Známá mi dnes na FB připomněla Pearl Jam a že jsem je už dlouho neposlouchala, takže napravuji a vybrala jsem skvělou vypalovačku z filmu Singles, který se odehrává v Americe v době boomu grunge a který jsem vlastně taky už dlouho neviděla, takže to asi též brzo zkusím napravit :-)

Drsné psychologické drama populární finské autorky. Hlavní hrdinkou je 14letá Jasmin, která žije se svou matkou-gynekoložkou a několik let i s jejím novým přítelem, který ale zemře na rakovinu. Jasmin byla vždycky šikovná studentka, chodila trénovat do týmu rozteskávaček, jezdila na koni a snila o povolání oceánoložky. Na vyšším stupni školy se ale spřátelí s novou spolužačkou Lindou, která je úplně jiná-miluje kluky, večírky, kosmetiku, módní oblečení a celebrity. Její matka je bývalá královna krásy a dává Lindě velkou volnost. Dívky spolu začnou trávit stále více času, občas kradou v obchodech, chodí za školu, Jasmin potají zanedbává tréninky. Nakonec si najdou brigádu v tzv.Obchodě s mazlíčky, který se pro veřejnost tváří jako obyčejný zverimex, ale vzadu jsou prostory nočního klubu, kde i mladé dívky tančí u tyče nebo přímo prostituují. A vedoucí Mazlíčků, mafián Lido, všechna děvčata pod pohrůžkami donutí, aby se o skutečném účelu obchodu nikdy nikde nezmínila. Jasmin s Lindou nakonec vidině spousty peněz a nočních parties neodolají. Do klubu však chodí i šílený náboženský fanatik, kterému Jasmin začne přezdívat Křtitel a který na veřejnosti vystupuje jako uznávaný vysokoškolský profesor a odborník na dějiny sexuality a erotiky. Jedné noci Jasmin z klubu unese, aby ji převychoval a zachránil od hříchu. Dívka tak tráví dalších 12 let u něj, zatímco doma ve Finsku se po ní pátrá, objeví se u ní i tzv.stockholmský syndrom (náklonnost unesených k únoscům).

Australský animovaný film, 2009. Režie: Adam Elliot.

Nádherný animák, který ale malé děti asi neosloví :-) vypráví cynicky humorný a zároveň dojemný příběh dvou lidí, které spojuje přátelství přes dopisy. Mary je holčička, která žije na předměstí Melbourne, přejídá se, nudí a nikdo se s ní nechce kamarádit. Její matka je alkoholička a krade v obchodech a otec vycpává ptáky. Max je muž středního věku, žije v New Yorku, ale je stejně osamělý jako Mary. Navíc trpí Aspergerovým syndromem (porucha autistického spektra), což mu kontakty s okolím ještě víc znemožňuje.

Co čtu: Minulý víkend jsem dočetla další z úžasných fejetonů americké humoristky Ermy Bombeck, které česky vyšly pod názvem U konce s vtipem a některé z nich sem asi dám. A tenhle týden jsem skoro jedním dechem přečetla Obchod s mazlíčky od finské autorky Anji Snellman o kterém napíšu více.

Co sleduju: Jak už jsem možná psala, tak přítel má rád animáky takže naposledy Úžasného pana Lišáka (perfektní ironický humor!) a nádherný animák Mary a Max o kterém taky plánuju napsat více. Jinak se těším na ten Persepolis, snad se tento víkend konečně mrkneme.

Na co se těším: Dneska k příteli a hlavně až v listopadu o dalším státním svátku pojedeme do Prahy, už se to pěkně rýsuje! :-) Akorát já bych radši jela vlakem, je to levnější a mám panickou hrůzu z toho, že budeme muset jet po D1, ale muž asi bude chtít jet bobánkem a ne trajdat vlakem :-(

UPOZORNĚNÍ! CELÝ TENTO ČLÁNEK, VČETNĚ MÝCH NÁVRHŮ NA ODDLUŽENÍ STÁTU JE SAMOZŘEJMĚ JEDNA VELKÁ IRONIE!

Jednoho dne, zvláště poté, co propukla krize v Řecku si naši svědomití a nesobečtí politici uvědomili, že bychom měli všichni okamžitě začít šetřit ať nedopadneme stejně jako Řekové a oddlužit náš stát. Proto si snížili platy, ukončili pracovní poměr s nepotřebnými úředníky a rozhodli se, že i zalévání kytek a lepení billboardů by mělo být trochu levnější než několik milionů korun. Audiny vyměnili za MHD, které si samozřejmě také platí. Poslední kdo se dopustil faux pass, byl Radek John, který letěl vrtulníkem z Prahy do Ostravy-ale on chudák nevěděl, že teď se přece šetří. Dále plánují zvýšit jednu ze sazeb DPH z 10 na 17% (tohle si teda zrovna nevymýšlím), byť s menšími platy. Ale bylo by nefér, kdyby museli šetřit jen pánové a dámy v Parlamentu, co kdyby kvůli tomu časem skončili pod mostem a nenakrmili děti? Proto se škrty samozřejmě týkají i běžných lidí. Ale ekonomika stále pokulhává, kvůli takovým nepříjemnostem jako dvouměsíční letní prázdniny v kuse, mnoho státních svátků, rodiče na rodičovské dovolené atd.

Jeden naštvaný politický od kultovní americké crossoverové kapely Rage Against the Machine.
Text je dlouhý, i když se tam opakuje jen pár vět, např.zde www.ratm.net/lyrics/kil.html
Fuck you, I won't do what you tell me!

Kvůli případům Natálka a Anička jsem v poslední době permanentně znechucená lidmi a nechápu je. Dokonce jsem se načas rozhodla omezit FB, protože mě šokovalo, že mám v přátelích lidi, co se vyjadřují stylem "černé krky" o náckovsky smýšlejícím b.ani nemluvě. [výkřik] KUA, NIKDE JSEM NEŘEKLA, ŽE SOUHLASÍM S TÍM, ABY TRESTY NEBYLY STEJNÉ PRO VŠECHNY! JSEM PRO TO, ABY V PŘÍPADĚ, ŽE BY TOHLE, CO TI Z VÍTKOVA, UDĚLALI CIKÁNI BÍLÉMU DÍTĚTI, DOSTALI SAMOZŘEJMĚ STEJNÝ TREST!!!! [/konec výkřiku] Jen je mi prostě špatně z lidí, co házení třech zápalných lahví považují za klukovinu (byť by ten barák vypadal, že je neobydlený sto let) a popáleniny 3.stupně za pouze estetický problém () a zajímalo by mě, jak by takoví lidi reagovali, kdyby se to stalo jejich dítěti. TEČKA! 
Já vím, že vy, dlouhodobí čtenáři mého blogu, pochopíte, co tím chci říct, ale znám lidi, co mě prostě musí všelijak urážet a překrucovat cokoliv řeknu.

Děvče pro Oklahomu je závěrečný díl volné trilogie (první dva se jmenují Muž pro Oklahomu a Ztracená prérie) o usazování se imigrantů na Divokém Západě v polovině 19.stol. Hlavní hrdinkou je mladičká Mařka Sudíková, dcera českého krejčího, který přišel do Ameriky ze Šumavy a stále vzpomíná na rodné lesy, zatímco ve volných prériích je spíše nešťastný. Mařka se narodila už v Americe, ale umí česky. Její maminka už nežije a tak děvče cestuje prériemi jen s tatínkem a náladovým Skotem Acuffem, který si často rád přihne. Mařka má oba ráda, ale často je už otrávená z věčného cestování s dvěma "starými blázny" a sní o životě ve městě, kde by mohla chodit na tancovačky, nakupovat, bydlet v pěkném domě a poznat nějakého fešáka.

O Ostravě jsem nedávno psala tady: marieke.pise.cz/34726-ostrava.html, ale ještě se k ní vrátím. Tento krátký film byl natočen jako prezentace před porotou, která letos rozhodovala o Evropském městě kultury pro rok 2015. Ostrava soutěžila s Plzní a (samozřejmě) nevyhrála. Proč píšu samozřejmě? No offence, ale domnívám se, že to bylo proto, že Ostrava narozdíl od Plzně v Čechách, ale na Moravě a bohužel znám spoustu lidí, kteří si myslí, že Morava je zaostalý zapadákov, kde lidi žijí na úrovni těch nejchudších Ukrajinců nebo Rumunů a za druhé, k Ostravě se stále váže celá řada předsudků. Že je ale i v ní např. mnoho kostelů, zeleně, zoologická zahrada a zajímavé kulturní a historické památky o tom už kritici mlčí, ale tento dokument se o nich zmiňuje.

Tak nám byli žháři z Vítkova odsouzeni-tři stráví ve vězení 22 let, jeden 20. Samozřejmě se hned zvedla vlna protestů, diskuze pod dnešními články o tomto jsou skutečně výživné. Vždyť přece nevěděli, že je ten dům obydlený. Vždyť by neměli být souzeni za pokus o vraždu. Vždyť si za to vlastně může ta rodina. Mám takový pocit, že ti čtyři jsou podle většiny našeho národa vlastně jen chudáčci a oběti systému. O tom, že to byli náckové obdivující Hitlera (jestli zas někdo zapomněl, tak Hitler nechtěl vyhladit jen Židy a Cikány, ale i Slovany-tedy i nás-náckové by si měli taky někdy zopakovat dějepis) se ale nezmiňuje skoro nikdo.
Tak za prvé-normálního člověka nenapadne házet zápalné lahve nikam, ani kdyby se v daném baráku nebydlelo třeba sto let. A hodili tam rovnou tři lahve-jestli to někdo považuje za svůj koníček, tak prosím, ale je to kravina a vůbec jim nevěřím, že nevěděli, že je ten dům obydlený-proč by se tam v tom případě namáhali házet tolik lahví naráz?!

Po dalším krásném víkendu s miláčkem zase nějaká várka fotek.

Co by to bylo za rubriku o fantasy, kdybych tady nezmínila britského spisovatele Pratchetta a jeho sérii humoristických fantasy Úžasná Zeměplocha (v originále Discworld). Ti, co jeho dílo znají si jej jistě rádi připomenou a to, co ne, si jej třeba seženou-není nutné číst knihy v přesném pořadí tak jak vyšly. 
Sir Terry Pratchett, celým jménem Terrence David John Pratchett se narodil 28.dubna 1948 v Beaconsfieldu v anglickém hrabství Buckingham. Už od mládí navštěvoval místní knihovnu, která se mu stala zdrojem mnoha vědomostí, ale ve 11 letech přestoupil z gymnázia na technickou školu, protože se domníval, že práce se dřevem bude zajímavější než latina. Ve 13 mu však vyšla první povídka The Hades Business (Kšeft v Hádesu) a on se rozhodl věnovat umění, historii a angličtině, poté zkusil žurnalistiku. Navštěvoval kurzy angličtiny vypsané Národní radou pro podporu žurnalistů, které úspěšně zakončil získáním titulu. Roku 1971 mu vyšla první kniha-The Carpet People (Kobercové). V 80.letech byl tiskovým mluvčím elektrárenské společnosti CEGB, ale od roku 1987 se věnuje psaní naplno a nejen ve svých volných chvilkách.

 Přesně tak to cítím

You're a song
Written by the hands of God
Don't get me wrong cause
This might sound to you a bit odd
But you

Ano, jde o volby, ale tentokrát to nebylo ani tak kvůli samotným politickým stranám a jejich představitelům, ale přístupu některých lidí.
1) Nevím, proč tolik lidí nadává na nevoliče. Volby byly povinné za komunistů, teď máme naštěstí svobodu i v tomto. Někdy je lepší nevolit vůbec než akorát menší zlo. Jedna slečna na netu psala, že u nich na vesnici kandidují jen lidé z KSČM a ČSSD-ani

Vypadá trochu jako Bob nebo Bobek, ale do Večerníčku by se asi moc nehodil. Stvořil jej britský kreslíř, autor komiksů i TV scénářů Andy Riley a jeho v originále Bunny Suicides zachycují smolaře králíčka, který se stále snaží zabít a vymýšlí k tomu neuvěřitelné způsoby. Úžasný černý humor, přitom s roztomilými obrázky!
Andy Riley se narodil roku 1970 a všechny jeho kreslené knížky se staly bestellery. Kromě Králíčka je ještě autorem série Great Lies To Tell  Small Kids a Selfish Pigs. Napsal scénáře k několika sitcomům pro BBC a podílel se na kultovním skvělém seriálu Black Books. 
Za svou tvorbu získal před 10 lety prestižní cenu BAFTA (British Academy of Film and Television Arts).
Český spisovatel Petr Šabach o Králíčkových sebevraždách řekl: "Nikdy jsem si nemyslel, že budu někomu, natož pak malému králíčkovi, přát více a více sebevražd. Rileyho humor ale prostě miluju."

Další várka českých písniček anebo alespoň interpretů :-)

Poletíme?: Mám depresi rád (Že hned na rozjezd smutně? Ale kdeže! Jen se mrkněte...další klip jedné z nejoriginálnějších a nejpohodovějších současných českých kapel, jinak Skupiny dobře vypadajících mužů :-D)

Nevím, jestli teď budu stíhat psát, už včera jsem vůbec nestíhala, i když na koleji tento týden zázračně funguje internet bez problémů (ťuk ťuk), protože se začíná hromadit hodně úkolů do školy :-/ Třeba články do angličtiny si připravuju klidně i 2 hodiny, protože mám z toho hrozný strach. Nikdy by mě nenapadlo, že zrovna JÁ budu mít takovou hrůzu z AJ, ale holt, když je špatná učitelka tak to dělá hodně :-( Ještě, že kurz konverzace pro pokročilé na který jsem začala chodit, abych na naší skvělé škole úplně nezakrněla je v pohodě a celkem mě baví.

O Koontzově knize Oči soumraku jsem už psala minulý týden v rubrice Zahraniční knížky, ale dávám sem ještě jednu pasáž, která se mi moc líbila.

"...Naděje je trvalým společníkem našich životů. Jako jedinou ji nám neodloudí ani krutá příroda, ani Bůh, ani jiní lidé. O zdraví, bohatství, rodiče, milované sourozence, děti, přátele, o minulost i budoucnost můžeme přijít stejně snadno jako o nedbale střeženou peněženku. Avšak náš největší poklad-naděje-přetrvává. Je naším malým vytrvalým vnitřním motorem, za neustálého klapotu nás táhne a vede i tam, kde rozum velí vzdát se. Jde o naše nejžalostnější a zároveň i nejvznešenější vlastnictví, nejabsurdnější a nejobdivuhodnější vlastnost, jaká nám byla dána, protože dokud máme naději, máme i schopnost milovat, starat se, slušně se chovat."

A když už jsme u té naděje, tak ještě jedna krásná báseň od Emily Dickinson:

Další z krásných výletů s přítelem Příště (dokud počasí dovolí) plánujeme i zámek a Podzámeckou zahradu.

Součástí přestavby města Kroměříž, zničeného v polovině 17.století válkou, se stal Libosad, postavený italskými architekty Filibertem Luchesem a Giovannim Pietrem Tencallou za hradbami města na neúrodné půdě pro potěchu všech uměnímilovných hostů. Na 16 ha byla vystavěna italská zahrada s cestami ve vysokých špalírech, s 244 m dlouhou galerií soch antických bohů a postav historie a bájí, s centrálním rondelem Rotunda v geometrickém středu oslavujícím svou výzdobou vodní živel a umění štukatérů, sochařů a freskařů. Přistavený nový vstup z první poloviny 19. století tvoří Čestný dvůr klasicistního typu ze stran uzavřený velkými skleníky (Hrubý a Tropický skleník) se mimořádně cennou sbírkou tropické a subtropické flóry. Prostředí zahrady je využíváno k výstavám, koncertům, slavnostem a především návštěvám občanů města i návštěvníků z domova ciziny. Celý komplex byl v roce 1998 pro svou dochovalou historickou i slohovou autenticitu architektury i krajinných a zahradních úprav v mimořádné slohové kvalitě a čistotě jako příkladný soubor ovlivňující rozvoj krajinářské architektury v Evropě, zapsán na Seznam světových kulturních a přírodních památek UNESCO.

Čes.dokument, 2009. Režie: Helena Třeštíková.

Dokumentaristka Helena Třeštíková začala osudy Katky Bradáčové sledovat od roku 1996, kdy tehdy 19letá dívka žila v protidrogové komunitě Sananim a malovala si život bez heroinu. Nakonec však z léčebny odešla do Prahy a se svým tehdejším přítelem Láďou, který nakonec skončil ve vězení za pokus o vraždu, fetovala dál. První dokument o ní-Vpasti-Katka odvysílala ČT roku 2001. O 8 let později vzniklo pokračování mapující další Katčiny osudy.

Kdyby byla deprese krásná tak by vypadala takhle. Molkův hlas v kombinaci s melodií a klipem znamenají nevšední zážitek.

Never thought you'd make me perspire.
Never thought I'd do you the same.
Never thought I'd fill with desire.
Never thought I'd feel so ashamed.

Živote, zpomal, nestíhám :,-(

Dnes jsem se dozvěděla nepříjemnou věc. Většina státních VŠ prý neuznává titul DiS. takže Bc.se dá zkráceně dělat jen na soukromých VŠ :-( Sice jsem teď na soukromé VOŠ, ale rozhodně neplatím 65 000 za rok :-/ Takže tím by padly mé plány ohledně Opavy nebo ještě lépe Uherského Hradiště, protože tam je cestovní ruch na státních. Leda další 3 roky dálkově a to budu mít DiS.až za rok a půl, teprve jsem začala druhák. Takhle si (s prominutím) zesrat život kvůli jednomu zápočtu z morfologie na Ostravské univerzitě. No nic. V lednu mi bude 24, nemám žádný titul, s přítelem jsem necelé 2 měsíce, zatímco holky i mladší než já už dávno s někým bydlí, plánují miminko nebo ho dokonce čekají. Vždycky jsem chtěla být mladá maminka, ale s takovou budu akorát tak starý student. A příteli je už přes 30 a vím, že nebude chtít dítě ve 40, aby mu nakonec nebylo 60 až dítě bude maturovat. Jsem prostě do života nepoužitelná.

Sedmnáctiletý chlapec, který si přezdívá Slim MacKenzie je na útěku, protože zabil svého nevlastního strýce. Nebyla to však obyčejná vražda. Slim má paranormální schopnost, které jeho babička říkala "oči soumraku" a pod slupkou některých lidí vidí tzv.skřety, příšery, které nenávidí lidstvo a snaží se jej zničit. I jeho nevlastní strýc k nim patřil, ale Slimovi je jasné, že by to nikdo jiný nepochopil. Na útěku se přidá k pouti, kde doufá, že bude anonymní a v bezpečí před policií.

Další várka fotek. Tyhle jsou bohužel v horší kvalitě, protože příteli došel v půlce expozice foťák tak jsem fotila svojím mobilem.

Minulou sobotu jsme s přítelem využili posledních slunných dnů (stihli jsme to tak tak, protože od neděle už pršelo a byla zima) a udělali jsme si výlet do nejhezčí ZOO ve střední Evropě (říká se to o ní)-ZOO Zlín-Lešná. Tady jsou "fotešky" :-D

Co poslouchám: Teprve teď jsem se konečně dostala ke Klenotu od FiXy  a nevím, proč tolik lidí toto, zatím poslední album zkritizovalo. Mně se líbí a myslím, že Márdi a spol.nikdy nezklamou. Nejvíc se mi líbila Okresní knihovna, má takovou "neuro" atmosféru a pak ještě Velká láska, Suprkino, Sirény a Holka s lebkou...no, vlastně v podstatě všechno, každopádně to musím ještě naposlouchat jako jejich ostatní alba.

Co čtu: Dočítám Oči soumraku, další kvalitní horor od Deana Koontze, příští týden o této knížce napíšu víc. 

Co sleduju: Naposledy jsme se s přítelem dívali na Finding Neverland a těším se na Persepolis, ale k tomu se musí nějak posunout titulky :-( 

Na co se těším: Až bude 28.další státní svátek a já pojedu ze školy domů už ve středu-tedy další prodloužený víkend s přítelem :-) 

Na co se netěším: Na mrazy (už i teď mi to večer přijde na rukavice) a až skončí i ty úplně poslední teplé dny :-(

Chrám Radhy a Kršny byl hlavním střediskem ISKCONu v Londýně na konci 60.let 20.stol. Chrám se stal známým díky skupině Beatles a hlavně Georgi Harrisonovi, který se veřejně přihlásil ke svému zájmu o HK filozofii. The Radha Krishna Temple je také název alba s duchovní hudbou vydaného chrámem u Apple Records (nahrávali u nich i Beatles). Album produkoval G.H. a vyšlo v dubnu 1970. Na jeho přebalu jsou obrázky Božstev z původního chrámu, který je dnes na náměstí SoHo a jmenuje se Radha-Londonishvara. Písně Govinda a HK Mantra vyšly i jako singly. Na nahrávce se podíleli G.H.na harmonium, kytaru a basovou kytaru, Tamal Kršna Gósvámí na flétnu, Harivilas, Jamuna, Džívananda, Lílávátí a Jógešvára jako hlavní zpěv a sbor dalších oddaných jako vedlejší vokály a hráči na mridangu a kartály. Album aranžoval Mukunda Gósvámí, profesionální muzikant a jeden z prvních členů ISKCOnu a žáků Šríly Prabhupády, který jej pověřil založením prvního chrámu v Anglii. Velmi se přátelil s G.H.až do Georgeovy smrti. Jejich album se dostalo do Top 20 žebříčku anglických alb a proslavilo ISKCON, jeho členové se objevili i ve slavném hudebním pořadu stanic BBC Top of the Pops.