Aneb o čem jsem psala tou dobou v minulých letech a chtěla bych pro zajímavost připomenout.

Srpen 2008

Šamanismus-Článek se základními informacemi o praktikování šamanismu, jeho aspektech, víře a oblastních variacích.

Srpen 2009

Ishmael Beah: Došel jsem daleko-Fascinující mrazivá kniha podle skutečných událostí-teprve 13letý chlapec z africké Sierra Leone byl naverbován armádou a stal se jedním z mnoha dětských vojáků.

...usoudila zřejmě ČSSD a hned po volbách se rozhodla odstřelit svého předsedu, který je dovedl k předčasným volbám, ve kterých vyhráli, byť s méně hlasy, než čekali, aby se k moci prodralo zemanovské křídlo. Bravo. Nepamatuji si, kdy nějaká jiná strana hned den volbách takhle zradila své voliče.

Dnes, ve věku 71 let, zemřel slavný americký muzikant, zakladatel kultovní psychedelic rockové kapely Velvet Underground a i na sólové dráze velmi úspěšný, Lou Reed.

Název steampunk (steam-anglicky pára) se sice začal používat až v 80. letech 20. stol., ale odkazuje k vlivům hlavně z 19. stol. a především představám tehdejších autorů o budoucnosti. 19. století má přívlastek "století páry", protože právě ta způsobila velký rozmach v dopravě a technologiích. Za "praotce" steampunku jsou považováni především spisovatelé Jules Verne nebo H. G. Wells, kteří jsou označováni i za průkopníky sci-fi všeobecně. Nejedná se však o sci-fi z daleké budoucnosti nebo jiných planet, ale tehdejší autoři jej umisťovali např. do viktoriánské éry nebo na Divoký západ, objevovaly se zde i post-apokalyptické prvky. Podle stránek SteampunkScholar patří mezi 3 nejvýznamnější knihy tohoto žánru Against the Day od tajemného spisovatele T. Pynchona, Leviatan od S. Westerfielda a Glass Books of the Dream Eaters od G. Dahlquista (všichni autoři jsou Američané).

Český dokument, 2013. Režie: Silvie Dymáková.

Ve svém druhém dokumentu se mladá režisérka rozhodla proniknout do prostředí předváděcích akcí pro seniory. Ačkoli z dokumentárně-filmařského hlediska jsem hodnotila na ČSFD "jen" třemi hvězdičkami, téma je zajímavé a je dobře, že se i díky tomuto filmu začalo o této problematice mluvit.

Co poslouchám: Dokončila jsem diskografii Bauhaus a teď nevím, co dalšího, asi Prago Union :-) A slíbila jsem jednomu z mých nejlepších přátel, že sem dám odkaz na jeho krásné (jak já říkám-EPIC) skladby na SoundCloudu, takže tady :-)

Co čtu: Viz rámeček O mně vpravo nahoře. Fucking Berlin jsem dočetla dnes a vůbec nenadchlo, nedoporučuju (viz můj komentář na ČBDB). Teď asi zkusím Atlas mraků, film jsem ještě neviděla.

Co sleduju: S trapným zpožděním jsem dokončila 6. sérii TBBT a začínám 3. GoT (ale kromě Tance s draky, který mám rezervovaný v knihovně, jsem četla už všechny knížky ;-) a s ještě trapnějším zpožděním 14 let jsem se předevčírem v noci podívala na Fight Club, protože jsem dostala chuť na Palahniuka a zrovna tuhle knížku u nás v knihovně nemáme.

První máničky, vlasatci a hippies v komunistickém Československu

Ačkoli 60. léta v ČSSR, která tak smutně skončila v srpnu 1968 okupací vojsk Varšavské smlouvy, byla považována za uvolněnější než jiné roky totalitního režimu, nebyla to tak úplně pravda. V roce 1966 se ÚV KSČ rozhodl prostřednictvím Veřejné a Státní bezpečnosti vyhlásit štvavou kampaň zaměřenou na mladé dlouhovlasé lidi, kteří byli papalášům trnem v oku kvůli evidentní inspiraci západní kulturou-kromě vlasů šlo také o způsob trávení volného času, hudbu, tanec, oblékání apod. Ostatně, tato mládež, zvaná máničky nebo vlasatci, měla podle komunistů i jasnou definici: "Charakteristickým rysem je pro ně ztráta společenských hodnot, bezvýchodnost v pohledu na vlastní místo ve společnosti, okázalý nezájem o jakékoliv společenské dění demonstrovaný rozedraným a odpuzujícím zevnějškem. Neupravené vlasy, špína těla i zchátralost oděvů a sklony k nadměrnému požívání alkoholických nápojů, tendence provokovat siláckými výkony při větších shromážděních jen dokreslují jejich celkový profil."

You seem very well, things look peaceful
I'm not quite as well, I thought you should know
Did you forget about me, Mr. Duplicity?
I hate to bug you in the middle of dinner
It was a slap in the face how quickly I was replaced
Are you thinking of me when you fuck her?

Cause the love that you gave that we made wasn't able
To make it enough for you to be open wide, no
And every time you speak her name
Does she know how you told me you'd hold me
Until you died, til you died
But you're still alive

Památky Nového Dillí-II. část

Humájúnova hrobka

►Jeden z prvních vrcholů architektury rané mughalské doby (2. pol. 16. stol.), stala se předlohou pro pozdější Tádž Mahál

►Vybudována vdovou po tehdejším císaři Humájúnovi, jsou zde i hroby jeho manželek, syna a dokonce i holiče

►Velkolepý komplex budov z červeného, černého a bílého mramoru s velkou zahradou se zavlažovacími kanály

Protože takovou hudbu poslouchal ON. Protože českej hip hop hrál vždycky v JEHO autě. Protože tenhle song na nás tak strašně moc seděl...

PU založili cca před 10 lety bývalí členové kapely Chaozz, která v polovině 90. let svými hity bořila české hitparády-rapper Deph, který si dnes říká Kato a DJ Skupla. Současné duo tvoří Kato s DJ Maro (jinak Gambrz Reprs). Na koncertech občas vystupují i s živou kapelou a mají vlastní nahrávací studium Strojovna.

boudicca.pise.cz/

Blog jedné ze stálic pise.cz, kterou ráda čtu i na Twitteru. Spousta zajímavostí jak o kulturních zážitcích, tak z cestování nebo třeba o dobrých čajích a čajování nebo o autorčiných potkáncích. Nechybí ani knižní koutek (víte, že mám ráda blogy knihomolů :-) a velmi zajímavá je rubrika všeho možného Inspirace.

Nemi Montoya je krásná, cynická a občas líná gothička a metalistka, která zbožňuje čokoládu, je pescitariánka a bojuje za práva zvířat. Jejími hrdiny jsou E. A. Poe, Tolkien, Alice Cooper, Darth Vader nebo Batman a z hudby ráda poslouchá tvrdé kapely jako Dimmu Borgir, Laibach, Opeth, Metallica, Slayer, ale třeba i The Cure nebo Tori Amos. Žije se svalnatým metalistou Grimem a mezi její nejlepší přátele patří úřednice Cyan (jméno podle extravagantní barvy vlasů).
Komiksy s touto úžasnou postavičkou začaly vycházet roku 1997 a jejich autorkou je norská kreslířka Lise Myhre. Oblibu si získaly po celém světě a vycházejí i v britském deníku Metro a různých skandinávských novinách. Jsou vydávány i knižně. Více info zde.