Krásný a dojemný příběh, který mě chytil za srdce vypráví o teprve 12letém chlapci Trevorovi, který dostane v hodině sociologie od svého nového učitele, zmrzačeného veterána z vietnamské války, Reubena úkol na téma vymysli jak změnit svět k lepšímu a snaž se tuto myšlenku uskutečnit. Trevora napadne zdánlivě jednoduchá myšlenka-udělat nějakému člověkovi (komukoli, kdo vypadá, že potřebuje

Vzpomínky dětského vojáka

NEW YORK, 1998

Kamarádi ze střední školy začínali mít podezření, že jsem jim nevylíčil úplný příběh svého života.
"Proč jsi odešel ze Sierra Leone?"
"Protože je tam válka."
"Zažil jsi ty osobně nějaké boje?"
"To v té zemi každý."
"To znamená, že jsi viděl kolem sebe pobíhat lidi se zbraněmi a střílet po sobě?"
"Jo, pořád."
"Cool."
Trochu jsem se pousmál.
"Mohl bys nám o tom někdy vyprávět."
"Jo, někdy."

Nebeský strom

Překlad: Soňa Nová
Vydala: Práce, 1978
Hlavní postavy: Harry Talvace-odvážný, temperamentní mladík, žije život plný dobrodružství a napínavých zvratů
Adam-Harryho věrný přítel
Benedetta Foscari-bývalá kurtizána, inteligentní a silná žena
Gilleis-Harryho životní láska
Ralf Isambard-lstivý, přísný, ale velice chytrý lord

Harry a jeho věrný přítel Adam žijí ve 13.stol. na hranicích Walesu, kde se táhnou vleklé spory mezi Velšany a Angličany.
Zatímco Harry Talvace je syn kameníka, Adam je nevolník. Z nepozornosti je jednoho dne chytí sir Roger a obviní je, že na jeho půdě pytlačili. Adamovi, jakožto nevolníkovi, hrozí, že mu bude useknuta ruka. Vzpurný a trochu i lehkomyslný Harry to však nemůže přenést přes srdce a s Adamem uteče.
Na dobrodružné cestě Anglií se jich ujímá důvtipná dívenka Gilleis, jejíž otec sežene hochům práci v Paříži. Roky plynou a Harry si přeje vrátit do neklidné Anglie, aby našel milovanou Gilleis. Vrací se do rodné země se svým chladným zaměstnavatelem lordem Isambardem a jeho družkou, bývalou kurtizánou Benedettou, která je však zoufale zamilována do Harryho.

O islámskou problematiku se zajímám už dlouho a v dnešní době je to velmi aktuální, když mnohé z nás při sledování médií napadne: Jak jsou na tom ženy v muslimských státech ve skutečnosti? Je všude normální, aby je muži kamenovali za to, že žena byla znásilněna? Jaký je vlastně názor žen samotných? Jsou se svou situací spokojené, protože v tom žijí už odmala, nic jiného nezažily a naopak západní země považují za zvrácené? Nebo jsou zde i ženy, které za svou rovnoprávnost bojují? Mnohá naše média jsou jak víme hysterická, navíc vzniká stále více xenofobních antiislámsky a antimultikulturalisticky zaměřených webovek (což by bylo na jiné povídání), takže co si vybrat? Možná je nejlépe podívat se na názor skutečných muslimských žen. A ten svůj přináší ve svém zajímavém románu mladá (ročník 1981) vystudovaná zubní lékařka Rajaa Alsanea, dívka ze Saudské Arábie, která příběh 4 muslimských kamarádek začala nejprve psát na pokračování po mailech. Zachvíli o její tvorbě diskutovala celá Arábie. Někteří jí spílali za volnomyšlenkářské a "nemravné" názory, jiní ji chválili a nakonec příběh vyšel knižně a byl přeložen do mnoha jazyků.

Devítiletý Bruno jednoho dne přijde domů a zjistí, že si musí rychle sbalit věci, protože celá jeho rodina-on, starší sestra Gretel, maminka a služebná Marie se musí přestěhovat kvůli práci jeho otce, který je vysoce postavený nacistický důstojník (toto slovo, stejně jako název místa kde žijí nebo lidí se kterými se stýkají však v knize ani jednou nepadne-Bruno ještě neumí vyslovovat a tak říká Oušic, Fíra....). Chlapci se v novém bydlišti vůbec nelíbí. Byl zvyklý na jejich krásný dům v Berlíně, svoje kamarády a tep velkoměsta. V "Oušicu" nejsou žádné děti, jen přísní a namyšlení vojáci ani žádná zábava-kromě dlouhatánského plotu, který se táhne někam do dáli a který Bruno vidí z okna. A také tam vidí ještě něco-za plotem je spousta podivných vyhublých lidí v "pruhovaných pyžamech". A jsou tam i děti. Bruno se potají vydá na výpravu kolem plotu a brzo se spřátelí se stejně starým Šmuelem, který za ním bydlí.

Ačkoli tato původem britská spisovatelka (od dětství však žije v USA) píše romány pro ženy, dalo by se říct, že je to trochu i červená knihovna, ale všechy její knihy, které jsem zatím četla nepostrádají dobrodružství a hlavně zajímavý pohled do historie v jejích různých obdobích od starověkého Egypta po 19.stol. mezi domorodými australskými kmeny nebo jsou alespoň hrdinové jejích děl minulostí zasaženi (nalezení starodávných svitků, hledání prapředků apod.) Její hrdinky jsou silné a odvážné ženy, které jsou i přes překážky za svým štěstím a osudem (např.Doktorka Samantha, kterou jsem četla před tímto románem vypráví dramatický příběh americké dívky, která v 19.stol.touží stát se lékařkou, v době, kdy ženy byly ještě běžně pokládány za méně inteligentní a zodpovědná povolání jako lékařství jim byla zapovězena).
Ale teď k tomuto románu. Odehrává se hned v několika slavných starověkých říších, které hlavní hrdinka, léčitelka Selené, během svého života navštíví, aby poznala svůj původ, který je obestřen tajemstvím.

Tento lehce hororový, místy až nechutný a především naprosto šílený příběh vypráví o novináři Carlovi, který má za úkol napsat sérii článků o syndromu náhlých kojeneckých úmrtí. Během svých návštěv u rodin obětí zjistí, že všude měli knížku světových básniček a říkanek pro děti otevřenou na straně 27-zde je africká ukolébavka a Carl záhy zjistí, že pouhé proběhnutí jejího textu v mysli

Drsně realistická až naturalistická kniha (zfilmovaná roku 2000 Darrenem Aronofskym) z drogového prostředí vypráví o osudu dvou kamarádů-Harryho a Tyrona a Harryho partnerky, bohémské umělkyně Marion. Druhá dějová linie se odvíjí kolem Harryho osamělé matky Sáry pro kterou je jediným potěšením v životě sledování televize.
Harry a Tyrone vyrůstají v nejchudší a kriminalitou nejvíce

Příběh o Černém hřebci (v originále Black Beauty) vyšel už v mnoha vydáních, byl zfilmován a patří mezi nejoblíbenější dětské knihy na světě. Jeho autorka, britská spisovatelka Anne Sewell (1820-1878) jej však původně nenapsala pro děti. Byl určen podkoním, stájníkům, kočím a jezdcům. V její době se mnoho lidí chovali ke koním krutě. Koně především nahrazovali stroje. Tahali drožky, omnibusy i koňky, vozy s mlékem a pekařské vozy, poníci často pracovali i v uhelných dolech. Na koních se tehdy ještě běžně válčilo. Museli snášet každodenní těžkou dřinu. Ani jezdečtí koně u bohatých rodin se neměli vždy nejlépe. Často podléhali přísné módě-například vzpřimovacím otěžím, které se jim nasazovaly, aby nesli krk vznešeně nahoře, ale zároveň omezovaly přirozený pohyb.

Tento velice napínavý  román, který se čte jedním dechem od začátku do konce (jako většina knih této autorky :-) se odehrává napůl v minulosti a napůl v současnosti. Hlavní hrdinkou je novinářka Jo Clifford, která píše článek o minulých životech. Aby jej pro čtenáře udělala zajímavější a přitažlivější, sama podstoupí takzvanou regresivní hypnózu. Nejprve má k tomu skeptický postoj,