marieke blog

Sopor Aeternus (latinsky Věčný spánek) je německý hudební projekt, který patří ke špičce evropské darkwave scény. Zakladatelem je osoba, která si přezdívá Anna Varney Cantodea. O jejím životě toho moc nevíme, protože je velmi uzavřená, zřídka poskytuje rozhovory a nikdy nevystupuje živě. Tento člověk v sobě objevil dvoupohlavní bytost, ale z náboženských důvodů si nechce své pohlaví změnit. Na některých fotkách se objevuje jako žena, ale ty jsou upravené. Narodil se jako muž ve Frankfurtu, Hesse. Měl velmi nešťastné dětství, matka ho týrala, zneužívala a zavírala do sklepa. Propukly u něj deprese, které vyústily v dočasnou slepotu, pokusil se o sebevraždu apod. Jednou ve spánku prý uslyšel hlasy Ensemble of Shadows, které mu poradily vyrovnat se se svým smutným životem pomocí hudby.

[ Pokračování článku ]

Palčivé, často diskutované téma o kterém jsem ještě nepsala. Už od počátků svého sexuálního života jsem si byla naprosto jistá, že kdybych náhodou otěhotněla tak na potrat nepůjdu a pokud si dítě nebudu moct nechat tak ho dám k adopci. V této souvislosti mě překvapuje kolik lidí považuje adopci snad za horší než potrat *šok* Jako kdyby ženy, které to udělají byly krkavčí matky, které dítě dají cizím a až se to dítě jednou dozví tak bude nešťastné atd. atd. Věřím, že je to asi opravdu šok zjistit, že moji rodiče nejsou biologičtí (na druhou stranu nemusí to zjistit každý), ale i tak bych byla radši, že mi moje pravá matka ten život vůbec dala. Nehledě na to, že stoupá počet neplodných párů, které by miminko milovaly a pěkně vychovávaly, i když je pravda, že dnes díky úspěchům v umělém oplodnění jich adopci tolik nevyhledává. Prostě na otázku Jak bys mohla dát pryč své dítě, já odpovídám A jak bych ho mohla zabít?
Takhle to ale beru jen u sebe a ostatním ženám právo na potrat neubírám a v žádném případě nechci, aby u nás byly zakázány jako třeba v Polsku a dalších fanaticky katolických zemích, brr.

[ Pokračování článku ]

Inspirace od Lúmennky :-) lumenn.blog.cz/ Myslím, že je to fajn nápad, sem tam tady stručně napsat, co zrovna dělám atd. A hlavně se tak aspoň někdy vyhnu svým dlouhým bezpředmětným výlevům :-)

Co poslouchám: Momentálně ujíždím na Soporovi Aeternusovi & Ensemble of Shadows, stáhla jsem si diskografii a musím říct, že ten člověk je GÉNIUS. Tímto děkuji mé milé Z., že mi jej doporučila, stejně jako neméně dobré Persephone na které se chystám potom. Obojí patří ke špičkám darkwave scény.

Co čtu: Zrovna dočítám Sex, lži a rande přes internet od Rachel Gibson, nic světoborného, ale příjemná vtipná oddechovka. A pak se chystám na autobiografii Marilyna Mansona-Dlouhá trnitá cesta z pekla. Mlask a slint

[ Pokračování článku ]

www.misantrop.info/

Na tento blog nebo spíše zápisník (jak jej nazývá sám autor) jsem narazila náhodou, když jsem hledala něco o Facebooku. Ano, webovka je zaměřena hlavně na dění kolem internetu, novinky mezi programy, recenze a programování, ale nechybí zde ani autorovy zajímavé a vtipné postřehy ohledně jiných věcí od politiky po kulturu. Velmi zajímavá stránka na úrovni.
Co se mi na blogu líbí: jednoduchost, zajímavosti z různých oblastní, vyspělý styl psaní

[ Pokračování článku ]

Zase knížka o holocaustu? Ano, pár už se jich na mém blogu objevilo a i když je to velmi smutné téma, tak aspoň jednu takovou knížku by si měl někdy přečíst každý! Lidé jsou bohužel strašně nepoučitelní a rychle zapomínají! Zvlášť teď by se měli zamyslet, když se do politiky dere DS, která brojí proti premiéru Fischerovi jen kvůli tomu, že se hlásí k judaismu-antisemitismus existuje pořád!
Během svého krátkého života (žil v letech 1923-1944) Jiří nepoznal mnoho dobrého. Zápisky si vedl v letech 1936-42.

[ Pokračování článku ]

Slovinský film, 1961. Hrají: Duša Počkaj (Maruša), Miha Baloh (Peter), Rado Nakrst (Anton) a další. Režie: Boštjan Hladnik.

Komorní psychologické drama o rozpadu jednoho dlouholetého vztahu je adaptací románu Černé dny a bílý den od slovinského spisovatele a dramatika Dominika Smoleho. Režisér Hladnik po ukončení filmových studií v Lublani pracoval jako asistent několika režisérů v Paříži a také proto je tento snímek ovlivněn tzv.francouzskou novou vlnou. Hlavními hrdiny jsou stárnoucí divadelní herečka Maruša, kterou trápí, že už není tak krásná a oblíbená jako zamlada, především v očích svého milovaného Petra, arogantního malíře, který si s ní dělá co chce a stále se nemůže rozhodnout, jestli ji ještě miluje nebo ne. Narozdíl od něj Maruša po něm stále silně touží i když má hned dva ctitele-nesmělého romantického mladíčka, který dělá nápovědu u ní v divadle a lehce praštěného důchodce Antona, jehož grimasy jsou odlehčením jinak ponurého černobílého snímku odehrávajícího se na místech jako je neuklizený malý pokoj, špinavé hospody a samozřejmě šedivé ulice, kde pořád lije.
Když měli kritikové zvolit při výročí sta let slovinské kinematografie nejlepší slovinský film všech dob, rozhodli se právě pro tento snímek.

[ Pokračování článku ]

Bůh si zavolá Obamu, Putina a Klause a povídá: "Pánové, myslím, že jste tři nejvýznamnější lidé na světě, takže vám chci říct, že bude konec světa, tak to všem, prosím, nějak slušně podejte."

Obama zasedne do Oválné pracovny, projev přenáší všechny televize, Bílý dům je plný novinářů. "Ameriko, mám dvě zprávy, dobrou a špatnou. Ta dobrá je, že Bůh existuje, právě jsem ho viděl, ta špatná, že bude konec světa."

Putin svolá všechny do Kremlu, Rudé náměstí je plné. "Rusko, mám dvě zprávy, obě špatné. Bůh existuje, právě jsem s ním mluvil a navíc bude konec světa."

Klaus svolá tiskovku na Pražský hrad, mimořádné zprávy na Nově, velké plazmy na náměstích. "Češi, mám dvě zprávy, obě dobré. První je, že patřím mezi tři nejvýznamnější lidi na světě a druhá, že Lisabonská smlouva nebude ratifikována."

Na úvod svého dalšího sebelítostivého článku na staré známé téma ála "jak je ten život hrozný, jsem úplně blbá, všechny zklamu a nemám žádnou budoucnost" se chci ještě vrátit k Dělnické straně o jejímž nebezpečí jsem psala nedávno. Viz www.novinky.cz/krimi/171146-extremiste-se-chteji-mstit-na-rodine-premiera-fischera.html Aspoň se potvrdilo to, co my, kteří máme v tomto ohledu více rozumu, tušili už dávno-DS a jim podobní censored nejsou žádní spasitelé, kteří nás zbaví "nepřizpůsobivých" občanů, ale přesně jak psal také již v nedávném článku mnou zmiňovaný pan Navrátil, prachsprostí Dolfiho Sráči. Že nemají rádi jen Cikány, kteří si to "zaslouží"? Ale jděte, lidi. A vzpomeňte si na nacistické Německo a koncentrační tábory. Jistě, pokud tuto temnou minulost chcete opakovat tak je klidně volte, ale modlím se, aby alespoň hrstce těch, kteří je hodlají volit (nebo už je nedejbože volili) se rozsvítí. Přeju panu Fischerovi a jeho rodině hodně síly a odvahy-a nenechte se těmi vypatlanými mozky zastrašit!

[ Pokračování článku ]

Jak už jsem kdysi psala, s nadpřirozenými jevy a astrálními bytostmi žádnou zkušenost nemám, pravděpodobně nepatřím k lidem, kteří je přitahují :-) Na jednu stranu jsem ale docela ráda, protože kdybych viděla ducha tak bych asi umřela strachy :-D Ale věřím, že mnohé duše se někdy vrátí na náš svět, protože duši považuju za nesmrtelnou a je spousta lidí, kteří se s nimi setkali (a samozřejmě spousta lidí, kteří si z nějakých důvodů vymýšlí). Ale proč mají někteří mrtví potřebu se vrátit? Berte to jako jen mé zamyšlení...příčin vidím několik.
Ten nejhlavnější a nejčastější asi je, že mnozí lidé ani po smrti nenašli klid. Může to být tím, že měli nešťastný život, udělali chybu nebo čin, který si s sebou vzali i do hrobu a teď bloudí, protože nemohou v klidu spát a chtějí to vyřešit, napravit...nebo třeba i někomu ublížit. Věřím, že existuje tak silná nenávist, že nás může pronásledovat i po smrti a nepovažuju to jen za oblíbené téma duchařských hororů, kde se mrtví chodit mstít.

[ Pokračování článku ]

"Vy i já si uvědomujeme, že býk je osoba, která cítí tak jako cítíme my," říká Irene Dove (Čhájá dásí), spoluředitelka ISCOWPu. ISCOWP je zkratka Mezinárodní spoelčnosti pro ochranu krav (International Society for Cow Protection). "Krávy mají duši stejně jako my. Tyto duše jsou stejné duchovní kvality jako Bůh. Krávy jsou tedy s námi důvěrně spojené; musíme je proto chránit tak jako vlastní děti. Tato zvířata jsou členy naší vesmírné rodiny. Lidé se vždycky diví, jaký láskyplný vztah má moje malá dcera Lakšmí s naším volem Gítou. Zvíře, které váží skoro osmkrát tolik co ona, ji poslouchá na slovíčko."
Irene a její manžel William Dove (Balabhadra dás) putují spolu se dvěma voly po USA od pobřeží k pobřeží a příležitostně i za hranicemi, aby lidem připomínali, že krávy a býci jsou překrásná zvířata a že jejich ochrana přináší řadu ekologických i ekonomických výhod.

[ Pokračování článku ]

Taková veselá písnička na zlepšení nálady... :-P

Chill is dripping silently,
I am drowning in myself.
My hope has left me alone and barren,
my grave - the only loving place.
I hate my own loathsome smell,
this stench and old-age and maledorous fear.
How I hate each mortal cell that is rottingly
existing deep inside of me...
I cannot bear the sun so I close me eyes,
it is the perfect day to end this wretched life.
Give me the reason to life so that I might laugh
at least I'll try in bitterness...
Stop the waiting, the cruel waiting for nothing.
All I want is to forget, finally
in Sleep of Death...
I could die just like a christian.
I could fade away in sleep
but I want to die for someone,
for the one who waits for me.

[ Pokračování článku ]

O islámskou problematiku se zajímám už dlouho a v dnešní době je to velmi aktuální, když mnohé z nás při sledování médií napadne: Jak jsou na tom ženy v muslimských státech ve skutečnosti? Je všude normální, aby je muži kamenovali za to, že žena byla znásilněna? Jaký je vlastně názor žen samotných? Jsou se svou situací spokojené, protože v tom žijí už odmala, nic jiného nezažily a naopak západní země považují za zvrácené? Nebo jsou zde i ženy, které za svou rovnoprávnost bojují? Mnohá naše média jsou jak víme hysterická, navíc vzniká stále více xenofobních antiislámsky a antimultikulturalisticky zaměřených webovek (což by bylo na jiné povídání), takže co si vybrat? Možná je nejlépe podívat se na názor skutečných muslimských žen. A ten svůj přináší ve svém zajímavém románu mladá (ročník 1981) vystudovaná zubní lékařka Rajaa Alsanea, dívka ze Saudské Arábie, která příběh 4 muslimských kamarádek začala nejprve psát na pokračování po mailech. Zachvíli o její tvorbě diskutovala celá Arábie. Někteří jí spílali za volnomyšlenkářské a "nemravné" názory, jiní ji chválili a nakonec příběh vyšel knižně a byl přeložen do mnoha jazyků.

[ Pokračování článku ]

I hurt myself today to see if I still feel. I focus on the pain, the only thing that´s real.

Už kdysi jsem o tomto problému napsala článek, ale po čase jsem ho smazala. Ale teď mě to mrzí, protože chci říct jak to vidím. Kdo nezažil nepochopí, ale než nás začne odsuzovat jako pozéry/slabochy/psychopaty apod. tak by se mohl zamyslet. A pro ty, co se v tom plácají taky to snad bude aspoň malé ulehčení, že má někdo stejný pocity.
My nechceme nikomu ubližovat, i když víme, že naše okolí, hlavně rodinu pokud o tom ví, to trápí. Asi bychom taky byli nešťastní kdyby se naše dítě

[ Pokračování článku ]

novější článkystarší články

vypnout mobilní verzi

Marieke | marieke blog