O islámskou problematiku se zajímám už dlouho a v dnešní době je to velmi aktuální, když mnohé z nás při sledování médií napadne: Jak jsou na tom ženy v muslimských státech ve skutečnosti? Je všude normální, aby je muži kamenovali za to, že žena byla znásilněna? Jaký je vlastně názor žen samotných? Jsou se svou situací spokojené, protože v tom žijí už odmala, nic jiného nezažily a naopak západní země považují za zvrácené? Nebo jsou zde i ženy, které za svou rovnoprávnost bojují? Mnohá naše média jsou jak víme hysterická, navíc vzniká stále více xenofobních antiislámsky a antimultikulturalisticky zaměřených webovek (což by bylo na jiné povídání), takže co si vybrat? Možná je nejlépe podívat se na názor skutečných muslimských žen. A ten svůj přináší ve svém zajímavém románu mladá (ročník 1981) vystudovaná zubní lékařka Rajaa Alsanea, dívka ze Saudské Arábie, která příběh 4 muslimských kamarádek začala nejprve psát na pokračování po mailech. Zachvíli o její tvorbě diskutovala celá Arábie. Někteří jí spílali za volnomyšlenkářské a "nemravné" názory, jiní ji chválili a nakonec příběh vyšel knižně a byl přeložen do mnoha jazyků.

Devítiletý Bruno jednoho dne přijde domů a zjistí, že si musí rychle sbalit věci, protože celá jeho rodina-on, starší sestra Gretel, maminka a služebná Marie se musí přestěhovat kvůli práci jeho otce, který je vysoce postavený nacistický důstojník (toto slovo, stejně jako název místa kde žijí nebo lidí se kterými se stýkají však v knize ani jednou nepadne-Bruno ještě neumí vyslovovat a tak říká Oušic, Fíra....). Chlapci se v novém bydlišti vůbec nelíbí. Byl zvyklý na jejich krásný dům v Berlíně, svoje kamarády a tep velkoměsta. V "Oušicu" nejsou žádné děti, jen přísní a namyšlení vojáci ani žádná zábava-kromě dlouhatánského plotu, který se táhne někam do dáli a který Bruno vidí z okna. A také tam vidí ještě něco-za plotem je spousta podivných vyhublých lidí v "pruhovaných pyžamech". A jsou tam i děti. Bruno se potají vydá na výpravu kolem plotu a brzo se spřátelí se stejně starým Šmuelem, který za ním bydlí.

Ačkoli tato původem britská spisovatelka (od dětství však žije v USA) píše romány pro ženy, dalo by se říct, že je to trochu i červená knihovna, ale všechy její knihy, které jsem zatím četla nepostrádají dobrodružství a hlavně zajímavý pohled do historie v jejích různých obdobích od starověkého Egypta po 19.stol. mezi domorodými australskými kmeny nebo jsou alespoň hrdinové jejích děl minulostí zasaženi (nalezení starodávných svitků, hledání prapředků apod.) Její hrdinky jsou silné a odvážné ženy, které jsou i přes překážky za svým štěstím a osudem (např.Doktorka Samantha, kterou jsem četla před tímto románem vypráví dramatický příběh americké dívky, která v 19.stol.touží stát se lékařkou, v době, kdy ženy byly ještě běžně pokládány za méně inteligentní a zodpovědná povolání jako lékařství jim byla zapovězena).
Ale teď k tomuto románu. Odehrává se hned v několika slavných starověkých říších, které hlavní hrdinka, léčitelka Selené, během svého života navštíví, aby poznala svůj původ, který je obestřen tajemstvím.

Tento lehce hororový, místy až nechutný a především naprosto šílený příběh vypráví o novináři Carlovi, který má za úkol napsat sérii článků o syndromu náhlých kojeneckých úmrtí. Během svých návštěv u rodin obětí zjistí, že všude měli knížku světových básniček a říkanek pro děti otevřenou na straně 27-zde je africká ukolébavka a Carl záhy zjistí, že pouhé proběhnutí jejího textu v mysli

Drsně realistická až naturalistická kniha (zfilmovaná roku 2000 Darrenem Aronofskym) z drogového prostředí vypráví o osudu dvou kamarádů-Harryho a Tyrona a Harryho partnerky, bohémské umělkyně Marion. Druhá dějová linie se odvíjí kolem Harryho osamělé matky Sáry pro kterou je jediným potěšením v životě sledování televize.
Harry a Tyrone vyrůstají v nejchudší a kriminalitou nejvíce

Příběh o Černém hřebci (v originále Black Beauty) vyšel už v mnoha vydáních, byl zfilmován a patří mezi nejoblíbenější dětské knihy na světě. Jeho autorka, britská spisovatelka Anne Sewell (1820-1878) jej však původně nenapsala pro děti. Byl určen podkoním, stájníkům, kočím a jezdcům. V její době se mnoho lidí chovali ke koním krutě. Koně především nahrazovali stroje. Tahali drožky, omnibusy i koňky, vozy s mlékem a pekařské vozy, poníci často pracovali i v uhelných dolech. Na koních se tehdy ještě běžně válčilo. Museli snášet každodenní těžkou dřinu. Ani jezdečtí koně u bohatých rodin se neměli vždy nejlépe. Často podléhali přísné módě-například vzpřimovacím otěžím, které se jim nasazovaly, aby nesli krk vznešeně nahoře, ale zároveň omezovaly přirozený pohyb.

Tento velice napínavý  román, který se čte jedním dechem od začátku do konce (jako většina knih této autorky :-) se odehrává napůl v minulosti a napůl v současnosti. Hlavní hrdinkou je novinářka Jo Clifford, která píše článek o minulých životech. Aby jej pro čtenáře udělala zajímavější a přitažlivější, sama podstoupí takzvanou regresivní hypnózu. Nejprve má k tomu skeptický postoj,

Jak už jsem zde několikrát zmínila, Stokerův Dracula patří k velmi populárním knihám, napsal ji už v 19.stol. Na její motivy vznikly nejen filmy, ale i divadelní hry a muzikály. Odehrává se v Anglii a v Transylvánii a je napsána formou deníkových zápisků hlavních postav, jejich dopisů, telegramů, novinových článků apod. což je chvílemi poněkud matoucí. Přesto jsem ráda, že jsem si toto slavné dílo přečetla.
Příběh začíná když mladý Angličan Jonathan Harker, který pracuje v právnické kanceláři, jede na služební cestu do divoké a nehostinné Transylvánie na východě Evropy, aby zde zařídil prodej londýnské nemovitosti jejímu zájemci-tajemnému hraběti Draculovi, který žije na opuštěném tajemném zámku. Ze začátku se k Jonathanovi chová zdvořile a často si povídají a diskutují, ačkoli je mladíkovi divné proč jeho hostitel každý den někam zmizí a vrací se až se západem slunce, nemá žádné služebnictvo a mnoho věcí skrývá. Mnohem víc ho ale šokuje když zjistí, že Dracula se neodráží v zrcadle, umí lozit po zdech a jedné noci ho navštíví krásné, ale kruté ženy a chtějí ho pokousat na hrdle. Dracula jim to v poslední chvíli zarazí, ale jen proto, aby měl "kořist" pro sebe a také jeho vstřícné chování se změní na kruté a pánovité a rozhodne se nebohého Jonathana na svém zámku věznit. Tomu se nakonec podaří odejít, ale z psychického vyčerpání

Hlavní postavy: paní de Winter-mladičká, nezkušená, velmi stydlivá dívka, která se provdá za staršího muže
Maxim de Winter-manžel hlavní hrdinky, trochu náladový muž, skrývá velké tajemství
Rebeka-tragicky zesnulá Maximova žena, byla krásná a oblíbená, ale také cynická a krutá
paní Danversová-bývalá Rebečina komorná, strašně ji zbožňovala,

Svou slavnou alegorii na bolševický režim v Sovětském svazu vytvořil anglický autor už ve 40.letech 20.stol., přesto ji popsal velmi pravdivě. Ve formě bajky a podobenství zvířat přesně vykreslil principy diktatury.
Příběh začíná když starý kanec Major vypráví zvířatům o snu, který se mu zdál-že jednou přijde revoluce, kdy zvířata vyženou lidského majitele farmy, který je obírá o jídlo