Tak dnes píšu naposled ze svého pokoje :-( Sice je to dvoulůžák, ale jelikož jsem tu měla spolubydlící jen loni první semestr tak už jsem si zvykla tu být sama, ale teď sem nastěhují nějaké Erasmáky myslím a já se musím přestěhovat o patro výš za nějakou slečnou a moc se mi nechce Dneska jsem si už přestěhovala věci (slečna tam ještě nebyla), ale mají tam tak perfektně vyřešenou zásuvku :-/ že jsem ještě tady ve svojem, abych mohla být na notebooku, nemám tady prodlužovačku ani dost dlouhý kabel do přípojky. Ale přítel mi zítra obojí vezme od sebe z domu

 Nevýhodou ČR je, že ICQ a klienty závislé na jeho protokolu u nás používá prakticky KAŽDÝ (tedy hlavně mezi mladými). Uživatelů ICQ je u nás nejvíc na světě. Proto ani lidé, kteří by chtěli, nemůžou používat jiné protokoly (Jabber, MSN apod.) nebo jen jako doplněk ICQ, protože tam prostě nemají dost kontaktů. Kromě ICQ jsou ale oblíbené i další IM (instant messengery) jako QIP, Miranda,

Kdybych tady měla psát o každé Deaverově knížce, kterou jsem už přečetla, bylo by jich tady až moc a tak namátkově vybírám Dvanáctou kartu, kterou jsem četla minulý měsíc a Dívčí hrob, který jsem dočetla včera.
Hlavní hrdinkou Dvanácté karty je černošská středoškolačka Geneva Settle, která pátrá po osudu svého prapředka, propuštěného otroka Charlese, který dostal od svého bývalého pána malou farmu a angažoval se za občanská práva, ale pak byl za nejasných okolností obviněn z krádeže peněz z fondu pro propuštěné otroky a z vraždy.

 Není třeba diskutovat o důležitosti školního vzdělání, připravuje nás na budoucí povolání, socializuje nás, rozvíjíme zde základní dovednosti (na zakládce) a znalosti, ale učí nás všechno? Bohužel, naše školy jsou stále převážně založeny na bezduchém biflování mnoha věcí, které nám asi k ničemu nebudou, zato na zejména naši novější historii a různé souvislosti se zapomíná. (Přesto si ale troufám tvrdit, že pořád je naše školní vzdělávání lepší než třeba v USA, někteří Američané prý ani nedokážou ukázat svoji zemi na mapě :-). Škola nám ale nemůže nacpat do hlavy všechno, stejně důležitý je zájem mladých lidí samovzdělávát se, číst knihy a (seriózní) noviny, zajímat se o svět kolem sebe. Bohužel je jich plno, co se radši zajímají výhradně o auta/kosmetiku a přečtou si tak akorát Blesk.

Co poslouchám: Zamilovala jsem si Tristaniutristania.webnode.cz/ A jinak mě čeká další stažený gothic metal-Xandria a Within Temptation a nějaká kompilace gothic rocku, kde sice neznám ani jednu kapelu  tak jsem zvědavá :-)

Co čtu: Pro změnu Jefferyho Deavera :-DTentokrát Dívčí hrob-a jako tradičně u něj SUPER! Čte se to jedním dechem.

Kámoška mi půjčovala knížku Horoskopy (nejen) pro úspěšné od Jarmily Mandžukové a na konci každé kapitoly je pár citátů od slavných osobností daného znamení. Pár nejzajímavějších jsem vybrala :-)

Fantazie je důležitější než vědění. (Einstein)

Proboha, radujte se více! To je jediný a nejspolehlivější lék na všechny nemoci. (Gogol)

Někteří lidé jsou jako nuly, musí před nimi stát nějaká cifra a pak se jejich hodnota zdesateronásobí. (Balzac)

V drobných věcech se spolehni na rozum, ve velkých věř srdci. (Freud)

Pro mou lásku

Oh thinking about all our younger years
There was only you and me
We were young and wild and free
Now nothing can take you away from me
We've been down that road before
But that's over now,
you keep me coming back for more

Baby you're all that I want
When you're lying here in my arms
I'm finding it hard to believe
We're in Heaven

And love is all that I need
And I found it there in your heart
It isn't too hard to see
We're in Heaven

 Ach jo :-( Ráno jsem se vzbudila bolestí a myslela jsem, že se mi rozjel zánět močového měchýře. Teď už je mi líp, moc to nebolí, ale mamka si myslí, že bych zítra měla jít k doktorovi pro antibiotika.

Ačkoli už nestuduju AJ a literaturu, rozhodla jsem se, že seznam povinné a doporučené četby dojedu ať si aspoň rozšířím obzory když už nic :-(

Tento nejznámější román kalifornského spisovatele, dramatika a novináře Johna Steinbecka vyšel roku 1939 a o rok později získal Pulitzerovu cenu. V tom samém roce byl zfilmovám Johnem Fordem a hlavní roli zde hrál slavný Henry Fonda.
Hrozny hněvu se odehrávají během hospodářské krize 30.let a vypráví o rodině Joadových, oklahomských farmářích, kteří pracují na pronajatých polích. V jednom roce jim ale úrodu zničí horka a zároveň majitelé polí zjistí, že místo lidí jsou užitečnější traktory a další technika. Joadovi, stejně jako spousta dalších rodin, tak ze dne na den ztratí práci i domov. Doslechnou se, že ve vzdálené Kalifornii se hledají česáči ovoce a bavlny a vydají se se starým náklaďákem na strastiplnou cestu.

Podivně rychle vystudovaní absolventi, zmizelé diplomky, bakalářka uznaná jako rigorózní práce jen proto, že její autor zvětšil rozsah tím, že roztáhl řádky a zvětšil písmo, ztracený index, opsané práce...skoro každý den se dozvíme něco nového o skandálu kolem právnické fakulty na ZČU. A jak to tak bývá, okamžitě se objevily různé vtípky. Pár jich sem házím :-)

Tak ještě jeden článek k listopadovému výročí pádu totality. Na začátek vám klidně řeknu, že za
a) Mé politické názory jsou mírně doleva a kdyby u nás fungovala SLUŠNÁ sociální demokracie tak ji volím, ale z afér okolo ČSSD (stejně jako okolo ODS) jsem akorát tak znechucená.
b) Líbí se mi myšlenka anarchie, ale jsem toho názoru, že by fungovat nemohla. Demokracie, i když má taky své nedostatky, je přece jen nejideálnější forma vedení státu.
c) Na kapitalismu vidím spoustu chyb, ale rozhodně jsem pro svobodné podnikání (komu by se líbilo, kdyby léta budoval nějaký podnik a pak mu ho sebrali?).
d) Jsem euroskeptik.
e) Často čtu články na antifa.cz a souhlasím s nimi.
Dělá to ze mě komunistku? NE!!! Komunisty (zvlášť těmi mladými, kteří jsou úplně mimo) opovrhuju a nesnáším je stejně jako nácky!

Tato krásná píseň vznikla v 60.letech původně jako song pro jeden z dílů seriálu Píseň pro Rudolfa III., ale záhy se stala symbolem odporu k okupaci ČSSR sovětskými vojsky v srpnu 1968. O 21 let později ji Marta Kubišová, jedna z mnoha skvělých umělců perzekvovaných komunistickým režimem, zpívala pro davy lidí v Praze během Sametové revoluce, jejíž 20.výročí si dnes připomínáme a je aktuální dodnes. Více o vzniku písně na www.praha.eu/jnp/cz/extra/rok_68/zpevaci/kubisova.html

A když už jsme u toho-autentické záběry (v překvapivě dobré kvalitě) z demonstrací na přelomu let 88-89, které předznamenávaly pomalé, ale jisté hroucení se komunistického režimu.
www.youtube.com/watch
www.youtube.com/watch

Loni touto dobou, kdy si připomínáme 20.výročí pádu komunismu, jsem psala o písničkáři Jaroslavu Hutkovi marieke.pise.cz/86484-jaroslav-hutka.html, dnes si připomeňme dalšího muzikanta, který se stal symbolem odporu proti totalitnímu režimu-Karla Kryla.
Narodil se 12.dubna 1944 v Kroměříži

Potěšení nejen pro oči, ale i pro uši-aby tu nebyly jen obrázky, přidávám ke každé z těchto nádherných div písničku od její skupiny. Enjoy :-)

Cristina Scabbia (Lacuna Coil)

brumbrumbrum.pise.cz/

Příjemný blog autora, kterému sice už dávno není -náct, ale rozhodně píše zajímavěji než mnozí teenageři s foteškami a krvavými obrázky. Patří tedy mezi tu věkově starší gardu na pise, jejichž články si vždycky ráda přečtu

Sázím, sklízím, na každou půdu útočím, v lánech týdny v letošní sklizni zúročím...Vždycky když hraju FarmVille tak si na tuhle senzační písničku vzpomenu :-D

O víkendu jsem nepřednastavila žádné články takže nevím, kdy zas něco smysluplného napíšu. Na koleje se totiž vracívám až večer

Co poslouchám:Tak jsem zjistila, že v PC nemám snad žádné veselé a optimistické písničky. A přestože takoví Sopor nebo Neurosis jsou sice geniální tak moji náladu už delší dobu nevystihují :-) Přemýšlela jsem, co si stáhnu a rozhodla se pro Beatles. Sice taky mají pomalé smutné písničky, ale jinak patří mezi kapely s optimistickými a veselými písničkami pro které je tolik lidí dodnes miluje. Takže teď poslouchám jejich největší hity a potom půjdu na další klasiku všech klasik-Queen.

Dnes jsou to přesně 2 roky, co jsem tento blog založila :-) Počítadlo jsem přidala o 2 dny později. Doufám, že ještě pár roků vydržím, protože vždycky když čtu blogy, kde se autorky dělí se čtenáři o své zážitky s těhotenstvím, porodem a děťátkem, tak bych jednou taky chtěla tady o tom psát...ale to je velmi vzdálená budoucnost, už jen proto, že jsem ve svých skoro 23 letech zase v prváku (první dítě jsem chtěla v pětadvaceti, ae to už asi nestihnu) :-/ Ale to je velké OT (off topic), zpátky k blogu.

Tak jsem se tak hrabala starými věcmi a našla jsem seznam, kde jsem si vypsala vtipné sms, které kdysi tak frčely. Jsou to sice děsné kraviny, ale řvala jsem u toho smíchy

Opička se ptá maminky: Mami, proč jsme tak oškliví?-Oškliví? To jsi ještě neviděla tu gorilu, co čte tuhle sms!
Venku se žení všichni čerti, nechtěl by sis mě taky vzít?
Váš horoskop na zítřek: Zdraví-hvězdy se smějí, škola-hvězdy se smějí, peníze-hvězdy se smějí, láska-hvězdy se smějí, sex-hvězdy se můžou potrhat smíchy.
Váš horoskop na zítřek: Všichni vás budou opěvovat, vynášet do nebes a zasypávat květinami...no, takový už pohřeb bývá.

Existuje i oficiální videoklip, ale na blog jsem vybrala tenhle, s krásnými kýčovitými fantasy obrázky :-)

Nights in white satin, never reaching the end,
Letters I've written, never meaning to send.
Beauty I'd always missed with these eyes before.
Just what the truth is, I can't say anymore.

'Cos I love you, yes I love you, oh how I love you.

Gazing at people, some hand in hand,
Just what I'm going through they can't understand.
Some try to tell me, thoughts they cannot defend,
Just what you want to be, you will be in the end.

Bharatanatyam

Bharatanatyam je klasický tanec pocházející z Tamil Nadu v jižní Indii. Název vznikl složením slov BHAva (výraz), RAga (hudba), TAla (rytmus), natyam znamená tanec (jinak Bharát je oficiální název Indie). Tento původně chrámový tanec, patří dnes mezi nejoblíbenější v Indii. Tento tanec vznikl jako cesta člověka ke komunikaci s Nejvyšším a je nerozlučitelně spjat s duchovnem. V době rozkvětu staroindické kultury byla rozšířená instituce dévadásí, božích služebnic, jimiž byly chrámové tanečnice. Byly nejen zkušenými tanečnicemi, ale ovládaly také zpěv a hru na mnoho hudebních nástrojů. Studovaly sanskrt a další jazyky, jejichž znalost byla nutná k porozumění významu textů písní tanečních kompozic. Tradice Dévádásís skončila v momentě, kdy chrámové tanečnice ztratily své místo ve společnosti, podporu státu a bylo jim znemožněno vykonávat chrámové rituály. V dalším období se tanec přesunul na královské dvory. Zde se těmto tanečnicím říkalo Rádžanartakis. Rádžanartakis tančily na dvoře králů, kteří jim za to poskytovali bezpečí a ochranu. I tyto tanečnice se vyznačovaly stejnou vzdělaností jako Dévádásí.

V těchto dnech se v různých částích světa slaví svátky různých názvů, které ale mají jedno společné-lidé si připomínají své blízké, kteří již zemřeli. Na blog dnes dávám info o třech z těchto svátků, jejichž "oslava" se liší, ale základ je stejný. Jsou to římskokatolické Dušičky (Vzpomínka na všechny věrné zesnulé nebo Památka všech věrných zemřelých), v anglicky mluvících zemích oblíbený Halloween a nejdůležitější svátek keltského roku-Samhain, který dodnes slaví milovníci keltské kultury nebo pohanství.

Dušičky-Připadají na 2.listopadu a v římskokatolické církvi jsou dnem liturgického roku, kdy se lidé modlí za zemřelé. Navazují na slavnosti Všech svatých den předtím, což je svátek, který připomíná všechny svaté, a to nejen ty, kteří jsou oficiálně kanonizováni, ale také ty, o "jejichž svatosti neví kromě Boha nikdo".
Veřejné slavení Památky všech zesnulých se objevuje po roce 998 ve francouzském benediktinském klášteře v Cluny, kde se takto místní opat Odilo snažil čelit přetrvávajícím pohanským obřadům. Od 11. do 13. stol. se památka rozšířila do dalších zemí a od 14. stol. zdomácněla v Římě. Od 18.stol. mohli díky papeži Benediktu XIV. slavit v tento den mše za zemřelé i knězi ve Španělsku, Portugalsku a Latinské Americe a od roku 1915 kdy v první světové válce zahynulo veliké množství lidí, mohou kněží celebrovat toho dne tři mše v rámci celé církve.