Proč tato rubrika? Rozhodla jsem se sem tam přidávat nějaké zajímavosti ze světa zvířat, které si samozřejmě můžete najít kdekoli na netu, ale chci se podělit, když na něco natrefím i já. Pořád mě totiž ohromuje, jak to má příroda všechno zařízené, což se samozřejmě týká i živočichů. I ti nejmenší nebo nejpodivnější tvorečci jsou dokonale vybaveni pro podmínky, kde žijí, k tomu, aby mohli získat potravu, jakou potřebují, vybudovat si domov atd. atd. Je fascinující, jak příroda dokonale funguje....pokud do ní tedy nevstoupí člověk, který ji chce vyrabovat jen pro zisk. Spousta lidí (takoví sice na můj blog asi nechodí, protože by je nebavil ;-) si myslí, jací jsme páni tvorstva a můžeme si dovolit všechno, přitom každou chvíli vidíme, že jsme proti síle přírody úplně bezmocní i se všemi našimi technologiemi-stačí sněhová kalamita, povodeň, zemětřesení nebo tsunami. Netvrdím, vykašlat se na moderní život, ale když už jsme tak civilizačně na výši tak svou inteligenci a schopnosti právě používat i na to, abychom s přírodou a jejími prvky od zvířat po lesy, žili v souladu a v míru a ne jako nepřátelé. Možná, kdyby si tito "rabovači" někdy přečetli nějaké zajímavosti o ostatních obyvatelích planety (což samozřejmě nejsou jen lidé), začali by smýšlet jinak. 
Ale to už jsem odbočila, smysl je předpokládám jasný :-)

Je jasná věc, že co se týče principu, nejsou ani západní jatka o moc lepší než tradiční podřezávání zvířat muslimy a Židy (i když v tom druhém případě spíše jen ortodoxními). Zvířata jsou v ohromném stresu na jakýchkoli jatkách, ale v těch, kde se nezabíjejí rituálně, jsou před samotnou porážkou alespoň omráčeny (což ale nemusí znamenat, že vždy zemřou úplně bezbolestně). Přesto je způsob porážení zvířat halal nebo košer způsobem ještě víc otřesný.
V islámu znamená halal vše, co je povolené, přípustné a označuje všechny předměty a činnosti každodenního života, které islám povoluje. Nejčastěji se to týká jídla. V judaismu se zas toto nazývá košer.

Tak ještě jeden článek o tom, co mě v poslední době zaujalo...nebo tentokrát spíš dostalo do kolen. Napadá mě k tomu snad I don't wanna live in this world anymore :-/

Tak třeba kdyby někdo nevěděl, proč v ZIMĚ sněží (ano, únor je pořád ještě zimní měsíc! ;-) tak důvod najde tady. Naprosto převratná věc!!!! Žádné střídaní ročních období, ale radary v Německu a chemtrails! Jen škoda, že se tam nezmínili o tom, kdo vyráběl sníh dřív, když chemtrails ještě nebyly, to by mě děsně zajímalo :-(

Tento článek je sice ještě předvolební, ale rozhodně tu nesmí chybět. Mimochodem, Osud jako snad jediný server na který jsem natrefila, v předvolebních článcích vyzdvihoval Janu Bobošíkovou (což hovoří za vše), ale i když ve volbě propadla ještě není nic ztraceno, jen čekám, kdy s Klausem vyhlásí kandidaturu na uvolněný papežský stolec.

Aneb co mě v poslední době zaujalo (bohužel teda negativně).

O tragédii ve Frenštátě p.R. už určitě slyšel každý, pokud teď zrovna teda není na dovolené na Měsíci. A stále vyplouvají na povrch nové věci, např. to, že chlap, který toto neštěstí s největší pravděpodobností zřejmě způsobil, byl vášnivý internetový diskutér-více (včetně úryvků z jeho příspěvků) zde nebo zde.

Po těžké autorově autonehodě v roce 1999 dostávali kritici pocit, že co se týče jeho následujícíh děl, ztrácí dech. Touto knihou však dokazuje, že je stále nejen King jménem, ale také králem hororu.
Ospalé novoanglické (jak jinak :-) městěčko Chester's Mill se nijak neliší od měst v okolí. Dokud na něj jednoho krásného říjnového dne nedopadne tajemná neviditelná stěna-kupole, která jej bez milosti odřízne od okolního světa. Šokující situaci spojenou samozřejmě s panikou, zraněními i úmrtími bez skrupulí využije místní radní přezdívaný Velký Jim Rennie. Na venek bohabojný křesťan, který vše dělá "pro dobro městečka" (jak rád a často opakuje), ve skutečnosti zákeřný majitel tajné výrobny drog s diktátorskými sklony a ještě k tomu vrah. Hrstka lidí, co ho prohlédla, bude mít co dělat, aby ostatním otevřela oči, protože ti jsou rádi, že se v bezprecedentní situaci o ně "stará" někdo silný.

Místo, kde bydlíme, by mělo být také tím nejpříjemnějším, kde se pohybujeme. Vždyť kde jinde si člověk odpočine od každodenních stresů a starostí? Proto je asi pro každého důležité, aby se ve svém domově cítil příjemně a to ve všech pokojích, které používá.

Juliette Lewis (nar. 21. června 1973 v Los Angeles)je známá hlavně jako herečka. Objevila se např. v úspěšných filmech Co žere Gilberta Grapea, Jiná láska, Takoví normální zabijáci, Od soumraku do úsvitu a mnoha dalších. Před 10 lety však založila i rockovou kapelu The Licks, která úspěšně fungovala do roku 2009. V roce 2006 se např. účastnili velkého koncertu v Hyde Parku po boku takových hvězd jako Foo Fighters, Queens of the Stone Age nebo Motörhead, na jiném koncertě se zas objevili s Muse nebo Chrisem Cornellem (Soundgarden, Audioslave). Dave Grohl z FF také hrál na bicí v jejich albu Four on the Floor.
V kapele se vystřídalo několik členů, poslední sestavu tvořili Juliette (zpěv), Emilio Cueto (kytara), Jason Womack (baskytara), Ed Davis (bicí) a Craig Fairbaugh (kytara).

Staré přísloví říká "můj dům, můj hrad" a dodnes to platí. Ať už bydlíme v rodinném domě, vile nebo třeba i v menším bytě, vždy se tam chceme cítit příjemně a odpočinout si od každodenních stresů a spěchu. Proto si samozřejmě snad každý přeje, aby jeho domácí "útočiště" bylo oázou klidu a pohodlí.

Vlivy

Jak už název napovídá, styl viktoriánských gothiků je ovlivněn viktoriánskou Británií, tedy obdobím, kdy tehdy velké koloniální mocnosti vládla královna Viktorie (1837-1901). Dlouhá doba, kdy panovala je charakteristická bouřlivým průmyslovým, politickým, vědeckým a vojenským rozvojem britských území. Mezi literární vlivy patří zejména díla E. A. Poea, Mary Shelley nebo Brama Stokera.

Móda

Viktoriánští goths nosí elegantní historické kostýmy typické pro 19. stol. Muži fraky, popř. dobové pláště, vesty, košile, vycházkové hole a cylindry, ženy korzety, krajky, rukavičky, kloboučky, vějíře. S viktoriánským stylem úzce souvisí i styl romantických gothiků.

Legalizace konopí pro léčebné účely?
Ano 166 hlasů (83%)
Ne 19 hlasů (10%)
Feťačko hnusná, fuj! 15 hlasů (8%)
Celkem hlasovalo 200

Žiju, ale nic nového. Až do konce února stále noha v nechodící sádře a berle. Už mi z toho poskakování a celkově z toho, že jsem již několik týdnů nevylezla ven trochu hrabká, ale co se dá dělat. Mohla bych se samozřejmě učit na zkoušky, které tím pádem budu dělat až později, ale já jsem řekla ne :-D Jako přepisuju si poznámky ze skript a pročítám si to, příští týden snad konečně zfouknu dvě poslední seminárky a asi pošlu mamku do knihovny pro nějaké knížky k bakalářce ať s ní můžu začít (pokud teda u nás aspoň nějaké mají, jinak budu muset počkat až se zas dostanu do O.). Nevím, jestli jsem už psala, co mám nakonec za téma?

Před časem jsem psala článek o módních faux pass Čechů, přičemž jsem zjistila, že cizinci z nás mají legraci, protože jako zavazadlo běžně používáme igelitové tašky. Myslím, že nás žen se to tolik netýká, ale přece jen pro jistotu-pokud nejdete zrovna jen do sámošky, raději si s sebou vezměte kabelku místo igelitky :-) Navíc je začátek nového roku a možná je načase obměnit nejen šatník a botník, ale i vaši sbírku kabelek, které zdaleka nejsou jen praktičtí pomocníci ve kterých nosíte nezbytné věci, ale hlavně skvělý módní doplněk.
A když už jsem u těch faux pass-padělek "Vuittonky" taky nikoho nenadchne. Naštěstí nemusíte patřit mezi "horních deset tisíc", abyste si na letošní sezónu mohly pořídit kvalitní a skvěle vypadající kabelky.
K těm nejkvalitnějším patří samozřejmě kožené. V e-shopu Krásné-kabelky.cz je jednou z nejprodávanějších třeba Triton Yvonne z jemné, ale pevné kůže o rozměrech 31 x 31 x 14 cm. Má dlouhý nastavitelný řemen, zavírání na zip a uvnitř kapsičku na drobnosti. E-shop dále nabízí i kabelky z PVC, konopí a další drobné doplňky.
V dalším kabelkovém obchodě-Belona.cz zas najdete celou řadu prestižních značek za dobré ceny, namátkou třeba Diesel, Desigual, Oilily, Lonsdale, Paul Frank a řadu dalších.
Mě zaujaly hlavně pestré a nápadité vzory kabelek a tašek Desigual a Oilily, ale i mezi dalšími je výběr opravdu velký.
Velmi oblíbenou luxusní značkou je rovněž Guess. Nejprve byla zaměřena především na výrobu džínů, ale dnes nabízí také různé další oblečení a módní doplňky, včetně kabelek.

Autor: C. D. Payne
Překlad: Naďa Funioková
Vydala: Jota, 2013

Heleně Spall bude brzy šedesátnice a má pocit, že v životě už ji nic zajímavého nečeká. Manžel, se kterým si už nemá moc co říct, je raději pořád na golfovém hřišti, starší dcera si našla váguse, který přespává v autě, s mladší mlátí puberta, syn je na studiích a ozývá se, jen když potřebuje kapesné a s devadesátiletou matkou, která už je popletená a žije v domově důchodců také moc nevychází.
A tak, když Helena zdědí dům po zesnulé tetičce, čeká jen další starosti. Místo toho ale učiní zajímavý objev. Jak je možné, že teta se strýcem (také už zemřelý) mají v sejfu šeky za knihy a jejich filmová zpracování zapomenuté autorky dívčích románů? Helena chce tomu přijít na kloub a přitom se seznámí s šarmantním profesorem literatury.

Jedna z nejoriginálnějších českých muzikantek, zpěvačka, houslistka a také herečka se narodila 22. července 1958 v Bruntále. Vystudovala brněnskou konzervatoř, působila v brněnském rozhlasovém orchestru lidových nástrojů, v divadle Husa na provázku a známá je i z filmu Balada pro banditu. Jako jedna z mála českých umělkyň vystupovala ve slavné newyorské Carnegie Hall a to rovnou ve světoznámé Mozartově opeře Don Giovanni. V USA natočila i album a zúčastnila se několika dalších koncertů.
Její hudební rozsah je mimořádný od vlastních interpretací lidových písní z různých koutů světa po jazz, rock nebo operu.
Sestrou Ivy Bittové je také známá muzikantka Ida Kelarová, jejich otec, Koloman Bitto, byl rovněž hudebník.
Jako song pro tento den jsem vybrala zpracování jiddiš písně, jejíž autorem byl polský básník a textař židovského původu Mordechai Gebirtig, který za 2. světové války zemřel v krakowském ghettu. (Mimochodem, kdybych měla čas-a hlavně teda píli-učit se všechny jazyky, co bych chtěla tak jiddiš k nim rozhodně patří ;-)

Šríla Rúpa Gósvámí řekl: "Oddaná služba Pánu, která ignoruje autorizované knihy jako Upanišády, Purány, Nárada Paňčarátru a další je jen zbytečným matením společnosti." (Bhakti-rasámrita-sindhu 1.2.101).
Pozice náboženské kultury v dnešní Indii je taková, že opravdové, autorizované a seriózní praktiky kráčí bok po boku se všemi druhy vrtošivé, překroucené a smyšlené víry. Tito tzv. jogíni, svámíové, guruové, bábové, "inkarnace", kouzelníci, fakíři a další typy "božských lidí" učí všem druhům těchto bizarních věcí kromě odevzdání se Kršnovi, Nejvyšší Osobnosti Božství.
Většina lidí nezná rozdíl mezi skutečným náboženstvím a podváděním ve jménu náboženství. Pak to z vnějšího pohledu vypadá, že vědomí Kršny se pdoobá jen "další hinduistické sektě". Existuje mnoho skupin, které mají své vlastní bhadžany, chrámy, svátky, písma, duchovní učitele, tilaky atd., takže veřejnost bez hlubšího vhledu ukvapeně usuzuje, že "všechny cesty jsou stejné".

Fascinace i velmi vysoce postavených nacistů okultismem je dobře známá (viz společnost Thule). Často se také spekuluje o jejich spojení s mimozemskými civilizacemi, i když pro to samozřejmě neexistuje důkaz. Důvodem těchto teorií jsou zejména na svou dobu moderní a unikátní zbraně, které nacistické Německo za 2. světové války používalo nebo na jejich vývoji teprve pracovalo.
Mohly být jejich technologie mimozemského původu? Podívejme se na některé ze záhad.

Ačkoli středoškolská studia mám už dávno za sebou (což je škoda, protože v mezidobí po příšerné ZŠ a před VŠ na které jsem zabila 2 roky života a dodnes to ztěžka doháním, to bylo nejlepší období), napadlo mě podělit se se svým středoškolním čtenářským deníkem. Pevně doufám, že studentům, kteří se teprve připravují k maturitě to v něčem pomůže a možná i zaujme nové čtenáře.
Troufám si říct, že mé výpisky jsou kvalitní, protože jsem ty knížky opravdu poctivě četla. Když jsem se někdy ze zvědavosti podívala na některé internetové čtenářské deníky tak tam měli dokonce chyby ve jménech postav apod. takže na to bacha. A vlastně bych případným středoškolákům, pokud na to tady narazí, chtěla doporučit, ať ty knihy opravdu čtou. Aspoň některé :-D (Já jsem třeba nezvládla Nikolu Šuhaje :-))).

Legenda o společnosti Devíti neznámých patří k nejstarším teoriím o spiknutí. Záhadné sdružení údajně založil před více než 2000 lety indický král Ašóka, mírumilovný buddhista, aby za pomoci vzdělaných lidí a moudrých knih zabránil dalším válkám a bojům, které jeho zemí zmítaly. Devět zasvěcenců prý mezi sebou komunikovalo tajným jazykem a pracovali s devíti knihami (každá pro jednoho), které také sami doplňovali. Ašóka tak chtěl skrýt učení o přírodních vědách, psychologii, fyzice a dalších vědních oborech před lidmi v jejichž rukou by se bádání v těchto oblastech mohlo stát nebezpečným a obrátit se proti lidstvu samotnému.
Tajné knihy prý byly nabité poznatky, které by byly ohromující i dnes, nemluvě o tom, že vznikaly už před naším letopočtem.

Na konci dubna se v belgické obci Meerhout bude konat další ročník mezinárodního punkrockového/hardcorového festivalu Groezrock. Podle Googlu bych to měla přes 1200 km a skoro 11 hodin autem (nemluvě o finančních nákladech) tak asi nic, navíc v poslední době poslouchám spíš jiné styly, ale některé kapely bych si dala líbit a to hlavně Rise Against, Bad Religion, Pennywise, Bring Me the Horizon, Billy Talent nebo Far From Finished. Tak se s jejich písničkami podělím aspoň na blogu. Celý lineup najdete zde.

Jelikož můj blog letos v listopadu oslaví 6. narozeniny (sice plánuju nový projekt, ale to je ještě ve fázi promýšlení a dostanu se k tomu asi až po státnicích-blogovou aktivitu by to ale asi nemělo ohrozit, uvidíme), rozhodla jsem se vám tento rok každý měsíc připomínat starší články, které by mohly zaujmout.
Co se tu tedy mj. objevilo v lednu za minulé roky?

Co poslouchám: Stále ještě diskografii The Cure, je toho strašně moc, teď zrovna třeba Join the Dots-B-sides a rarity. Jinak mě v poslední době zaujal Karsh Kale, asi o něm někdy napíšu víc.

Co čtu: Dočetla jsem Bílou vlčici od Theresy Révay-trochu červená knihovna, ale krásně zachyceno období, které mě zajímá (bolševická revoluce v Rusku, zlatá 20. léta, hospodářská krize, 2. světová válka) a teď čtu Jak neztratit lásku od Meg Cabot, jinak autorky mých oblíbených Princezniných deníků.
Novinka! Od teď si můžete přečíst mé krátké zhodnocení i těch knih, o kterých se nezmíním tady, na Twitteru-viz box v menu dole.