).

[ Pokračování článku ]

Název čupakabra pochází ze španělských slov chupar-vysávat a cabra-koza, tedy doslova "vysávač koz". Jedná se o tajemné zvíře, podle biologů moderní legendu, které se údajně vyskytuje v některých částech Ameriky, hlavně Jižní, hlavně v Portoriku (kde bylo spatřeno poprvé), Mexiku, Chile, ale i na severu v Maine. Tvor prý útočí na menší dobytek, hlavně ovce a kozy a saje jejich krev. Poprvé se něco podobného stalo roku 1975 v portorickém městečku Moca, kde se tehdy mluvilo o "upíru z Moca". Zabití zvířat bylo mj.přisuzováno satanskému kultu. Další útoky se odehrály i v jiných státech Latinské Ameriky, zabitá zvířata na sobě měla kruhové řezy a byla úplně vysátá.
Podle svědků je čupakabra ve velikosti malého medvěda a má na sobě ostny sahající od krku až po spodní stranu ocasu.
Některá pozorování:
Roku 2004 jeden texaský rančer zabil psu podobné zvíře, které útočilo na jeho dobytek. Zvířeti, kterému se zpočátku říkalo Bestie z Elmendorfu byly udělány DNA testy a vědci prohlásili, že se jedná o kojota s prašivinou nebo svrabem. V té samé době a oblasti se odehrály ještě další útoky na domácí zvířata a biologové z Texasu zjistili, že za nimi stojí kojoti se zvláštní formou svrabu. Jeden farmář chytil do pasti zvíře, které mu zabíjelo kuřata a krocany. Bylo popsáno jako podobné směsi bezsrstého psa, krysy a klokana.

[ Pokračování článku ]

Víly se objevují v mytologii Evropy už od raného středověku. Samotný název "víla" je slovanského původu. Pochází od slova viliti-být posedlý, bláznivý. Už v 6.stol.se objevily zmínky o uctívání nymf (v řecké mytologii vodní, horské a lesní bohyně či polobohyně). V Rusku se o nich dočteme v pramenech z 11.-12.stol. v souvislosti se zákazem jejich uctívání. Na Balkáně měly víly velký náboženský význam.
Pod křesťanským vlivem se začalo věřit, že víly jsou duše předčasně zemřelých dívek, zvláště těch, jenž spáchaly sebevraždu nebo se utopily. Pak jsou podobné bludičkám (podle pověstí blikající světélka lákající pocestné za noci do močálů, věřilo se, že jsou to duše zemřelých nepokřtěných dětí nebo čarodějnic).
Vztah víl k člověku může být pozitivní nebo negativní. Pověsti často vyprávějí o vílách, které kradou malé děti a místo nich do kolébek podvrhnou svoje, utancovávají mládence k smrti, lákají poutníky do močálů nebo jinak škodí a jsou škodolibé. V Srbsku však existovaly i víly, které mladé muže ochraňují, obdarovávají a mohou se za ně i provdat.

[ Pokračování článku ]

Mořské panny jsou známé mytologické bytosti. Lidská fantazie je vykresluje jako nebezpečné ženy i jako hodné "dívky", třeba populární disneyovská Ariel. Od H.Ch.Andersena známe pohádku o mořské víle, která se zamilovala do pozemšťana a kterou v ČR filmově zpracoval Karel Kachyňa. Ale vysvětlení toho, že námořníci prý mořské panny vídali může být mnohem méně prozaické-pravděpodobně se jednalo o různé mořské savce.
Slovo "mermaid" jímž se mořské panny v angličtině označují vzniklo ze staroanglických slov mere-moře a maid-žena, dívka. Stejně jako Sirény, mohou mořské panny na svůj krásný zpěv lákat námořníky. Místo záchrany z nich vymačkávají život nebo je berou na mořské dno do svých království.
První známé příběhy o mořských pannách se objevily v Asýrii cca 1000 př.n.l. Atargatis, matka asyrské královny Semiramis, byla bohyně, která se zamilovala do pastevce. Nakonec jej však zabila a to ji tak zahanbilo, že skočila do moře a vzala na sebe podobu ryby. Voda však nedokázala zamaskovat její božskou krásu a tak přijala podobu mořské panny-žena od pasu nahoru a dole ryba. Starší prameny však uvádějí i to, že Atargis vypadala jako ryba s lidskou hlavou a nohama.

[ Pokračování článku ]

Podle starověkého řeckého historika Hérodota žil v Egyptě bájný pták Fénix. Byl to podivuhodný pták: měl orlí tělo, purpurové a zlaté peří a obyvatelům slunečního města zvaného Héliopolis se ukazoval jednou za pět set let. Když Fénix pocítil blízkost smrti, obalil se do jakéhosi zámotku z myrhy a kadidla, z něhož se pak zanedlouho znovu zrodil: položil se na oltář Slunce, kde jeho kouzelný zámotek shořel. Z toho vzniklo úsloví "znovuzrodit se z vlastního popelu jako Fénix". Fénix se stal symbolem nesmrtelnosti, který si v podobě Krista později osvojila i křesťanská tradice. Ostatně se vyskytuje také v mnohých pohanských pověstech. Tvrdilo se například, že jeho peří, údajně nepotopitelné, používaly víly při vytváření plavidel, které jim umožňovalo plavit se po mořích bez nejmenšího nebezpečí i v nejprudších bouřkách.

[ Pokračování článku ]

Pegas je v řecké mytologii bílý okřídlený kůň, syn boha moří Poseidóna a Medúsy. Vyprávění o jeho původu se liší-podle jednoho vyskočil z těla své matky když jí Poseidón uťal hlavu, jiná verze vypráví, že vyskočil ze země na níž dopadla Medúsina krev.
Jeho druhem byl hrdina Bellerofontes, který ho zkrotil pomocí kouzelné uzdy, kterou mu darovala bohyně Athéna. O dobrodružství, která spolu zažili, vypráví mnoho příběhů, např. Bellerofontes s Pegasovou pomocí zabil obludu Chiméru a přemohl divoký kmen Amazonek.

[ Pokračování článku ]

novější článkystarší články

vypnout mobilní verzi