Tádž Mahál je asi nejznámější historickou památkou Indie a jednou z nejpopulárnějších na světě. Od roku 1983 patří do Seznamu světového dědictví UNESCO a od roku 2007 je zařazen mezi sedm nových divů světa. Není to však žádný hinduistický chrám jako většina jiných indických památek, ale monumentální památník pro předčasně zesnulou manželku muslimského panovníka Šáhdžahána z rodu Mughalů (Mogulů), kteří v Indii vládli přes 300 let (1526-1857).
Jejich příběh (samozřejmě v romantické podobě) sepsal např.indický spisovatel Timuri N.Murari v knize nazvané prostě Tádž Mahal. Podle něj poznala dívka Ardžumant Banú (později přezdívaná Mumtáz Mahal-Vyvolená paláce) Šáhdžahána když jí bylo teprve dvanáct let a on byl korunním princem.

Majáles a pusy. Aneb zas je tu jaro je tu, lidi šílí :-D

Nevíte, proč jsem na Majálesy nechodila už dřív? Včera to byla peckovní bomba! :-D Pivko s holkama na dece, úžasné koncerty...No, popravdě, viděla jsem jen Annu K (zpovzdálí) a Sunshine, ale spokojenost největší. Anna je úžasná. Na to čím si teď prochází zpívala fakt dobře, šlapalo jim to a držím jí palce, ať je brzo dobře. No a Sunshini! DOSTALA JSEM PUSU OD KAYE!!!!!!!!

Co čtu: Stefanii Zweig: Shledání s Afrikou. (Podle její další knížky Nikde v Africe byl natočen i oscarový film). Je to napsané takovým zvláštním stylem, ale zajímavé. A těším se na A uzřela oslice anděla od Nicka Cavea! :-D

Co poslouchám: Tak různě. Od českýho punkrocku po zahraniční 80s ploužáky

eluin.blog.cz/

Velmi příjemná stránka přemýšlivého mladého muže. Kéž by takových lidí (a blogů) bylo více! Jeho blog je všehochutí, ale jen pro ty, co jsou ochotni nebo schopni se i hlouběji zamyslet nad tím, co Libor píše. Především jeho názory a postřehy v rubrice Úvahy a literární útvary rychlého nasazení jdou opravdu do hloubky (aniž by šlo o rozvleklé dlouhé psaní) a klidně bych autora poslala psát rovnou do (seriózních, samozřejmě) novin.

...aneb jak v tříminutovém spotu jedním dechem urazit seniory včetně vlastních prarodičů, obyvatele vesnic, leváky (ano, LEVÁKY nikoli levičáky), zavtipkovat si nad asociací Kundery s ženským přirozením a v podstatě označit levicově smýšlející lidi za nesvéprávná hovádka.

Petr Zelenka patřil vždy mezi mé oblíbené režiséry, ale co touhle propagandistickou rádobyvtipností předvedl mě fakt dostalo. Buď mu ruplo v kouli nebo dostal dobře zaplaceno jinak si neumím představit, kde přišel na nápad natočit takovou slátaninu. Na pubertální chování Mádlovo jsem již zvyklá už od dob Snowboarďáků, ale Issová mě taky překvapila. Nehledě na to, že si všichni tři odporují.

Jsou hrdí Češi, ale uctívají Hitlera. Jsou proti drogám, ale chlastají jak hovada. Každého, kdo je proti nim, označují za levičáka a bolševika, přitom sami fandí levicovým stranám. Nehledě na to, že jejich loga i kampaně jsou jen vykrádačky jejich nepřátel. Náckové si prostě odporují úplně ve všem. Pojďme se na to podívat blíže. (Abych předešla diskuzím, kdo je a není nácek-mluvím o radikálních extremistických neonacistech a samozřejmě vím, že každý skinhead nebo vlastenec NENÍ neonacista!).

Tak se nám počasí po minulém převážně deštivém týdnu konečně umoudřilo a vypadá to na opravdové jaro. Ptáci řvou, slunce pálí, alergici kýchají...ne, sranda :-) Konečně příjemné počasí bez unavujícího deště a šedých mračen (ne, že bych déšť neměla ráda, ale s mírou a o zamračených dnech bývám ještě unavenější než normálně :-/).
A pondělí jako vždy supeeer. Po škole na pivko a na papů a dnes jsme poprvé pili venku na lavičce, jej, to miluju. A příští středu Majáles OU! Zajímavé, že když jsem tam ještě studovala tak jsem na jejich Majálesu (ani žádném jiném teda) nebyla ani jednou, ale letos to snad vyjde. Především chci vidět Sunshine, Punk Floid, Annu K.a Rybičky 48 (i když...nic moc punk rock, přijdou mi děsně komerční v poslední době). Tak kdyby se někomu chtělo tak příští středu na Slezskoostravském hradě ;-)

  "Žijte dobrý a čestný život. Až zestárnete a podíváte se zpátky, budete se moci radovat podruhé."

  "Čím více se snažíme držet minulosti, tím směšnější a poničenější se náš život stává."

  "Nedopusťte, aby malá hádka zničila velké přátelství." 

  "Vztek a nenávist jsou jako rybářský háček. Je velice důležité se ujistit, že jsme se na něj nechytili."

 "Otevřete se změnám, ale neztrácejte své vlastní hodnoty."

Nejprve mi přišlo, že 99 Kč v předprodeji a 119 na místě je na jednu kapelu trošku moc (aspoň na mé sockovské poměry :-D), ale Charlie opět nezklamali. Poprvé jsem je viděla před pár týdny na Vsetíně a také byli super, ale jelikož hráli s více kapelami, byli omezeni časem. V Ostravě to ovšem rozjeli a i když koncert začal o hodinu později, hráli cca hodinu a půl, takže spokojenost veliká. Music club Templ byl úplně plný a atmosféra byla super! Kluci zahráli písničky z desky She´s a Good Swimmer i pár úplných novinek a 2x rozvášněnému publiku přidávali :-) Koncert zakončili jedinou českou písničkou Snídaně ve vaně. A nesmím zapomenout zmíni se o dokonalých sólech klávesisty Michala za které opravdu palec nahoru.

Ochutnávka k chystanému reportu z včerejšího koncertu

I'd like to move into your world,
I'd be your man and you my girl
I hope your door is never shut.

You're in my blood, please understand,
I fell in love, you're my best friend,
I can't pretend, I don't know why.

Magicky realistický příběh mistrného vypravěče Murakamiho vypráví o 15letém Kafkovi Tamurovi, který utekl z domova-a v hloubi duše doufá, že třeba najde svou matku a sestru, které odešly, když byl maličký a nechaly ho samotného jen s otcem-extravagantním šíleným sochařem. Na cestě se Kafka seznámí s dívkou Sakurou, ale nakonec zakotví v soukromé knihovně, kde ho pod svá křídla vezme sympatický pan Óšima, člověk nevyhraněného pohlaví a orientace, ale zato velmi inteligentní a přemýšlivý a správkyně knihovny, slečna Saeki, která stále žije ve vzpomínkách na svého milence, který tragicky zahynul před třiceti lety.

Prosím, aspoň jedinej den, kdy by mi bylo dobře. Aspoň fyzicky :-( Dneska jsem se regulérně bála, že zůstanu zamknutá ve škole, protože jsme končili z celé školy nejpozději, už tam zůstala jen paní uklízečka a já seděla půlhodiny v křečích na hajzlu. Já mám snad Crohna. No, to asi ne, to by mi bylo pořád ještě hůř, ale to není normální...odmalička! A hlavně když jsem v prdeli jako teď. Zajímalo by mě, co jsem v minulém životě prováděla chlapům :-D Ale mně jde spíš o to, že jsem sama tak nějak úplně...proto si každý večer píšu jen s ním. Protože nikoho jinýho nemám. Co z toho, že mám na Fuckbooku XY přátel a zapnuté icq

Asi jste o tom už slyšeli-poblíž ruské Katyně havarovalo letadlo s polským prezidentem Lechem Kaczynskym, jeho manželkou a téměř stovkou dalších vysoce postavených Poláků z řad politiky i armády. Delegace tam letěla uctít památku a 70.výročí masové vraždy 22 500 polských vojáků (včetně vysokých důstojníků) a civilistů, kterou spáchala sovětská tajná policie NKVD roku 1940. Až do roku 1990 Rusko tento zločin tajilo a běžně se myslelo, že na vině byli němečtí nacisté. 
Katyň je opravdu polským prokletím. Už podruhé za 70 let zde Polsko ztratilo část své elity.

Co čtu: Za víkend jsem konečně přečetla Kdo chytá v žitě, skvělou klasiku od Salingera, pak poslední díl ze série detektivek Kočka, která...od Lilian Jackson Braun (bohužel mám pocit, že tu poslední knížku pěkně "odflákla" :-( ) a  teď čtu Kafku na pobřeží od Haruki Murakamiho a je to perfektní!

Co poslouchám: Tak trochu se prohrabávám českými 80s (ne, nemyslím Míšu Davida :-D). Psí vojáci, Stromboli, Michal Prokop...A teď zrovna New Days Delay na myspace.

Na co se těším: Na další grilovačky u J., ale to až bude tepleji a na příští středu-opět koncert skvělých Charlie Straight, tentokrát v Ostravě :-)

Na co se netěším: Na průběžné testy, které brzo vyvrcholí zkouškovým a že budu muset opět řešit matiku.

Už kdysi jsem tu článek na toto téma psala: marieke.pise.cz/71157-alkohol-vs-marihuana.html a můj názor je stále stejný, ale musím se k tomu vrátit, protože tohle mě fakt dostalo: www.novinky.cz/domaci/196669-chyceny-kurak-marihuany-pokute-neunikne-bude-stacit-svedectvi-policisty.html

Ach, život je tak trapný, Bože, jak uprdnutí do soulože.

J.H.K., vl.jménem Jiří Hásek, se narodil 22.dubna 1960 v Praze. Žije tamtéž a v Brně. Mimořádně výrazný básník pražského undergroundu začal publikovat na začátku 80.let. Od roku 1978 do roku 1996 napsal 12 sbírek. BÁSNĚ jsou souborným vydání výborů Noci, po nichž nepřichází ráno, Leda s labutí a Dodatky...kde zařadil převážnou většinu básní ze svých sbírek. Některé Krchovského básně byly přeloženy do angličtiny, dánštiny, holandštiny, polštiny a němčiny. Po roce 89 publikoval v Tvorbě, ROKu, Voknu, Iniciálách, Souvislostech, Hostu, Literárních novinách nebo Revolver Revue. Za výbor Noci, po nichž nepřichází ráno obdržel v roce 92 prestižní cenu Revolver Revue. Od roku 2007 zpívá a hraje na kytaru v kapele Krchoff Band.

Sem dávám několik básní, které se mi líbíly nejvíc

To bejvávaly na koleji časy, už ráno začal večírek, někdo dal dvacet, někdo stovku a stavěli jsme Eiffelovku ze snů a z peří ze sirek...Pro mou skvělou spolubydlící na kolejích :-)

Jen takový noční výkřik do tmy: Chápaly byste, proč s váma 4 měsíce chodil chlap, kterému se na FB líbí skupina Brunety jsou nejlepší a přitom vy jste blond? Já teda ne :-/
Upřímně mi to zkazilo celý den, jsem fakt blbá. Měli jsme dneska opékačku na zahrádce, no, asi jsem se celou dobu tvářila jako bych spolkla citron a nebyla se mnou řeč. Ale ono fakt není příjemný zjistit, že s váma někdo chodil asi jen proto, že zrovna nebyla na obzoru nějaká lepší (resp.lepší bruneta...).

...kdyby existoval Facebook

Obrázek je hodně velký, takže dávám jen jako odkaz. Nutná je znalost angličtiny. Ale jinak super černý humor, smála jsem se u toho nahlas :-)))

images.flabber.net/files/lees_verder/ww2fbstyle.jpg

Za indigové děti bývají označovány děti, které se údajně narodily proto, aby udělaly svět lepším, mají jisté paranormální schopnosti a specifické chování a charakter, kterými se odlišují od ostatních dětí. Indigo je barva aury, která tyto děti provází.
Poprvé se tento termín objevil mezi stoupenci hnutí New Age a na konci 90.let přišli s první teorií o indigových dětech manželé Lee Carroll a Jane Tober ve své knize Indigové děti: Nové děti právě přišly. Jejich aurou se zabývá Nancy Ann Tape, která považuje indigovou, tedy temně modrou barvu za nejnověji se vyskytující v lidské auře – velmi sporadicky u lidí narozených v průběhu prvních dvou třetin 20. století, hojněji koncem 70. let, masově v posledních 15–20 letech. Podle jiných autorů se "indigoví lidé" vyskytovali již mnohem dříve, ve vlnách pak vždy v přelomových etapách lidských dějin.