marieke blog

Cybergothická subkultura vznikla v Anglii. Kombinuje prvky cyberpunku, gothiky, sci-fi a rave, její vyznavači poslouchají spíše elektronickou taneční hudbu než klasický gothický rock. Termín cybergoth poprvé v roce 1988 použila britská společnost Game Workshop pro svou RPG Dark Future, ale styl samotný se začal rozvíjet až o deset později. Inspirací byla i image Davida Bowieho v 70.letech.
Ve vzhledu cybergoths je běžná androgynie (nerozlišování mezi mužem a ženou). Dnešní cybergoths nosí především černé oblečení s prvky neonových barev stejně jako oblečení z reflexních materiálů a PVC a těžké boty na platformách. Jsou pro ně obvyklé barevné vlasy a piercingy. Někteří nosí i ochranné brýle (nejčastěji pilotské, ale ne na očích, nýbrž ve vlasech), plynové masky nebo lékařské roušky.

[ Pokračování článku ]

Co čtu: Světlo ve tmě od P.H.M. Atwater, která 3x prožila klinickou smrt a poté se začala zabývat výzkumem mezi lidmi, kteří zažili něco podobného-je to hodně zajímavé vyprávění o tom, co lidé viděli a zažili, když se na chvíli ocitli na "druhé straně". Jinak v poslední době jsem jedním dechem přečetla komiks Persepolis od Marjane Satrapi, který jsem nejprve viděla jako film (marieke.pise.cz/127954-persepolis.html), sbírku básní Karla Plíhala Jako cool v plotě a další detektivku od mé oblíbené Sue Grafton.

Co poslouchám: Úplně všechno možné, protože když mám čas a přístup na youtube (na svém stařičkém notebooku na kolejích si bohužel písničky pouštět nemůžu, protože to nestíhá a zamrzne) tak "hraju" 30 Day Song Challenge na FB.

[ Pokračování článku ]

San Zhi na nejsevernějším pobřeží Tchaj-wanu je vlastně kombinací UFO i duchů. Futuristickým vilkám, které zde byly postaveny pro bohaté turisty se říká UFO domky a podle místních tu prý straší duchové.
Areál San Zhi se začal stavět roku 1978 a měl být turistickou atrakcí pro bohaté návštěvníky. Projekt však byl zastaven už o 3 roky později kvůli nedostatku financí a hlavně několika tajemným smrtelným nehodám dělníků a architektů, kteří se na stavbě podíleli. Vláda dodnes z neznámého důvodu tají ke kolika přesmě úmrtím zde došlo i jména architektů. Podle místních (na Tchaj-wanu většina obyvatel věří ve starodávná čínská náboženství, buddhismus a jiné víry, které jsou spojovány s duchy) za nehody mohla socha "zlého" draka umístěná u vstupních bran. Podle jiné verze je pod San Zhi pohřebiště nizozemských vojáků, jejichž duchy stavba rozzlobila. Teď se tu prý pohybují i duchové lidí zemřelých při stavbě. Ať už to bylo jakkoli, o místo přestal být zájem, investoři od jeho výstavby ustoupili a turisté sem nikdy nepřišli. Pak byla lokalita prázdná a chátrala, stala se i terčem vandalů. Roku 2008 bylo rozhodnuto o demolici, i když proti tomu vznikla internetová petice požadující zanechat areál jako muzeum. O rok později bylo místo zbořeno a nyní je uzavřeno (podle jiných zdrojů se znovuobnovuje).

[ Pokračování článku ]

Jejich Bůh se nejmenuje Jehova, Kršna ani Aštar Šeran-jejich bohem jsou peníze a úspěch a lidi mezi sebe nelákají na duchovní otázky, ale na možnost vydělávat a být úspěšný jak v životě tak v práci (pro ně). Neprodávají knížky a časopisy na ulicích v podivném oblečení, ale chodí v saku, pořádají na oko seriózní přednášky na téma Jak být úspěšný nebo vám nabídnou Oxfordský test osobnosti, který taky nepůsobí vůbec sektářsky. Konkrétně bych se v tomto článku chtěla zmínit o dvou organizacích,které považuji za moderní sekty-scientolozích a Amway.

[ Pokračování článku ]

MyPower je projekt zaměřený na solární energii za využití ostrovního hybridního fotovoltaického systému. Jednoduše řečeno, člověk nemusí využívat placené elektřiny od ČEZu, ale zadarmo-ze slunce. Fotovoltaiku lze používat na chatách, v domácnostech i firmách. Jedinou investicí je nákup solárních panelů, které se umístí na střechu popř.brát elektřinu od solárních elektráren, které ale naše chytrá vláda dotuje nelogickým způsobem a mezery se musí doplácet tím, že se zdražuje elektřina od ČEZu.
Přítel má na chatě 4 solární panely, které utáhnou všechny důležité spotřebiče-dva PC a notebook, světla, nabíječku mobilu a foťáku, wi-fi anténu nebo bedýnky. V zimních měsících bylo pořeba doplňovat energii centrálou, ale jakmile začalo víc svítit stačilo centrálu zapnout před měsícem a půl, takže teď zvládají solární panely všechno samy.

[ Pokračování článku ]

Takže Praha (příští čtvrtek až sobota) je jistá, juch :-) Nevím, jestli jsem to tu psala, ale chvíli to vypadalo bledě, kvůli noze, už asi měsíc mě docela pobolívá a na 3denní lítání po památkách jsem to neviděla...ale učitelka mi slíbila, že mi dá volnější režim a nebudu muset jít všude :-) Asi budu teda průvodcovat Karlovu uličku, Klementinum a Betlémskou kapli (první den), kostel Nanebevzetí Panny Marie, Strahovský klášter a Petřín (druhý den) a pomník Jana Palacha (poslední). Díkybohu se budeme provádět jen mezi sebou (spolužáci), ale už se to radši drtím...naštěstí se o tom dobře povídá :-)

[ Pokračování článku ]

Chemoterapie. Slovo, které se vám vybaví, když se mluví o rakovině, jakožto jeden z nejčastějších postupů její léčby. Bohužel na rakovinu stále neexistuje účinný ŠETRNÝ lék-a pokud ano, tak není legální a lidé ho musí užívat potají, jinak by mohli být hnáni před soud. Pár faktů o chemoterapii: Chemoterapie je jedna z nejdůležitějších léčebných metod pro rakovinu, které byly v posledních několika desetiletích vyvinuty. Chemoterapeutické látky podávané nitrožilně jednou za několik týdnů patří mezi nejsilnější a nejtoxičtější chemikálie použité v lékařství. Když postihnou rakovinné buňky, umrtví také zdravé buňky těla a tím vyvolávají krajně nepříjemné a nebezpečné vedlejší účinky. Chemoterapeutické látky mohou způsobit hluchotu, selhání ledvin, krvácení a podlitiny, oslabení imunitního systému, zjizvení kůže, ztrátu vlasů, nauseu, zvracení a poruchy srdečního svalu. Mohou vyvolat i jiný druh rakoviny, i když potlačily původní chorobu.

[ Pokračování článku ]

Čs.film, 2010. Hrají: Ondřej Malý (Antonín), Kristína Farkašová (Klára), Martin Finger (Tomáš), Luboš Veselý (Pavel), Lukáš Latinák (Martin), Oldřich Kaiser (Janeček) a další. Režie: Radim Špaček.

A ještě jeden pohled do komunistické minulosti tehdejšího Československa. Toto silné psychologické drama se odehrává v 80.letech a hlavním hrdinou je estébák Antonín, který se svými kolegy-frajerským Martinem a nadřízeným majorem, kterého si střihl Oldřich Kaiser pravidelně vyslýchá disidenta Tomáše. Nutí jej k emigraci, ale Tomáš sveřepě odmítá. Ačkoliv má malé děti a manželku, která stojí za ním, i když k jejich běžnému životu patří i to, že je Tomáš čas od času na pár nocí zatčen, najde si milenku-půvabnou slovenskou jeřábnici Kláru se kterou se potají schází u spisovatele Pavla.

[ Pokračování článku ]

Tato slavná mýtická bytost-napůl člověk a napůl býk je spojena s krétskou, konkrétně mínojskou mytologií a kulturou, která kvetla ještě před Řeckem. Tehdejší lidé byli předchůdci Řeků, ale dodnes se neví odkud přišli, možná z Malé Asie (dnešní území Turecka).
Nejslavnějším tehdejším králem byl Mínos, syn nejvyšších bohů Dia a Héry. Jeho manželka Pásifaé byla svedena bílým býkem a z tohoto spojení se pak narodil Mínotaurus. Za nevěru ji Mínos krutě potrestal-byla zašita do kravské kůže a rozsápána divokým býkem. Lidé se báli Mínotaurovy obří síly a krvelačnosti a král jej nechal zavřít v labyrintu, který postavil slavný vynálezce a stavitel Daidalos. Mínos ho pak chtěl udržet na Krétě, aby nikde nerozhlásil tajemství labyrintu, ale Daidalos uprchl pomocí křídel, která sestrojil (letěl s ním i jeho syn Ikaros, který přes varování vylétl příliš blízko ke Slunci, křídla se vzňala a on při pádu zahynul).

[ Pokračování článku ]

Co poslouchám: Chytla mě nostalgie po gramodeskách, ketré máme doma. Gramofon má sice něco do sebe, ale přece jen v dnešní době se to už líp poslouchá z počítače, takže jsem si na uložto našla Půlnoc (bandzone.cz/pulnoc) a po několika letech hledání také jednu z mých nejoblíbenějších a zásadních českých desek-Hodina duchů od Jana Buriana. Pak mě zaujal Dežo Ursíny (cs.wikipedia.org/wiki/De%C5%BEo_Ursiny). A pobavila mě mamka, jak si prej můžu pamatovat tyhle věci a ne třeba Dádu (ale Dádu si náhodou taky pamatuju-Chytila jsem na pasece motýlka nebo Statistika nuda je
). A prý jsem jako malá ráda kreslila členy Pražského výběru, hlavně Čoka s patkou

[ Pokračování článku ]

Sice jsem už týden doma a příští týden taky vidím bledě (doufám, že mi pak spolužáci půjčí poznámky, no), ale na blog nemám sílu...nemám sílu na nic, asi tak 20 hodin denně spím, protože když jsem vzhůru tak mám chuť řvát jak je mi zle. Nejprve jsem si z toho dělala srandu, ale fakt na mě sedí příznaky prasečí chřipky

No nic, v pondělí se zas doplazím jako v posledních pár dnech už po několikáté k doktorovi s tím, že ani antibiotika nezabírají a že je mi pořád bídně. A v hlavě mám taky jak vymeteno takže nevím, kdy zas napíšu-třeba se mi bude chtít už zítra třeba ještě pár dní ne. Tak všem přeju příjemnější zbytek víkendu než mám já :-(

Tak, a teď už přímo k tématu (libere.blog.cz/1102/devaty-tyden-osudovy-hrdina). Přemýšlím, jestli na to časem nezaložím speciální rubriku Téma týdne, ale myslím, že se tyhle úvahy hodí i sem.
Nejprve bych chtěla zmínit něco o čem jsem určitě už někdy psala-a to, jak mě mrzí, že v dnešní době, abyste pohledali článek na internetu nebo reportáž v televizi o někom, kdo fakt něco dokázal. Ne, že by takoví lidé zmizeli ze scény a zájmu médií úplně, to díky Bohu ještě ne, ale uznejte, že když zapnete internet, televizi nebo si prolistujete časopis narážíte každodenně na nejnovější drby a zajímavosti ze života "selebrit".

[ Pokračování článku ]

novější článkystarší články

vypnout mobilní verzi

Marieke | marieke blog