A také dobrý sluha, ale zlý pán. Vezměme si příklad současného dění kolem ne/vyznamenání pana Jiřího Bradyho. Kromě ohromné podpory, která se mu dostala, se setkávám i s názory "v životě jsem o něm neslyšel, co udělal tak zásadního, aby dostával vyznamenání? Holocaust přežilo víc lidí, než jen on..." Pardon, ale vyznamenání se fakt neudělují podle toho, jestli o dotyčném Lojza z Horní Dolní někdy slyšel nebo ne a především, tento argument není v dnešní době validní. I kdybychom o někom nikdy neslyšeli, můžeme si prakticky kohokoli vygooglit. Tak se třeba hned dozvíme, že pan Brady kromě toho, že přežil Terezín a Osvětim, je ústřední postavou knihy Hanin kufřík, která vznikla na základě jeho vzpomínek na jeho sestru Hanu, která takové štěstí neměla. Kniha byla dokonce před pár lety i zfilmována.

Lvice nedávno psala, jak to chodí na pracáku. Tak s tím se tedy naprosto ztotožňuji. Vidím, že nejsem jediná, komu nikdy s ničím nepomohli a je to spíše otravná rutina. Nehledě na to, že stát fakt nevysávám, jediné, co mi platí je zdravotní pojištění, zajímavé ale je, že mě "kontrolují" 2x za měsíc a skoro si připadám jak nějaký zločinec...to by mě teda zajímalo, jestli takto jednají i s lidmi, co na rozdíl ode mě berou x různých dávek z různých úřadů, ale snahu nemají!

Zoofilní Karkulka. Homosexuální rytíř. Stařičký král, který zaprodal duši a teď si akorát přeje zemřít. Zlá, panovačná a nadutá Sněhurka. Soudruzi trpaslíci hlásící se k utlačované dělnické třídě....Jak v této neobyčejné knize hned několikrát zazní, příběhy chtějí být vyprávěny a zejména pohádky mají magický vliv tak dlouho, jako existuje lidstvo. Už odpradávna do nich lidé promítali své představy, sny, přání, strachy a také životní moudrost a poučení. V minulosti rozhodně nebyly vždy primárním a cílovým publikem jen malé děti, a proto byly také nesrovnatelně drsnější, nebyly vždy jen útěkem do říše fantazie, kde všechno dobře dopadne. Mnoho odborníků v nich například zdůrazňuje skryté sexuální motivy apod.

...jelikož to, co v poslední době předvádíš-sice jsi s tím začal brzy po svém zvolení, ale teď už to začíná být neúnosné, rozhodla jsem se ti napsat otevřený dopis. Nevykám ti, protože za prvé můj prezident teda fakt nejsi a za druhé si tě nevážím. Abychom si hned ze začátku rozuměli, nepatřím k, jak ty říkáš, fašistické pražské kavárně, ani nejsem, jak říkají tví voliči, když ti někdo něco vyčte, frustrovaná z toho, že nevyhrál KS. Ono je totiž celkem logické řešit to, co provádí prezident (tedy ten, kdo prezidentské volby vyhrál) než řešit toho, kdo je nevyhrál :-D Takže teď se doufám chápeme a hned k věci, hned ti vysvětlím, proč nejsi můj prezident a proč si tě nevážím.

Poté, co 3 roky zpátky odešla za duhový most Eliška, mamka rozhodla, že dalšího psa už nechceme. Stále tedy máme u babičky a dědy Emilku, teď už mopsičí stařenku (nikdo neví, kolik jí přesně je let, ale naštěstí kromě obvyklých neduhů postarších psů je zatím v pořádku). V září před 2 roky jsme si pořídily alespoň papouška-samičku pyrury perlového (červenobřichého) Bibinku (narozenou v květnu 2014)...i když slovo alespoň asi není úplně přesné, protože sice se s papoušky nemusí chodit pravidelně ven (ačkoli mnoho chovatelů jim pořizuje a učí je na kšírky a můžou tak chodit třeba na zahradu, aniž by hrozilo, že uletí), tak je to snad ještě větší zodpovědnost než pes. Zrovna pyrurám se přezdívá "malí velcí papoušci", protože povahou jsou již podobní velkým papouchům typu žako nebo kakadu, o kterých je známo, že na svých páníčcích (nebo často jen na jednom jimi vybraném člověku, kterého prostě mají nejradši) visí opravdu celým srdcem a časté jsou případy, že se papoušek po smrti nebo změně majitele začne sebepoškozovat. Doma potřebují spoustu pozornosti.

Simon Mawer se narodil 18. září 1948 v Anglii, od roku 1977 však žije v Itálii. Vystudoval zoologii na Oxfordu a většinu života pracoval jako učitel biologie v různých zemích, nyní ji vyučuje v Římě. Asi i proto vydal svou knižní prvotinu, román Chiméra, až po čtyřicítce, v roce 1989. Mezinárodně známým se stal díky knize Mendelův trpaslík (1997), jejíž filmová práva vlastní Barbra Streisand. Pro české čtenáře je zajímavé, že jak Mendelův trpaslík, tak román Skleněný pokoj (2009), který byl nominován na prestižní Man Bookerovu cenu, se z větší části odehrávají v českém prostředí. S. M. je ženatý a má 2 děti.

Já jsem od něj zatím přečetla tyto tři:

Tak mohlo to dopadnout i líp i hůř, jako většinou, klasika :-) Ale vlastně jsem celkem spokojená (zatím...ještě mají dost času to podělat :-D), hlavně proto, že si (konečně!) o dost pohoršili komunisti, kteří teda podle mě měli být zakázaní hned po roce 89 a že se kromě Tomia (resp. kandidátů jeho strany) nedostali do krajů všechny ty bizarní postavy, které vsadily celý program na islám a uprchlíky (někdo spočítal, že v ČR letos kandidovalo cca 3500 lidí za tzv. antiislámské strany, tj. 8 lidí na jednoho urprchlíka, lol)  a celou dobu vyřvávali, že mluví za 90 % obyvatel...hm, tak asi ne :-D Obzvlášť mě potěšil magor Konvička (ten teda kandidoval do Senátu) na předposledním místě, chichi. Taky jsem ráda, že Brňáci si znovu nezvolili Haška.

Buni je sice roztomilý králíček, ale věčný smolař. Kvůli své naivitě je neustále tvrdě konfrontován s reálným (byť bláznivým-žije mezi jednorožci, živými plyšovými hračkami, jídlem i rostlinami a dalšími prapodivnými postavičkami) světem, jeho dobré úmysly většinou dopadnou katastroficky a ani u své milované nemá štěstí. Přesto zůstává nezdolným optimistou. Buniho táta, BuniDad, je jeho pravým opakem-neoholený drsňák, kterému v puse nikdy nechybí cigareta a zbožňuje slaninu, kafe a pivo. Nejlepším Buniho kamarádem je Dogi, pes, který ačkoli používá kolečkové křeslo, dokáže Buniho vždy zachránit.

Komiksy s Bunim a jeho přáteli začaly vycházet online roku 2010 a jejich autorem je americký kreslíř a fotograf Ryan Pagelow, který žije se svou manželkou, synem a dcerou v Chicagu. Více na stránkách www.bunicomic.com a www.webtoons.com.

Narazila jsem na článek Boudiccy, kde oznamuje, že se hodlá přestěhovat na Blogspot (Blogger). Popravdě jsem o tom taky uvažovala-ne o přesunutí celého tohoto blogu, ale spíš takový doplňkový, kde bych psala i anglicky, ale nakonec jsem se k tomu nikdy nedostala. Boudicca vysvětluje své důvody hlavně "ustrnutím" serveru pise.cz někdy v roce 2007. Je pravda, že blogspot je modernější a asi nabízí více možností...teď jsem si tam blog (nic tam není, bylo to jen na zkoušku, abych se mohla podívat, jak to tam funguje) založila a moc jsem se v tom teda nevyznala Určitě by to šlo, kdybych tomu chvilku věnovala, ale nakonec to asi nechám tak (tedy svůj blog tady).

You may say I'm a dreamer, but I'm not the only one. I hope someday you'll join us and the world will be as one.

Pročítala jsem si komentáře, které mi unikly, když jsem je pravidelně nekontrolovala a pod článkem, kde si dělám legraci z toho, že někteří lidé věří na nadvládu iluminátů se mě pán ptá, jestli náhodou nejsem židovka-asi došel k závěru, že tím, že popírám existenci iluminátů, chci zamaskovat, že jsem ve skutečnosti židozednářka, která k nim patří :-D Tak židovka teda fakt nejsem, ani žádné Rothschildovy v rodokmenu bohužel nemám, jó, to bych byla za vodou Nejsem ani křesťanska, ani ateistka, ani wiccanka ani buddhistka, jednu dobu jsem se kamarádila s krišňákama (mám tu ještě i rubriku) a doteď, když potkám průvod, tak s nimi pokecám a koupím si knížku, ale bydlet někde na farmě jen v jejich společnosti, to by mi asi brzy hráblo.

Jak už název napovídá, v krajských volbách se volí do krajských zastupitelstev a volíme tam lidi, kteří slibují (tedy ještě lepší než slibovat, je mít nějaké konkrétní plány, že ano), že udělají něco pro kraj, kde žijeme a vytvoří z něj lepší místo k životu. Všechno tedy na krajské úrovni. To znamená třeba, jak podpořit investice a tím zaměstnanost. Postavit nový obchvat nebo opravit silnici. Jestli bude potřeba více školek, základních a středních škol nebo jestli je demografická situace taková, že se některé uzavřou. Jak nalákat do kraje turisty. Kde získat prostředky pro vybavení nemocnic. Jestli budou krajské a městské úřady transparentní. Jak se starat o životní prostředí. A tak bych mohla pokračovat, témat k řešení je samozřejmě na krajské úrovni spousta.