Hrabě Alessandro di Cagliostro patří k nejznámějším a nejtajemnějším osobnostem zabývajících se okultismem a alchymií. Podle některých patřil k nejvyšším zasvěcencům tajných řádů, podle jiných byl akorát šikovným podvodníkem a šarlatánem.
Už jeho samotný původ byl dlouho záhadou. Říkalo se, že jeho otcem byl portugalský Žid, který získal velké jmění jako ředitel dolu v Brazílii, že byl potomkem parukáře z Neapole, že byl vychováván knězem v chodbách egyptské pyramidy nebo že byl dokonce nemanželským synem francouzského krále Ludvíka XV. Cagliostro sám tvrdil, že nepochází z žádné doby a odnikud.

V minulém článku této rubriky jsem psala o ruském dobrodruhu Rasputinovi, který se blízce přátelil i s poslední carskou rodinou. Dnešním článkem na ten předchozí volně navážu. Rasputin byl zavražděn bolševiky během divoké revoluce, kdy se z Ruska stal Sovětský svaz a stejně tak i celá carská rodina. V roce 1917 musel tehdejší a poslední ruský car Mikuláš II. s manželkou Alexandrou Fjodorovnou Hesenskou a čtyřmi dcerami a synem odejít do vyhnanství na Sibiř a v roce 1918 do uralského Jekatěrinburgu. V noci ze 17. na 18. července 1918 byla celá rodina povražděna. Jejich kati se nesmilovali ani nad dětmi. Ale zemřely opravdu všechny děti? To dlouhá léta nebylo jisté.

Grigorij Jefimovič Rasputin byl ruský mystik, rádce a lékař posledních panovníků carské dynastie Romanovců. Narodil se 10.července 1869 v malé sibiřské vesničce Pokrovskoje. Jeho rolnická rodina byla sice svobodná, ale velmi chudá a nemohla mu dopřát ani žádné vzdělání. I v dospělosti měl problém s pravopisem. Když dospíval, začal se opíjet a střídat děvčata. Ve vesnici ho považovali za darebáka, ale odpouštěli mu, protože matka mu zemřela brzo a on vyrůstal jen s opileckým otcem. Na druhou stranu se i hodně modlíval.

Je vskutku tajemnou osobností, protože dodnes se neví, jestli ve skutečnosti žil a díla, která jsou mu připisována, nepocházejí od různých jiných lidí.  Na jeho učení vznikl také hermetismus, esotericko-filozofický směr.
Hermes je považován za autora mnoha převážně filozofických a alchymistických děl, která vznikala na začátku letopočtu. Shrnuta jsou ve spisu Corpus Hermeticum. 
Je považován za zakladatele alchymie a astrologie.
O jeho životě, který sám není prokázaný, existuje mnoho legend.

Lucrezia Borgia byla podobně jako třeba Elizabeth Bathory prohlášena historickými soudy za symbol neřesti a travičství. Žila v době, kdy i papežové se věnovali světským radovánkám a milenkám a kdy významné italské rody (Borgiové byli jedním z nich) bojovaly o moc pomocí vražd a korupce. V souvislosti s Lucrezií se zmiňuje i její údajný incestní vztah s bratrem nebo účasti na divokých orgiích.
Narodila se 18.dubna 1480 v Římě kardinálovi Rodrigu de Borjovi (Borgiovi) a jeho dlouholeté milence Vanozze Catanei, vychovávala ji však otcova sestřenice Adriana de Mila, kde se jí dostalo vynikajícího vzdělání (ovládala např.několik jazyků).
Když bylo Lucrezii 12 let, její otec se stal papežem a přijal jméno Alexandr VI. Co se týče jeho pontifikátu, patří k nejspornějším církevním představitelům v dějinách. Na jednu stranu byl výborně diplomaticky a organizačně zdatný, na druhou příliš nedbal zásad papežského celibátu (ale to někteří jeho předchůdci také), navíc zvolení papežem si zřejmě podplatil. Měl ale i dobré stránky-snažil se potlačit vliv inkvizice a byl významným mecenášem umění.

Jeden z největších mozků v dějinách lidstva, opěvovaný i nedoceněný mág elektrotechnického věku, který o mnoho let předběhl svou dobu a bez něj bychom možná neznali telefon, rádio, televizi, automobilové zapalování nebo výrobu a přenos střídavého proudu, tedy věci bez kterých se dnes neobejdeme, se narodil 9.července 1856 ve Smiljanu (tehdy Rakousko-Uhersko, dnes Chorvatsko) v srbské rodině. Po gymnáziu vystudoval fyziku a matematiku na polytechnice v Rakousku-ve Štýrském Hradci (Graz).  V prvním ročníku složil 10 zkoušek s vyznamenáním. Profesoři brzy poznali Teslův talent a umožnili mu, aby pomáhal při fyzikálních pokusech.

Helena (psáno také Jelena) Petrovna Blavatská se narodila 12.srpna 1831 v Jekatěrinoslavi (nyní Dněpropetrovsk) na Ukrajině, která tehdy byla součástí carského Ruska. Pocházela z velmi dobré rodiny, otec Petr Alexejevič Gan byl generál a potomek meklenburského šlechtického rodu a matka Helena Andrejevna Fadějovová byla úspěšnou spisovatelkou, přezdívanou i "ruská George Sandová". Když bylo malé Heleně osm let, zemřela a jelikož otec sloužil v armádě, poslal dceru na výchovu k babičce, rozené kněžně, vystudované slavné botaničce, která ovládala pět jazyků, dopisovala si se světovými přírodovědci a dobře malovala. Babička i matka byly pro Helenu jakožto silné osobnosti velkým vzorem. Byla oblíbená i u otcových vojáků u nichž se prý naučila výborně jezdit na koni a když na ni dolehly těžké časy údajně občas vystupovala jako krasojezdkyně v cirkusech. O jejím dětství však existuje celá řada legend, které si Madam Blavatská zřejmě ráda přibarvovala, protože zdědila romanopisecké nadání od matky.

Philippus Aureolus Theophrastus Bombastus von Hohenheim (1493-1541), bouřlivák a bohém, chvastoun a pijan, geniální léčitel a hlavní osobnost alchymie 16.stol., který si říkal Paracelsus, protože se pokládal za lepšího lékaře než byl slavný římský Celsus, pocházel z Einsiedelnu v německém Švýcarsku. Podle jednoho z jeho jmen se dodnes používá označení "bombastický". Do tajů alchymie a léčitelství jej prý zasvětil jeho otec, cestoval po Německu, Francii, Nizozemí, Anglii, Skandinávii, Itálii a Čechách, získal magistersý titul ve Vídni a doktorský snad na univerzitě ve Ferraře. Poté přednášel o svých neortodoxních léčebných metodách jásajícím studentům, stal se nesmírně populární mezi významnými lidmi své doby pro své úspěchy, ale měl i mnoho nepřátel mezi lékařskými autoritami, které urážel za jejich zastaralé postupy.

Na scéně dějin se tento muž bez rodného a úmrtního listu objevil náhle podle záznamů svědků z roku 1710. Velmi dobře si na tuto okouzlující osobnost vzpomněla o padesát let později stará hraběnka de Gergy na bále Ludvíka XV., která tvrdila, že ho poprvé viděla v Benátkách, v době, kdy tam její muž působil jako velvyslanec. Na Germainův šarm a vypravěčský talent podle jejích slov nešlo jen tak zapomenout. Tehdy na francouzském dvoře způsobila při dalším setkání velký rozruch, protože jí nešlo do hlavy, že i po padesáti letech vypadá Saint Germain úplně stejně, jako by se ho stárnutí netýkalo.