Myslím vládu, samozřejmě a konkrétně reaguju na www.novinky.cz/finance/232145-do-penze-budou-cesi-chodit-i-po-sedmdesatce.html. Když jsem to viděla tak jsem jenom vyvalila oči a snažila se představit 75letého dědečka jak chodí na 3 směny do fabriky, do dolu nebo na lešení. Fakt k pláči. Zase jeden z důkazů, že ta hovada nahoře prostě nemají ponětí o tom, jak se žije normálním lidem.

Značka na čele má v Indii hodně významů, věří se, že je spojena s Božským štěstím. Tilak se umisťuje doprostřed mezi obočí, což odkazuje na adžňu (ajnu)-čakru mezi obočím na čele (viz www.lenkaknag.com/adzna-ajna-cakra-chakra/). Hinduistický symbol Tilak znamená vítězství, úspěch a štěstí. Tilak se používal už před dávnými lety. Existují různé druhy Tilaku, některé se vyrábějí ze santalové pasty, kumkumy (červený prášek, který se používá při hinduistických rituálech a obřadech), posvátného popela (vibhúti) a turmeriku (kurkumy) neboli indického šafránu (druh koření). V mnoha hinduistických rodninách se nosí denně, před odchodem z domu, aby zajistil zdraví a bezpečí. Jiní lidé ho zas nosí jen při zvláštních náboženských příležitostech.

Co poslouchám: Teď jsem zrovna u přítele, takže bassdrive.com a zvenku v noci žabí orchestr a přes den ptactvo a chystám se na Cookies, protože jim píše texty spolužačka a na jednom už ulítávám :-))) A taky si musím připomenout kluky z Criminal Colection a Dovolené narkotiky na koncert za týden.

Co čtu: Neklid od Jeffery Deavera (jako vždy kvalitní napínavý thriller) a předtím Dívku se zlatými kalhotkami, taková magicky realistická knížečka od Juana Marsé, snad si ji jednou přečtu ve španělském originále :-)

Na co se těším: Až bude letos po škole, už mě to velmi silně nebaví :-/ A na pár koncertů, snad po dlouhé době.

Na co se netěším: Nevím, jestli se mám těšit na tu chatu zítra, neviděla jsem ho (je) strašně dlouho, ale snad to bude ok.

Ne, nespletla jsem si rubriku. Tahle paní je, navzdory exotickému jménu, česky píšící autorka. Narodila se v Brandýse nad Labem a v 17 letech konvertovala k islámu. Navštěvovala přednášky na FHS UK, obor antropologická lingvistika. Ovládá několik afrických jazyků, nejraději má wolofštinu, jeden ze senegalských jazyků, který zde však vytlačuje francouzština. Překládá také africké knihy a Baobab v lipové aleji z roku 2008 je její beletristickou prvotinou. Několikrát navštívila různé africké země a v Senegalu si našla manžela, který s ní teď žije v Praze.

Třetí a poslední (je to krátká povídka) díl, omlouvám se za menší zpoždění, přepisuju to do PC až dneska. Děkuju za zájem, speciálně Black Beautiful a Ugince, které se mě už ptaly, kdy bude další díl :-)

Jeden z nejlepších českých bigbítových zpěváků, který nás bohužel opustil tak předčasně. A na svou dobu i docela povedený klip. 

Konečně ofic video k mé nejoblíbenější písničce od nich!

Jeden z největších mozků v dějinách lidstva, opěvovaný i nedoceněný mág elektrotechnického věku, který o mnoho let předběhl svou dobu a bez něj bychom možná neznali telefon, rádio, televizi, automobilové zapalování nebo výrobu a přenos střídavého proudu, tedy věci bez kterých se dnes neobejdeme, se narodil 9.července 1856 ve Smiljanu (tehdy Rakousko-Uhersko, dnes Chorvatsko) v srbské rodině. Po gymnáziu vystudoval fyziku a matematiku na polytechnice v Rakousku-ve Štýrském Hradci (Graz).  V prvním ročníku složil 10 zkoušek s vyznamenáním. Profesoři brzy poznali Teslův talent a umožnili mu, aby pomáhal při fyzikálních pokusech.

Velice trefný text. Taky mě neustále fascinuje kolik lidí má potřebu pořád zdůrazňovat, jak mají skvělé zaměstnání a prestižní školu, ale přitom to spíš vypadá, že nemají nic jiného na práci než se hnípat v chybách ostatních a rozebírat je. Vypíchla jsem části, které mě nejvíc oslovily a fakt sedí, celý text+video v odkazu níže. 

Asi to lidi potřebují pořád někoho a něco řešit, 
co má nebo nemá druhý, denně s někým soupeřit, 
zapomínají se bavit a z toho co mají se těšit, 
nevím jak ty, já když už sem se narodil chci si to užít. 
... 
Řídím se tím co chci, nedržím diety, 
nehlídám si kalorie, necvičím podle kazety, 
jsem gurmán, rád koušu do jídla ne do makety 
a na hubnutí mám raděj sex než tablety. ()

Vězenkyně chryzantémového trůnu. Tragický příběh japonské korunní princezny.

Fascinující kniha nejen o životě budoucí japonské císařovny Masako a jejím manželi Naruhitovi, následníku trůnu, ale i o Japonsku všeobecně. Je to vlastně literatura faktu, ale čte se jedním dechem. Po přečtení jsem ale cítila lítost. Nechtěla bych být princeznou. Možná tak v Evropě, ale v Japonsku určitě ne :-(
Masako Owada se narodila 9.prosince 1963 v rodině vlivného diplomata na ministerstvu zahraničí. Má ještě 2 mladší sestry-dvojčata. Kvůli otcově povolání se rodina často stěhovala. Jako malá žila Masako v Moskvě, v Japonsku byla jen krátce a střední školu dělala v Americe. Po jejím dokončení se bez problémů dostala na Harvard, kde vystudovala ekonomii. Její bývalí spolužáci a učitelé se kterými autor knihy, renomovaný investigativní novinář Ben Hills z Austrálie, který za svou práci získal již několik prestižních ocenění, na ni vzpomínají jako na velice inteligentní, bystrou a milou dívku, která hodně dřela. Občas si samozřejmě vyšla ven s kamarády, ale žádné excesy z mládí na ni média po zasnoubení s budoucím císařem nevyhrabala. Všichni také byli rozpačití z toho, že se nakonec rozhodla si Naruhita vzít-správně předpovídali, že to bude znamenat konec její kariéry a osobního života.

"Roberte, máš jít za třídní a to tak rychle, že ihned," huláká na mne Jarek, který už zanechal válení se na prosluněných plážích Chorvatska a nastoupil do školy.
"Už se ženu," obrátil jsem oči v sloup a odvlekl se do kabinetu. Třídní Fišerová už na mne čekala. "Poslyš, Roberte, chtěla jsem s tebou o něčem mluvit."
"To jsem předpokládal," odvětil jsem duchaplně.

Vím, že jsem to psala už asi stokrát, ale stejně-miluju jaro!!!V zimě se nedá dělat nic, buď jsem nemocná nebo jsem ráda, že jsem doma či jiném uzavřeném prostoru a nekosnu venku na mrazu, ale když se konečně oteplí, tak mám hned pocit, že žiju. Letos poprvé jsme si s přítelem udělali hostinu venku a dali si ji na terase, prostě krása :-) Zkoušela jsem fotit přítelovým foťákem a všechno zdokumentovala, ať nám pak všichni závidí, jak se máme :-D

Článek na Téma týdne pro AK Snílků libere.blog.cz/1104/ctrnacty-tyden-domov
Momentálně mám vlastně domovy tři-na Vsetíně s mamkou a Eliškou, v Ostravě na kolejích a u přítele na chatičce. Slovem domov ale označuju ten první. V okolí znám spoustu stejně starých i mladších lidí, kteří už bydlí s partnerem, ale já se zatím do toho nijak neženu :-) Stejně jsem přes týden ve škole a ještě nějakou dobu budu, takže je to myslím, zbytečné. A pocit domova mám i u babičky a dědy, protože jsme tam s mamkou do mých cca 11 let bydlely, takže tam znám každý kout a pořád miluju chodit k babičce a dědovi na sobotní nebo nedělní oběd.

Nevíte někdo, kam a proč zmizela Contritus? :-((( 

Jedna starší povídka.

Vždycky jsem byl hrdý, že chodím s Bárou, protože to byla nejhezčí holka v okolí. To se ale mělo změnit-kvůli Radce. Protože Radka byla jiná...

Už ani nevím, jak to s Bárou začalo, protože já se za žádného super borce nepovažuju. Ale můj prořízlý a snad i docela vtipný jazyk upoutal už pár holek. Ovšem, Bára byla z nich bezkonkurenčně nejhezčí, měla dlouhé blond vlasy, modré oči, pěknou pleť i postavu, prostě dokonalost sama (alespoň tehdy pro mně). Byla to láska na první pohled a já byl Bárou zaslepený. Vůbec mi nevadilo, když můj nejlepší kamarád Jarek často narážel na to, že jediné, čím se Bára může chlubit, je její vzhled, ale inteligencí mi nesahá ani po kotníky a co prý na ní vidím, když je tak umělá. Jenže tehdy jsem byl přesvědčený, že Jarek prostě jen závidí. A jak už jsem zmínil, byl jsem taky opravdu zaslepený.

Fascinující kniha, která se zabývá tzv.zážitky blízké smrti, tedy tím, co zažili lidé během klinické smrti, kterou přežili a poté o své nadpozemské zkušenosti promluvili. Autorka se začala o tento fenomén zajímat, když sama prožila 3x klinickou smrt. Poté se sešla s řadou lidí, kteří prožili totéž, stala se členkou společnosti IANDS (International Association for Near-Death Studies) a vypracovala a rozeslala řadu dotazníků. Hovořila nejen s lidmi, které klinická smrt postihla, ale též s jejich rodinami a přáteli.
Zkušenosti blízké smrti většina lidí popisuje jako krásné a fascinující, s neuvěřitelně zářivými barvami a světly, které na zemi nemají obdoby, anděly, nadpozemskou hudbou,

Ve světě není tato marocká zpěvačka příliš známá, ale v ČR se její písnička stala nejnovějším hitem. Asi je jasné proč, stačí si vyslovit název písničky. Ve skutečnosti je ale song o jedné hoře v peruánských Andách, která je oblíbenou turistickou atrakcí. Bohužel jsem ještě nezjistila v jakém jazyce to je nazpíváno, někteří tvrdí (prý i na rádiích), že romsky, ale podle mě to bude nějaký berberský dialekt, kterým se hovoří v Maroku. Existuje už i diskotéková verze, ale originál je samozřejmě mnohem lepší. Mně se tahle písnička líbí, je temperamentní, jižanská a má veselý videoklip.

Tak jsem včera večer přijela z 3denního výletu do Prahy a naprosto jsem odpadla :-D Ani fotky se mi zatím nechce nahrávat, když tak později. Opět jsem si uvědomila, jak to tam miluji, ty krásné památky, jak to tam tepe, multi-kulti atmosféru...Jednu noc jsem se ještě chvíli courala sama, protože se mi nechtělo spát a taky jsem poprvé sama jela metrem a tramvají :-D Jinak děkuji těm se kterými jsem se viděla, bylo to moc prima, protože moje třída a učitelka stály za hovno :-/