Je vskutku tajemnou osobností, protože dodnes se neví, jestli ve skutečnosti žil a díla, která jsou mu připisována, nepocházejí od různých jiných lidí.  Na jeho učení vznikl také hermetismus, esotericko-filozofický směr.
Hermes je považován za autora mnoha převážně filozofických a alchymistických děl, která vznikala na začátku letopočtu. Shrnuta jsou ve spisu Corpus Hermeticum. 
Je považován za zakladatele alchymie a astrologie.
O jeho životě, který sám není prokázaný, existuje mnoho legend.

Lucrezia Borgia byla podobně jako třeba Elizabeth Bathory prohlášena historickými soudy za symbol neřesti a travičství. Žila v době, kdy i papežové se věnovali světským radovánkám a milenkám a kdy významné italské rody (Borgiové byli jedním z nich) bojovaly o moc pomocí vražd a korupce. V souvislosti s Lucrezií se zmiňuje i její údajný incestní vztah s bratrem nebo účasti na divokých orgiích.
Narodila se 18.dubna 1480 v Římě kardinálovi Rodrigu de Borjovi (Borgiovi) a jeho dlouholeté milence Vanozze Catanei, vychovávala ji však otcova sestřenice Adriana de Mila, kde se jí dostalo vynikajícího vzdělání (ovládala např.několik jazyků).
Když bylo Lucrezii 12 let, její otec se stal papežem a přijal jméno Alexandr VI. Co se týče jeho pontifikátu, patří k nejspornějším církevním představitelům v dějinách. Na jednu stranu byl výborně diplomaticky a organizačně zdatný, na druhou příliš nedbal zásad papežského celibátu (ale to někteří jeho předchůdci také), navíc zvolení papežem si zřejmě podplatil. Měl ale i dobré stránky-snažil se potlačit vliv inkvizice a byl významným mecenášem umění.

Jeden z největších mozků v dějinách lidstva, opěvovaný i nedoceněný mág elektrotechnického věku, který o mnoho let předběhl svou dobu a bez něj bychom možná neznali telefon, rádio, televizi, automobilové zapalování nebo výrobu a přenos střídavého proudu, tedy věci bez kterých se dnes neobejdeme, se narodil 9.července 1856 ve Smiljanu (tehdy Rakousko-Uhersko, dnes Chorvatsko) v srbské rodině. Po gymnáziu vystudoval fyziku a matematiku na polytechnice v Rakousku-ve Štýrském Hradci (Graz).  V prvním ročníku složil 10 zkoušek s vyznamenáním. Profesoři brzy poznali Teslův talent a umožnili mu, aby pomáhal při fyzikálních pokusech.

Helena (psáno také Jelena) Petrovna Blavatská se narodila 12.srpna 1831 v Jekatěrinoslavi (nyní Dněpropetrovsk) na Ukrajině, která tehdy byla součástí carského Ruska. Pocházela z velmi dobré rodiny, otec Petr Alexejevič Gan byl generál a potomek meklenburského šlechtického rodu a matka Helena Andrejevna Fadějovová byla úspěšnou spisovatelkou, přezdívanou i "ruská George Sandová". Když bylo malé Heleně osm let, zemřela a jelikož otec sloužil v armádě, poslal dceru na výchovu k babičce, rozené kněžně, vystudované slavné botaničce, která ovládala pět jazyků, dopisovala si se světovými přírodovědci a dobře malovala. Babička i matka byly pro Helenu jakožto silné osobnosti velkým vzorem. Byla oblíbená i u otcových vojáků u nichž se prý naučila výborně jezdit na koni a když na ni dolehly těžké časy údajně občas vystupovala jako krasojezdkyně v cirkusech. O jejím dětství však existuje celá řada legend, které si Madam Blavatská zřejmě ráda přibarvovala, protože zdědila romanopisecké nadání od matky.

Philippus Aureolus Theophrastus Bombastus von Hohenheim (1493-1541), bouřlivák a bohém, chvastoun a pijan, geniální léčitel a hlavní osobnost alchymie 16.stol., který si říkal Paracelsus, protože se pokládal za lepšího lékaře než byl slavný římský Celsus, pocházel z Einsiedelnu v německém Švýcarsku. Podle jednoho z jeho jmen se dodnes používá označení "bombastický". Do tajů alchymie a léčitelství jej prý zasvětil jeho otec, cestoval po Německu, Francii, Nizozemí, Anglii, Skandinávii, Itálii a Čechách, získal magistersý titul ve Vídni a doktorský snad na univerzitě ve Ferraře. Poté přednášel o svých neortodoxních léčebných metodách jásajícím studentům, stal se nesmírně populární mezi významnými lidmi své doby pro své úspěchy, ale měl i mnoho nepřátel mezi lékařskými autoritami, které urážel za jejich zastaralé postupy.

Na scéně dějin se tento muž bez rodného a úmrtního listu objevil náhle podle záznamů svědků z roku 1710. Velmi dobře si na tuto okouzlující osobnost vzpomněla o padesát let později stará hraběnka de Gergy na bále Ludvíka XV., která tvrdila, že ho poprvé viděla v Benátkách, v době, kdy tam její muž působil jako velvyslanec. Na Germainův šarm a vypravěčský talent podle jejích slov nešlo jen tak zapomenout. Tehdy na francouzském dvoře způsobila při dalším setkání velký rozruch, protože jí nešlo do hlavy, že i po padesáti letech vypadá Saint Germain úplně stejně, jako by se ho stárnutí netýkalo.

Indiánská princezna Pocahontas nebyla jen populární disneyovskou postavičkou, ale skutečná žena, která žila na přelomu 16.-17.stol. v tehdy čerstvě kolonizované severní Americe.
Narodila se cca roku 1595 v Jamestownu (dnešní Virginii) v oblasti, které se dnes říká Wicomico. Její otec Powhatan byl náčelníkem hned několika kmenů v Tidewaterském regionu. Nevíme, kdo byla její matka ani kolik měla sourozenců, protože Powhatan měl hned několik manželek a bylo zvykem, že matky po porodu musely odejít. Její pravá jména byla Matoaka a Amonute, která však měla být lidem mimo kmen utajena. Přezdívka Pocahontas znamená "hravá" nebo "nezbedná".
Později hrála významnou roli při sbližování Indiánů s prvními anglickými osadníky, kteří dorazili do Jamestownu kolem roku 1607. Podle později zromantizované legendy jednomu z nich-Johnu Smithovi ve svých 10 letech zachránila život. Spřátelila se s ním a pomáhala směnnému obchodu mezi Indiány a osadníky.

Příběh německého chlapce, který se jednoho dne vynořil prakticky odnikud na tržišti v Norimberku dodnes přitahuje milovníky záhad, spiritisty i vědce. Někdy je Kaspar označován za tzv."vlčí dítě", ale ty většinou vyrůstaly mezi zvířaty v divočině, zatímco teto chlapec pravděpodobně strávil dlouhá léta v uzavřené a temné kobce.
Říká se, že se snad narodil v dubnu 1812 a zemřel roku 1833, byl zavražděn nikdy nedopadeným vrahem ve svých pouhých 21 letech.
Objevil se zničehonic jednoho květnového dne 1828 na tržišti v Norimberku. S sebou měl jen dopis napsaný neumělou němčinou.

Keltská královna Cartimandua (narodila se s jménem Áine-Záře, ale jelikož odmalička milovala koně a ovládala je jako muži, získala přezdívku Cartimandua-hladký poník) vládla kmeni Brigantů ve stejné době jako její slavnější současnice Boudicca kmeni Icenů. O jejím životě však není tolik známo a já jsem se o ní dozvěděla jen díky knize mé oblíbené autorky historických románů Barbary Erskine