"Nejšťastnější část lidského života je ta, kterou strávíme ranním poleháváním v posteli."

Dr.Samuel Johnson (1709-1784)

Tuto knížku rozhodně nedoporučuji nadšeným ranním ptáčatům, workoholikům, moralistům, konzervám, ředitelům velkých podniků, kteří vykořisťují své zaměstnance a pochopitelně odpůrcům lenošení. Doporučuji všem ostatním ;-D 
Kniha plná břitkého britského humoru doplněna mnoha citáty, básněmi a úvahami slavných lenochů (G.K.Chesterton, Oscar Wilde, Robert Burns, Jerome Klapka Jerome, John Keats, R.L.Stevenson, Walt Whitman, John Lennon, Voltaire, Mark Twain...) je výborným průvodcem toho, jak "správně" lenošit a užívat si života, rozjímání, snění i zábavy. Zamýšlí se nad dopady průmyslové revoluce, dělnického hnutí, konzumu a kapitalismu, tudíž některým lidem může přijít buřičská až levičácká, ale autor neodsuzuje práci. Odsuzuje pouze práci do které chodíte s nechutí, jen abyste měli na zaplacení účtů a daní. Naopak vyzdvihuje dělat cokoliv, co vás baví, věnovat tomu kolik času je potřeba, být svým vlastním šéfem a žít skromně, tak aby se člověk nepachtil pro peníze jen aby si mohl koupit kdejaký výstřelek.

Za tu dobu, co si vedu tento blog a samozřejmě i dřív, jsem přečetla už hromady Kingových knížek. Všechny jsou super a každá by se dala zmínit. Nejradši mám asi To, Rose Madder, Tommyknockery, Christine a Osvícení. Nečetla jsem ale některé ty novější ani sérii Temnou věž, na kterou se ovšem v blízké době chystám. Nakonec jsem se rozhodla napsat o této knížce, protože mi přijde děsivě aktuální-něco takového, co se v ní popisuje se může stát klidně i zítra...

Tento politicko-dobrodružný thriller Dana Browna je stejně čtivý a napínavý jako jeho největší bestseller Šifra mistra Leonarda. 
Hlavní hrdinkou je Rachel Sexton, dcera úspěšného senátora a horkého favorita v prezidentských volbách. Rachel však v podstatě pracuje pro současnou vládu, dělá rešeršistku Bílého domu a s otcem má velmi chladný vztah. Jednoho dne je zničehonic pozvána na rozhovor se současným prezidentem USA, který ji pošle na Arktidu-NASA zde zrovna učinila ohromný objev-kus meteoritu na němž se zachovaly zkameněliny nepozemského původu, dokazující, že někde ve vesmíru je také život.

Ačkoli má tato knížka skoro 500 stránek, přečetla jsem ji rychle, z toho více než 100 posledních stránek dnes, protože je fakt strhující a čte se jedním dechem.
Politický thriller napsaný roku 2007 se odehrává na přelomu let 2011-12. Hlavním hrdinou je ropný geolog Ace Futrell, který dostane za úkol jet do Saúdské Arábie a zjistit, kolik ropy přibližně ještě zbývá v jejích polích. Ace by však raději, kdyby svět, hlavně USA, nebyl tak závislý na fosilních palivech a obrátil se k alternativním zdrojům energie, to je však nemožné prosadit kvůli vlivným ropným lobbistům, včetně saúdskoarabské despotické královské rodiny. V Bílém domě navíc sedí republikánský prezident obklopený křídlem neokonzervatistů, kteří mají z ropy vysoké zisky, potřebují se však dostat do Íránu a získat pole i zde.

Narodil se 19.března 1941 v Dánsku. Studoval filozofii, angličtinu a němčinu na univerzitách v Kodani, v USA, Tübingen i Mnichově. Na počátku 70.let začal přenášet buddhistické učení tzv.Diamantové cesty na Západ a stal se prvním lamou (buddhistickým duchovním učitelem) mimo Nepál a Tibet. Díky němu také vznikla řada meditačních center, dnes jsou i v skoro každém českém městě. Napsal řadu duchovních knih, příruček i cestopisů, hodně cestuje. Se svou ženou Hannah, která byla vyhledávanou překladatelkou buddhistických textů z tibetštiny do angličtiny, němčiny a dánštiny a sama učila meditační praxe, žil šťastně až do její smrti roku 2007. 

Moje cesta k lamům

V této knize lama Ole vypráví o své svatební cestě s Hannah roku 1968 do Nepálu a Tibetu.

Překlad: Jarka Vrbová
Ilustrace: Josef Mištěra
Vydal: Albatros, 1997

Dvanáctiletý Hans Thomas a jeho otec-bývalý námořník se vydávají z norského přístavního městečka do Athén, najít svou matku a manželku, která tam před 8 lety odešla a jediné, co o ní ví, je, že dělá modelku. Během cesty Evropou je podivný mužíček na jedné benzinové pumpě nasměruje do švýcarské vesničky Dorf a Hansovi věnuje na památku lupu. V Dorfu si chlapec zajde nakoupit jídlo do místní pekárny a od místního starého pekaře dostane tzv.kolibří knížku zapečenou v bochánku psanou tak malými písmenky, že se dají přečíst jen pod lupou. Klade však Hansovi na srdce, že příběh z knížky musí nvždy zůstat jen mezi nimi.

Kniha německého autora je zaměřena především na popis světových náboženství a duchovní hnutí a z nich vycházející směry z nichž některé jsou označovány za sekty. Přehledně je tu seřazeno křesťanství a s ním spojená hnutí (např.adventisté, Křesťanská věda, Evangelické hnutí, Exorcismus, Gnóze, Děti boží, metodisté, mormoni, Opus Dei, Svědci Jehovovi), islám, judaismus, hinduistické a buddhistické směry (ájurvéda, Hare Kršna, lámaismus, Osho/Bhagaván, sikhismus, tantrismus, zen...), ezoterické skupiny (např.ariosofie, Aleister Crowley, Mezinárodní hnutí Grálu, New Age, okultisté, rosenkruciáni, satanismus, šamanismus a spiritismus, templáři, teozofie) a další náboženství (animismus, mládežnická náboženství, scientologie, taoismus...). Ne všechno jsou samozřejmě sekty, ale je to zajímavý přehled různých duchovních směrů.

Vězenkyně chryzantémového trůnu. Tragický příběh japonské korunní princezny.

Fascinující kniha nejen o životě budoucí japonské císařovny Masako a jejím manželi Naruhitovi, následníku trůnu, ale i o Japonsku všeobecně. Je to vlastně literatura faktu, ale čte se jedním dechem. Po přečtení jsem ale cítila lítost. Nechtěla bych být princeznou. Možná tak v Evropě, ale v Japonsku určitě ne :-(
Masako Owada se narodila 9.prosince 1963 v rodině vlivného diplomata na ministerstvu zahraničí. Má ještě 2 mladší sestry-dvojčata. Kvůli otcově povolání se rodina často stěhovala. Jako malá žila Masako v Moskvě, v Japonsku byla jen krátce a střední školu dělala v Americe. Po jejím dokončení se bez problémů dostala na Harvard, kde vystudovala ekonomii. Její bývalí spolužáci a učitelé se kterými autor knihy, renomovaný investigativní novinář Ben Hills z Austrálie, který za svou práci získal již několik prestižních ocenění, na ni vzpomínají jako na velice inteligentní, bystrou a milou dívku, která hodně dřela. Občas si samozřejmě vyšla ven s kamarády, ale žádné excesy z mládí na ni média po zasnoubení s budoucím císařem nevyhrabala. Všichni také byli rozpačití z toho, že se nakonec rozhodla si Naruhita vzít-správně předpovídali, že to bude znamenat konec její kariéry a osobního života.

Tato kniha je velice užitečný průvodce a rádce, kterého je fajn mít při ruce. Mně tedy dala spoustu užitečných rad a pozitivních myšlenek.
Miluj svůj život navazuje na další autorčin bestseller Miluj své tělo. I zde je část, kterou se v předchozí knize zabývala a to zajímavý přehled toho, jak negativní myšlení, nálady a fobie mohou způsobit různé nemoci a fyzické problémy.

Ještě jednou k příběhu paní Ireny Sendlerové (marieke.pise.cz/130133-irena-sendler.html), která za 2.světové války spolu se svými pracovníky z podzemní organizace Žegota (Rada pro pomoc Židům) zachránila kolem 2500 židovských dětí.
Kniha redaktorky Anny Mieszkowské, která paní Irenu pravidelně navštěvovala až do její smrti v roce 2008 je nejen pravdivými vzpomínkami této úžasné ženy, ale doplněna i vyprávěním jejích spolupracovníků a zachráněných dětí, z nichž většina působí ve Společnosti dětí holocaustu, které nyní předsedá tehdy nejmladší ze zachráněných dětí-Elžbieta Ficowská (za zdi ghetta byla propašována jako půlroční miminko a po rodičích jí zbyla jen stříbrná lžička pro štěstí). Faktografická, ale velice čtivá a dojemná knížka je doplněna mnoha dobovými fotografiemi včetně úředních dokumentů a dopisů.
Ještě dlouho po válce o hrdinství paní Ireny vědělo jen málo lidí. I pro komunistický režim, který v Polsku po válce nahradil ten nacistický, byla nepohodlná, protože se hlásila k sociální demokracii (sice levicové, ale zcela vzdálené myšlence totalitního bolševismu) a v 60.letech 20.stol.se v Polsku opět rozhořel antisemitismus. O lidech, kteří za války pomáhali Židům se z různých důvodů mlčelo. Teprve po roce 89 se její příběh dostal na veřejnost a paní Irena se stala známou po celém světě, byla nominována i na Nobelovu cenu za mír.